Bylo samozřejmě poznat, jak ji definitiva Mezinárodního olympijského výboru MOV trápí. Už je jasné, že na datum 8. února připadne jak paralelní obří slalom na snowboardu, tak lyžařský sjezd.
Musela se rozhodnout. A ukázala na prkno, na němž bude útočit na třetí zlato v řadě. Na lyžích se musí spokojit jen se superobřím slalomem, v němž vlastní senzační prvenství z Pchjongčchangu 2018.
Což jí ale samozřejmě nestačí. Vždyť pokaždé, když se jí někdo zeptá, proč se nerozhodne jen pro jeden ze sportů, rázně odpoví: „Oba zkrátka miluju, nemůžu si vybrat.“
Nechtěla dělat ústupky ani na olympiádě. Tak jako v minulých letech měla v plánu, že pojede všechno.
Ester Ledecká během super-G v La Thuile
Proto ty smutné výrazy. Je snadné ji pochopit.
„Vím, že není jednoduché zkoordinovat takovou akci. Ale jsem jediný sportovec, který se nominoval v těchto dvou sportech,“ zakroutila hlavou. „Spousta lidí říkala, že by byla strašná škoda, kdyby to neposunuli, a bude ostuda, jestli program zůstane. Tak to asi ostuda je.“
Už když MOV v závěru loňského roku zveřejnil program her, podivila se nad ním.
Následující měsíce se z kolize stalo velké téma. Za Ledeckou se postavily Český olympijský výbor, za nějž jednal i předseda Jiří Kejval, či Svaz lyžařů České republiky, který do debat nominoval zkušeného diplomata Romana Kumpošta.
Na stranu Češky se dokonce postavil šéf Mezinárodní lyžařské federace FIS Johan Eliasch a do jednání se posléze pustila i ona sama.
Psala dopisy tehdejšímu sportovnímu řediteli MOV Kitu McConnellovi. Apelovala na Irinu Gladkichovou, která má na akci na starosti právě program. Online setkání ji mělo čekat s prezidentkou MOV Kirsty Coventryovou, a byť k němu nakonec nedošlo, i ona o případu samozřejmě věděla. Ledecká všem nabídla konkrétní plán, co by se dalo upravit. Ani ten ale nezabral. Doteď nechápe proč.
„Jejich hlavním argumentem bylo, že po sjezdovce v Livignu, kde pojedeme na snowboardu, musí sjíždět do městečka závodníci z dalších disciplín. Proto se na ní nemůže závodit v jiném termínu,“ líčila. „Jenže to je hloupost. Naše sjezdovka je nově postavená, kdo znáte Livigno, tak je v něm asi pět tisíc jiných sjezdovek, tak se nějak museli dostávat dolů i předtím.“
V Livignu tedy vymyslela, že by se soutěžilo na jiném svahu, na němž se už navíc jezdil Evropský pohár a nikdo jiný by se po něm harcovat dolů nemusel. Když se ani tenhle návrh neujal, ukázala na sjezdovku v Cortině, kde se dokonce koná Světový pohár.
Program na olympiádě se nemění. Ledecká si vybrala: Pojedu na snowboardu |
„Jenže paní Irina zareagovala: Tam se vážně jezdí nějaký pohár?“ pokračovala třicetiletá Češka. „Tak si říkám, že to asi měla vědět předtím, než schválili výstavbu zcela nové sjezdovky pro olympiádu.“
Její bojovná povaha ji ale nutí nikdy se nevzdávat. Byť další možnosti znějí v tuto chvíli dost nereálně.
Zadoufala, že by při sjezdu mohlo ve 270 kilometrů vzdálené Cortině pršet a závod by museli odložit. „Budeme tančit tance deště. Poprvé v kariéře,“ smála se.
Dokonce připustila, že by zkusila v jeden den stihnout oba závody, k čemuž ji ponoukal i šéf FIS Eliasch. „Představovala jsem si to, jako že dojedu sjezd, odepnu lyže, nade mnou se jako Belmondovi ve filmu Muž z Ria spustí žebřík, chytnu se, přeletím přes hory a spustím se na start snowboardu. A vyhraju,“ vtipkovala. „Ale nevím, jestli to vyjde.“
Ester Ledecká na předsezonní tiskové konferenci.
Skutečně zůstane jen u představy. V době olympijských her panují nad sportovišti striktní letová pravidla. „Ale přišlo by mi to fajn. Když už tam budu...“
Větší problém je, že oba závody jdou proti sobě i časově. Start sjezdu by se musel v době, kdy se už prodávají lístky, posunout do časnějších hodin a ze snowboardového klání se stát spíš večerní záležitost pod světly. Navíc by musela mít za sebou i povinné tréninky ve sjezdu, což je prakticky nereálné.
Další kapitolu do svého životopisu obojživelnice tak Ledecká nejspíš nepřidá.
