Když se v pátek večer na konci volné jízdy objevily Malininovy body a umístění, novináři byli šokováni a diváci v aréně na chvíli oněměli.
Christine Brennanová, americká ikona mezi krasobruslařskými reportéry, hovořila o „jednom z největších překvapení v dějinách sportu“. V podobném duchu se nesly také titulky médií po celém světě.
Reuters: Bůh čtverných skoků zkolaboval.
AP: Olympijská katastrofa Malinina.
Corriere della Serra: Jeden z největších šoků v historii krasobruslení.
VG (Norsko): Obrovský favorit rozdrcen po selhání v olympijském finále.
Aftonbladet (Švédsko): Obří šok na olympiádě. Bůh v slzách.
NBC News: Malininův nejhorší den kariéry.
Večer, který měl být spanilou Malininovou korunovací, se naopak stal připomínkou olympijské reality: že i mimořádná dominance talentu desetiletí se může rozplynout během čtyř a půl minuty bruslení.
Led, o němž si jednadvacetiletý mladý muž tak dlouho myslel, že mu vládne a že ho zvládne, jej „degradoval“ z boha fanoušků zpět na lidskou bytost.
Před Malininovou volnou jízdou se už opět diskutovalo jen o bodovém náskoku, s nímž získá zlato. Dvacet, třicet bodů? Ještě víc? Pět bodů k dobru si přinesl už z krátkého programu. Za jeho jediného teoreticky možného protivníka experti považovali Jumu Kagijamu, bruslícího před ním, ale když se Japonec ve volné jízdě trápil, všichni byli přesvědčeni, že Malinin má vítězství naservírované na zlatém podnose.
Stačila by mu konzervativní taktika, bez snahy o čtverný axel, kompromis s vlastním egem a s očekáváním haly, která na něj čekala jako na spasitele ve večeru mnoha chyb.
Ve skutečnosti se však dělo něco úplně jiného.
„Prostě jsem to zpackal,“ vzdychl.
Vyprávěl, že jeho napětí prudce vzrostlo, už když zaujal výchozí pozici uprostřed kluziště. Už tehdy se dotěrné myšlenky v jeho hlavě staly velmi hlasitým vystrašeným křikem. „Všechny traumatické okamžiky v mém životě mi začaly hlavu zaplňovat, tolik negativních myšlenek mě přepadlo. Nedokázal jsem je zvládnout,“ přiznal.
Následoval velmi nepovedený výkon. Obvyklá bravura ho naprosto opustila.
Místo exkluzivního čtverného axelu pouze jednoduchý, místo čtverného rittbergeru jen dvojitý, lutz katastrofální, další skoky nejisté. „I milánský led plakal. Nejočekávanější zlato těchto her se doslova roztříštilo na kusy,“ psal list Corriere della Serra.
Ke konci jízdy sice Malinin tak jako vždy předvedl své oblíbené salto vzad, ale to po tak špatném programu vlálo jen jako potrhaná vlajka na hromadě sutin. Zaujal poslední pózu, viditelně zdrcený, těžce zadržoval slzy.
Posadil se vedle svého otce a trenéra Romana Skorňjakova a ani nechtěl vidět výslednou známku, svoji první olympiádu končil s obličejem v dlaních.
Nevěděl, co říct. A slova nenacházel ani jeho otec, jenž kdysi z Ruska odešel bruslit do Uzbekistánu a posléze se s manželkou Taťánou Malininovou (také výbornou krasobruslařkou) usadili ve Spojených státech, kde se jim Ilja 2. prosince 2004 narodil.
Neměl jsem nic pod kontrolou
Se 156,33 body skončil Malinin až patnáctý ve volné jízdě a celkově sestoupil z prvního na osmé místo. Neporazitelnost, která v posledních třech letech definovala Malininovu soutěživou auru, byla rozcupována.
„To se přece nemohlo jen tak stát,“ říkal v prvním rozhovoru pro NBC. „Byl jsem si až do dneška tak jistý svým programem, tak jistý vším. Opravdu nemám slov.“
Z divoké hromady chybujících hvězd se toho večera vynořil jednadvacetiletý Michajl Šajdorov z Almaty, loňský stříbrný medailista z mistrovství světa. Z pátého místa po krátkém programu se odpálil k olympijskému zlatu a ve tváři měl nevěřícný výraz „sním, či bdím?“. Bruslil čistě, bez přehánění (“jen“ pět čtverných skoků) a vybojoval první zlatou medaili ze zimních her pro Kazachstán od roku 1994.
