„Už jsem věděl, do čeho jdu. Na hodně věcí jsem byl připravený a připravil jsem na ně i Káťu,“ hovoří zapáleně Daniel Mrázek o tom, jak se mu v Miláně hodily zkušenosti z olympijských her mládeže v Lausanne 2020.
Ale vůbec tím nemá na mysli přípravu na jízdu pod tlakem a atmosféru s pěti kruhy.
Mrázkovi se totiž zcela ponořili do výměny odznáčků!
Dej dvakrát Česko a dám ti jednu Čínu. Voborníková a spol. smlouvají a doufají |
„V jídelně jsme se potkávali vlastně jen s rychlobruslaři, short trackaři a hokejisty, takže jsme byli v odznáčcích dost limitovaní. Spousta zemí v té naší vesnici vůbec nebyla. Na YOG jsem tehdy sehnal mnohem víc zemí. Strašně se mi to tam líbilo a teď už jsem věděl, jak to funguje. Měl jsem vymyšlenou strategii na to vyměňování,“ líčí Daniel.
Jednou ze strategií bylo vyměňovat odznáčky v jídelně, kde se hodila pomoc Kateřiny, protože měla dojedeno rychleji než bratr. Tak ji vysílal na odznáčkové výpravy. „Nejdřív mi to bylo trapné, ale třetí den jsem se už do toho dostala,“ přiznává.
Také tak velkolepá událost jako zahajovací ceremoniál byla pro Mrázkovy hlavně o výměně odznáčků. „Čekali jsme asi hodinu uvnitř stadionu, než na nás přišla řada. Což ale bylo super, protože jsme si aspoň mohli s těmi zeměmi kolem vyměňovat. Třeba Čína měla strašně moc různých, tak jsme obešli asi dvacet lidí.“
Olympijská taška sourozenců Mrázkových, kterou využili na odznáčky.
Samotný ceremoniál si zas tak vychutnat nemohli, protože druhý den v osm ráno už měli trénink. A tak se jen prošli s výpravou po stadionu a hned zase jeli zpátky do vesnice.
„Vlastně jsme měli jen jeden volný den, strašně to uteklo,“ reflektuje Kateřina. Po svých středečních volných tancích zůstali v Miláně už jen den, stihli alespoň hokejový zápas Česko - Kanada.
Na české hokejisty se šli podívat i přesto, že je cestou na zahájení poněkud rozladili.
„Už v šest jsme se museli sejít v olympijské vesnici a nastoupit do autobusu, ten ale ještě další půlhodinu jen stál, než jsme konečně vyrazili ke stadionu. Byl úplně plný a žádný hokejista nepustil Káťu sednout. Tak to u mě klesli,“ vypráví Daniel.
Samotný závod jim pak především ukázal, na čem je ještě potřeba pracovat do březnového mistrovství světa v Praze a jak asi s atmosférou, která tam na ně bude čekat, pracovat. Hned po jízdě Daniel říkal, že pro něj byla olympiáda jako každý jiný závod. Za tím si stojí i několik dní poté.
Taschlerovi na 15. místě, Mrázkovi hned za nimi. Oba páry zklamalo bodování |
„Když jsme na ledě, tak je jedno, co je to za závod. Tréninky a veškerá rutina jsou furt stejné,“ vysvětluje. „Byla to taková příprava na svět, aby nás to v Praze úplně nezahltilo. Snažila jsem se nebýt ve vší té atmosféře nervózní,“ doplňuje sestra.
A co že musí ještě do Prahy dopilovat?
„Všechno,“ říká odhodlaně Kateřina. „Obraty, zvedačky… Bylo znát, že oba olympijské programy se nám jely dobře, že jsme zlepšili fyzičku. Ale pořád je potřeba pracovat na spoustě věcí.“
