„Vážně někdo pochyboval, že by sprint nevyhrál?“ napsal norský list VG po úterním klání.
Moc takových asi nebylo.
Vsadit si na Klaeba na nejkratší distanci je skoro tutovka. Vždyť za posledních pětadvacet startů jen jedinkrát neslavil.
Svou dominanci ukázal i tentokrát. V kvalifikaci zajel nejlepší čas. Vyhrál čtvrtfinále. Ovládl semifinále. A finále?
Jakbysmet.
Zatímco se jízdy ve Val di Fiemme většinou rozhodovaly zhruba ve druhé třetině trati na prudkém stoupání, Klaebo zabral hned od začátku. Pole roztrhal na jednotlivce a ačkoliv trať měřila jen kilometr a půl, závodníci do cíle dobíhali s rozestupy jako na distančních závodech.
Pokud by Klaebo projel cílovou rovinkou aspoň na půl plynu, vyhrál by před druhým Američanem Benem Ogdenem o několik desítek metrů. Vzhledem k jeho oslavám a vypuštěnému závěru odstup nakonec činil méně než sekundu.
„Když jsem viděl skiatlon, bylo mi jasné, v jaké je Klaebo formě,“ říkal pátý Tuž, který na něj ztratil přes 18 sekund. „Bylo mi jasné, že finále nenechá náhodě. Že pojede pilu už od startu. Jako zvíře. A jako zvíře vážně jel.“
A druhý Ogden dodal: „Rád jdu do každého závodu s myšlenkou, že mě čeká boj o vítězství. Ale v dnešní době je to často závod o druhé místo.“
Po nedělním skiatlonu tak Klaebo na italských hrách oslavil už druhé zlato. Drží reálnou šanci, že zopakuje loňské mistrovství světa v domácím Trondheimu, kde zapsal hned šest titulů – tedy plný počet.
Celkově už má ve sbírce sedm olympijských zlat, jen o jedno méně než rekordmani pod zimními pěti kruhy běžkyně Marit Björgenová a biatlonista Ole Einar Björndalen.
Už v pátek se jim může na intervalové desítce volnou technikou vyrovnat.
„Mám pocit, že je teď všechno opravdu dobré. Před nedělí jsem byl hodně nervózní, po vítězství jsem si ale oddechl a začal si to užívat. Nervozity mám minimum, jen tu zdravou, závodní. Ta mi vyhovuje,“ říká.
A takový Klaebo dominuje.
Naprostý unikát
Proč?
„Lyžuje naprosto přirozeně. Vypadá to, že ho pohyb nestojí žádnou zbytečnou energii,“ rozplýval se před dvěma roky norský expert na techniku Ragnar Bragvin Andresen, jenž pomáhá Čechům. „Je těžké říct, že někdo lyžuje dokonale, každý je jiný. Ale u Klaeba si to dovolím.“
Tuž po životním výsledku: Cítit se takhle silný bylo jako splněný sen |
„Co ho činí unikátním, je jeho flexibilita v technice. Při běhu na lyžích ji totiž musíte neustále přizpůsobovat terénu. A v jeho podání to vypadá naprosto jednoduše,“ doplnil norský trenér Havard Ensrud.
„Má naprosto výjimečné fyzické dispozice,“ řekl o něm někdejší švýcarský fenomén Dario Cologna.
Ale nejde jen o tělo a techniku. Klaebo je také neskutečný perfekcionista, dříč a především má pro vrcholový sport správnou mentalitu.
Tlak, který leží na jeho bedrech, je enormní. V Norsku je běžecké lyžování národním sportem. Klaebo prakticky nemůže vyjít na ulici, aniž by ho někdo nezastavil. Je rockovou hvězdou, loni v prosinci šel o něm do kin celovečerní film.
Pokud náhodou něco nevyhraje, noviny hned zaplní desítky článků a analýz, proč se to stalo.
Klaebo si nicméně vyvinul vlastní obranné mechanismy. Často jezdí trénovat do Ameriky, kde má klid. Nebo se zavře na chatě v hlubokých lesích.
Na závodech mu zase pomáhají videohry. V jeho kufru nesmí chybět konzole a klidně i večer před závodem vezme do ruky ovladač a paří – nejraději střílečky jako Battlefield.
„Skvělý způsob, jak si odpočinout,“ vysvětloval. „Přes den to je občas stres, tak si večer jen sednu, zahraju si něco online s kamarády a bavíme se o jiných věcech než o lyžování. Pomáhá mi to.“
Byť na hrách měl zpočátku problémy. Když dorazil do Val di Fiemme, na pokoji mu pořádně nefungovala Wi-Fi. „Internet byl moc slabý, tak jsem si moc nezahrál,“ líčil po příjezdu. „Zkoušíme najít někoho, kdo by to spravil.“
Inu, jen o úspěších jeho život není.
Už je i distanční lyžař
Přitom, když vtrhl do Světového poháru, byl považovaný hlavně za sprintera. Delší tratě? Na skutečně velký individuální triumf na nich čekal až do loňského mistrovství světa.
Musíte vytrvat. Tužovi se píle vyplácí, trenér se bál, že medaile vyřadí servis |
„Aby na něj svět vzpomínal navždy, musí vyhrávat i třicítky a padesátky,“ prohlásil před lety legendární Nor Petter Northug.
Možná právě i tahle slova v Klaebovi zažehla další motivaci.
Následoval neúprosný tréninkový režim, týdny na letních kempech v Park City v Utahu.
Nastavil si přísný řád. „Jíst, spát, trénovat,“ řídí se klasickým sportovním heslem.
Aby ho loni před mistrovství světa nezabrzdila nemoc, omezil kontakty s dalšími lidmi, dokonce i s vlastní přítelkyní. Když na přelomu roku vyrazila s kamarády do Madridu, společně se dohodli: Teď se několik týdnů neuvidíme, riziko je příliš velké.
„Já na sebe vyvíjím největší tlak,“ říká Klaebo. „Chci vyhrávat a nic nepodcenit.“
A vyplácí se mu to. Na loňském světovém šampionátu už potvrdil, že mu ani distance není cizí. Vyhrál skiatlon, intervalovou desítku i klání na padesát kilometrů.
V cíli mu gratuloval norský král Harald V., spolu s ním slavili desetitisíce norských fanoušků.
„Jedna z největších vítězství mé kariéry,“ vydechl tehdy. „A ve skiatlonu (který byl pro něj prvním distančním triumfem) možná vůbec to největší. Dlouho jsem po něm toužil. Teď už konečně můžete napsat, že jsem i distanční lyžař.“
Což potvrzuje i na hrách.



















