Když vejdu do specializované curlingové haly v Praze poblíž stanice metra Roztyly, hned do mě udeří zima. Teploměr ukazuje sedm stupňů nad nulou, což je sice v porovnání s venkovními mrazy zlepšení, ale stejně si radši běžím pro druhou mikinu.
Taky si musím omést podrážku bot malým smetáčkem, abych kamínky a jinými nečistotami nepoškodil led.
A pak už na mě a další kolegy z médií, kteří na ukázkový trénink pod záštitou curlingového svazu a Klubu sportovních novinářů také dorazili, čekají kruhy, kameny, košťata a velmi poučná i náročná hodinka.
Nejdříve nám instruktor ukazuje, jak se kameny správně odhazují. A je to o dost komplikovanější, než se na první pohled zdá.
Curlingoví jednorožci. Kvůli olympiádě jsme omezili zaměstnání, líčí skip Klíma |
„Pravou nohu dáte na stupínek, levou, na které máte gumový návlek pro lepší skluz, vedle kousek dozadu. Po odrazu ji přesunete dopředu a položíte se na ni, pravou dáte úplně dozadu a vytvoříte jakýsi telemark.“
„Čím níže k ledu se tělem dostanete, tím větší stabilitu získáte. S rovnováhou vám pomůže, když se opřete o koště. A kámen musíte odhodit tamhle před tou čárou.“
Dobře, jdu na to.
Pohled do curlingové haly v Roztylech:
Když se konečně odhodlám k odrazu a skluzu na led, myslím, že si vedu celkem dobře. Soustředím se, abych nespadl a mířil rovně vpřed.
Jenže úplně zapomínám na kámen, který držím za rukojeť a tlačím ho na ledu před sebou!
V panice ho tedy vypustím, ale zastaví sotva v polovině cesty ke kruhům na druhé straně haly – nedal jsem do něj dostatečnou sílu.
Při druhém pokusu zase neudržím stabilitu a praštím se kolenem o led. Au, dost to bolí...
„Každý na začátku občas spadne a natluče si. To se nám stalo mnohokrát a k našemu sportu to prostě patří,“ usmívá se skip mužského týmu Lukáš Klíma.
Zkrátka žádná sranda.
Ale po chvíli to začíná být snazší, aspoň se mi daří vyslat kámen tak, aby dojel až na druhou stranu a skončil přibližně v oblasti kruhů. Tedy tak, aby nenarazil do bočního hrazení.
A začínám rovněž objevovat kouzlo okamžiku, kdy se zcela soustředíte jen na to, abyste ten těžký předmět s rukojetí poslali co možná nejpřesněji na vzdálenost více než 28 metrů.
Což je mimochodem mnohem dál, než vám u obrazovky přijde.
Mezitím nám reprezentanti prozrazují další taje ze svého sportu.
„Kameny jsou ze žuly, jeden váží bezmála 19 kilogramů a celá sada po šestnácti kusech stojí třeba i 800 tisíc korun,“ popisuje reprezentant Lukáš Klípa. Což dělá 50 tisíc za jeden kámen. „A úplně všechny na celém světě jsou z jednoho místa ve Skotsku.“
Jakmile se kámen rozbije, což se ale nestává často, musí se vyměnit celá sada. Všech šestnáct jich totiž musí být z jedné várky, aby měly stejné vlastnosti.
Také se vždy odhazují s rotací, abyste mohli co nejvíc ovlivnit jejich směr.
Na to si ale zatím netroufám.
Dozvídám se, že jediný způsob, jak se v curlingu zdokonalit, je trénink, trénink a zase trénink. Tak to abychom s kolegy novináři přidali.
„Za jednu dvouhodinovou fázi naházíme třeba 35 kamenů. A když trénujeme pětkrát šestkrát týdně, tak se blížíme ke dvěma stům,“ dokládá Klípa dril trochou čísel.
Když všechny připravené kameny odehrajeme na druhou stranu ledové plochy, nebo minimálně kousek od našeho výchozího stanoviště, jdeme na další součást curlingu.
Metení koštětem.
„Dělá se proto, aby byl led díky tření teplejší a kámen tak po něm dojel dál,“ vysvětluje instruktor. „Dva silní metaři můžou protáhnout trajektorii třeba až o dva metry.“
Aby bylo metení co nejúčinnější, musíte se na koště položit celou váhou. Klípa nám to ukazuje a nohy se mu skoro zvedají do vzduchu, ale já to na kluzkém ledu radši zkoušet nebudu.
Nejdřív ho nechtěla, teď spolu míří na hry. Snad nás nevyhodí ze školy, líčí curleři |
Každopádně i tak je fuška běžet těch několik metrů za vypuštěným kamenem a intenzivně před ním zametat led. Už chápu, proč někteří curleři i u ledu vydrží v tričku.
„Ale když jste na pozici skipa, tedy kapitána, a stojíte na druhé straně v kruzích, odkud určujete taktiku, tak si musíte zaskákat, abyste se zahřáli. A není lehké, když jdete po dvou hodinách stání v zimě házet třeba i rozhodující kámen,“ upozorňuje Klípa.
Vzhledem k různým fíglům při metení se v této činnosti často mění pravidla či vybavení. A tak už není tak snadné jako dřív ovlivnit dráhu kamene a čerstvě se úplně zakázalo brzdit.
Další klíčovou složkou curlingu je samozřejmě taktika. Jak odstrčit kameny soupeře a dostat svoje vlastní co nejblíž červenému kruhu ve středu, což je hlavním cílem tohoto sportu? Kam se kameny při vzájemné kolizi odrážejí? Každý end, neboli kolo, má mnoho variant.
Proto je nesmírně důležitá komunikace mezi členy týmu. Odhazující hráč dostává informace, kolik přesně času má kámen jet po ledě, aby skončil na kýženém místě. A každá setinka dělá rozdíl.
V momentě, kdy kámen vypustí, přebírají nad ním dohled metaři. A skip celé operaci z prostoru kruhů šéfuje.
Tento sport prostě umí okouzlit. A při olympijských hrách tradičně patří k nejsledovanějším, letos z Cortiny d’Ampezzo nabídne dokonce 58 hodin přímých přenosů.
„Divácky je curling neskutečně zajímavý,“ říká Martin Jurík, další člen českého mužského týmu, který se na olympijské hry kvalifikoval vůbec poprvé v historii.
„Já začal v 18 letech, předtím jsem hrál házenou, ve které je hodně střetů. Curling má taky napětí, jen přichází v jiném tempu. Když hrajete poslední kámen o všechno, třeba i o medaili, tak vám to zvedne tep. A krásné taky je, jak se tým dokáže semknout.“
Tím ukázkový trénink končí. Odcházím z něj sice s bolavým kolenem, ale o pár kamenů moudřejší.
