Jako by si nejprve potřebovala urovnat v hlavě vír protichůdných emocí, který ji zasáhl.
Před milánskými hrami bylo organizátorům březnového pražského šampionátu funkcionáři japonského svazu naznačeno: Kaori se rozhodla, že jejím definitivně posledním závodem kariéry budou olympijské hry, bez ohledu na výsledek. S Prahou už nepočítá.
Jenže najednou i sama Sakamotová hovořila v Miláně o „poslední sezoně“ a nikoliv o „posledním závodě“. A v oficiální nominaci Japonek pro Prahu figuruje trio Sakamotová, Nakaiová, Čibová – tedy druhá, třetí a čtvrtá žena olympijské soutěže.
„Upřímně řečeno, už nemám jako závodnice víc co dát,“ usoudila pětadvacetiletá Sakamotová. „I proto jsem se letos rozhodla pro loučení. S vědomím, že jsem do mého krasobruslení za 21 let vložila všechno, co ve mně bylo. Rozhodně ničeho nelituji.“
Stydím se. Návrat do Ruska bude těžký, řekla Petrosjanová. Spasitelka je šestá |
Jak málo v Miláně chybělo, aby naplnila svůj velký sen a opouštěla led s nejcennějším zlatem. Pouhých 1,89 bodu ji dělilo od vítězné Alysy Liuové. Nebo jinak řečeno: jen jedna zpropadená kombinace, když po trojitém flipu dopadla do mírného náklonu, kvůli kterému musela vypustit následný trojitý toeloop.
Kdyby ho skočila, měla by o pět bodů víc a vyhrála by.
Krasobruslařští statistici vzápětí spočítali, že za posledních deset let skákala tuto kombinaci 160krát a 145krát za ni dostala pozitivní bonusové hodnocení. Tentokrát ne.
Vše ostatní se povedlo. Zase plula po ledu jako už tolikrát, zase nádherně skákala. Ale na rozdováděnou a precizní Liuovou to nestačilo.
Pro rozlučkové programy kariéry jako by si Sakamotová symbolicky vybírala i hudbu. Píseň „Time to Say Goodbye“ (Čas rozloučit se) pro krátký program a pro volnou jízdu melodie Edit Piaf včetně písně „Non, je ne regrette rien“ (Ne, nelituju toho).
Pohádka o krasobruslařce, která toužila žít. Liuová „zradila“ a skončila. Teď je zlatá |
Když se jí po příletu na hry zeptali na olympijské cíle, odvětila: „Pokud řeknu, že mým cílem je zlato, možná bych takových slov mohla potom litovat. Získat jakoukoliv olympijskou medaili je totiž úžasná a tak obtížná věc.“
Přesto pochopitelně o zlatém loučení snila.
Pokud by na něj dosáhla, stala by se v 25 letech nejstarší olympijskou šampionkou žen od roku 1908, kdy ještě bylo krasobruslení součástí letních olympijských her.
Po krátkém programu ztrácela z druhého místa jen 1,48 bodu na sedmnáctiletou Ami Nakaiovou a slibovala: „Budu se snažit bavit až do samého konce.“ Mladou kolegyni, která k ní mimochodem bezmezně vzhlíží, pak při vyvrcholení soutěže skutečně nechala za sebou, z průběžného třetího místa ji však přeskočila Liuová.
Milán 2026. Stříbrné olympijské loučení.
Už když Sakamotová po volné jízdě opouštěla led, měla zachmuřený výraz v obličeji a jen obtížně zadržovala slzy. Ve chvíli, kdy ji objala trenérka Nakanová, řinuly se už z jejích očí proudem. A poté, co spatřila známky, téct nepřestaly.
Tak málo chybělo.
„Chtěla jsem tu bruslit perfektně a končit s úsměvem,“ svěřovala se plačtivě. „Vědomí, že to nedokážu, bylo bolestivé. Nedokázala jsem zastavit slzy.“
Liuová vstala z křesla, v němž seděla coby vedoucí závodnice, a pevně a dlouze ji objala. O chvíli později se v zákulisí také pátá Amber Glennová snažila japonskou soupeřku utěšit. Když se kolem nich záhy shromáždili kameramani a reportéři, žádala je, aby ji přestali natáčet: „Vím, že je to vaše práce, ale teď ne.“
Při medailovém ceremoniálu už se Sakamotová opět usmívala a zlaté Liuové pomáhala s umístěním maskota her na kostýmu před poslechem hymny USA.
Ma che bello è vedere Sakamoto che mostra a Liu come posizionare i suoi peluche sulla medaglia in modo da avere le mani libere per l’inno https://t.co/UYgHrtfATq
Ještě u ledu se k ní naklonila trenérka Sonoko Nakanová. Žena, která proslula tradičním rituálem, kdy svoji svěřenkyni před jízdou vždy bojovně plácla do zad. „Kaori, máš stříbro. To znamená, že teď je řada na tobě, abys zkusila vychovat zlatou medailistku,“ nabádala ji.
„Na to se co nejdříve zaměřím,“ přisvědčila Sakamotová. Koneckonců už v posledních letech pomáhala jako instruktorka na kurzech mladých bruslařů.
S tichou sebedůvěrou
Sama začala bruslit už ve čtyřech letech, údajně proto, že ji nadchlo sledování krasobruslařských závodů v televizi. O třináct let později debutovala na olympiádě v Pchjongčchangu, kde skončila šestá.
Na dalších hrách v Pekingu 2022 si podobně jako v Milánu otírala slzy, tehdy však byly šťastné. Dokázala rozrazit blok tří ruských superskokanek trenérky Tutberidzeové a dobruslila si pro bronz, který nazývala zázračným. „Slzy mi tam tekly i úlevou, že jsem se ctí přežila tak psychicky náročnou soutěž,“ vzpomněla na závod těžce poznamenaný pozitivním dopingovým testem Kamily Valijevové.
Peking 2022. V ruském obležení pro olympijský bronz.
Souběžně se sportovní kariérou dokázala na univerzitě v Kobe promovat s titulem v oboru ekonomie. Mezi krasobruslaři byla vždy nesmírně populární. Přátelská a milá, ochotná kdykoliv poradit jiným. „Také skromná a občas docela stydlivá,“ říkali ti, kteří ji dobře znali. Zároveň však dodávali: „Má v sobě i tichou sebedůvěru.“
V letech 2022 až 2024 se ověnčila třemi tituly mistryně světa v řadě, což byl počin, jenž se naposledy podařil Američance Peggy Flemingové před více než půlstoletím. Experti vyzdvihovali, že Sakamotová disponuje při svém bruslení „komplexním balíčkem“. Dokáže letět po ledě úchvatnou rychlostí, skákat vysoko a daleko, předvádět elegantní piruety i kroky, skvěle vyjadřovat emoce. Kombinovala sílu s grácií a s perfektním využitím hran bruslí.
Montreal 2024. Potřetí v řadě mistryní světa.
Když ji loni Liuová v Bostonu navzdory skvostné jízdě připravila o trůn světové šampionky, hned k Američance přišla, objala ji a s úsměvem gratulovala.
Ovšem olympijská bitva o jediný titul, který dosud nezískala, v sobě nesla ještě mnohem silnější náboj emocí.
Speciálně pro ženu z Japonska.
Od doby, kdy se Midori Itová stala první Japonkou, jež získala olympijskou medaili v krasobruslení – stříbrnou v Albertville 1992 – narůstala popularita tohoto sportu v zemi vycházejícího slunce geometrickou řadou. Na olympijském fóru přidala Šizuka Arakawová senzační zlato v Turíně 2006 a Mao Asadová stříbro ve Vancouveru 2010. Načež Juzuru Hanjú dvěma tituly olympijského šampiona posunul oblíbenost krasobruslení v Japonsku na stratosférickou úroveň.
Bez ohledu na barvu medaile, bude mít Sakamotová doma nadále status obrovské celebrity.
Podobně jako nyní Liuová ve Spojených státech. Však také dvacetiletá Američanka na tiskové konferenci v Miláně dostala otázku: „Jak se s tím vyrovnáte?“
OLIMPISMO EN SU ESTADO MÁS PURO ✨❄️
Alysa Liu, Kaori Sakamoto y Ami Nakai firmaron actuaciones de oro… y luego nos regalaron algo aún más grande: unión, respeto y admiración en el podio.
De eso trata el patinaje artístico. De eso tratan los Juegos Olímpicos 🫂🥇 https://t.co/o3ZXe9AZqL
„Nevím... nemám tušení... ehm, asi po něčem takovém ani netoužím. Asi začnu nosit venku paruky,“ rozesmála se Liuová.
„To zvládneš. Já to taky zvládla,“ ujistila ji Sakamotová.
Mladičká Nakaiová, přešťastná z vlastního bronzu, pak pronesla: „Mám zlomené srdce, že Kaori není zlatá. Sledovala jsem její tvrdou práci a teď je mi jí tak moc líto. Ale budu usilovat o to, abych se stala stejně pracovitou krasobruslařkou, jakou byla Kaori.“
Kdo ví, třeba se v Praze ještě jednou na ledu potkají.