Gratulace šampionovi. Malinin a Šajdorov, když bylo rozhodnuto:
O stříbro a bronz se podělili Japonci Juma Kagijama (spolupracující s domácí legendou Carolinou Kostnerovou) a Šun Sato, který byl po úvodní části soutěže až osmý - a jehož nesmírně expresivní kouč poté vzápětí předvedl doslova výbuch euforie.
Podobně jako se propadl Malinin, také Francouz Adam Siao Him Fa, bývalý evropský šampion, sestoupil ze třetího místa až na sedmé.
Byla to absolutně bláznivá soutěž.
Takhle divoce oslavoval bronz svého svěřence japonský kouč Tadeo Kusaka:
„Upřímně, stále jsem nedokázal zpracovat, co se přihodilo,“ vykládal Malinin, když se přesunul na další novinářská stanoviště.
„Mám v sobě směsici emocí,“ tvrdil. „Před závodem jsem se cítil dobře. Myslel jsem si, že stačí vejít na led a být sebevědomý. Ale samozřejmě, tohle není běžný závod. Tohle je olympiáda a mnozí lidé si tlak a nervozitu, která na vás působí, uvědomují jen zevnitř. Bylo to něco, co mě přemohlo. Měl jsem pocit, že nemám nic pod kontrolou.“
Bilesová, Vonnová... a teď Malinin
Od roku 2023 vyhrál čtrnáct soutěží v řadě, včetně dvou světových šampionátu a tří finále Grand Prix. Ovšem i tato statistika jej možná tížila víc, než si byl ochotný připustit.
Nebyl předtím zcela jistý v milánské soutěži družstev, zato v úterním krátkém programu se zdálo, že se mu sebevědomí vrátilo. Pětibodový náskok, který v něm získal, se vzhledem k plánovanému programu volné jízdy – nejtěžšímu, o jaký se kdy kdo na olympiádě pokusil – zdál nepřekonatelný.
Na posledním tréninku, odehrávajícím se na základně amerického týmu v Bergamu, ani jednou neupadl.
Přesto následně předvedl výkon, který může v jeho mysli zanechat jizvy na mnoho dalších let. Stal se vězněm vlastního tlaku, neunesl tíhu slávy, která jej předcházela.
„Lidé říkají, že existuje olympijská kletba, že favorit na zlatou olympijskou medaili bude na olympiádě vždycky bruslit špatně. Takže to se děje. Ten tlak byl vážně až neskutečný,“ řekl.
Sedm čtverných skoků měl v plánu. Až zbytečně moc, chce se říci. Jakoby jej i ta míra nejnáročnějších prvků v hale na periferii Milána zahltila.
Oslovení psychologové najednou hovořili o tom, že v předchozích měsících a letech páchal i jistou sportovní sebevraždu. Že od svého talentu vyžaduje příliš mnoho, stejně jako Lindsey Vonnová od svého těla, a pád je potom v obou případech hluboký.
Na tribuně mu v Miláně fandila také gymnastka Simone Bilesová, která se sesypala na hrách v Tokiu 2021, kde se posléze stáhla ze závodu. Přesto dokázala v Paříži 2024 opět zvítězit.
Simone Bilesová v hledišti milánské haly:
Na zimních hrách v roce 2018 pro změnu tehdejší „král čtverných skoků“ Nathan Chen, kterého mnozí v Pchjongčchangu favorizovali i na zlato, skončil po pádech pátý. V Pekingu 2022 byl zpět a triumfoval.
Malinin nyní může jen doufat v podobný osud. Prozatím bude jeho cílem poučit se z této zkušenosti a zjistit, jak lépe pracovat s tlakem, který bude jen narůstat.
Stejně jako u Bilesové také v jeho případě olympiáda ukázala, že i „nadpřirození“ sportovci jsou jen lidé. Snad pochopil, že je správné to neskrývat.
Jeho úporná snaha dostat se v krasobruslení především skokansky až na samou hranici možností, ukázala v Miláně i svoji odvrácenou stranu. Možná teď nastal ten pravý čas zastavit se. Odhodit úvahy o dalším průlomu v podobě prvního pětinásobného skoku a změnit kurz.
„Nebyl to můj nejlepší den a rozhodně to bylo něco, co jsem nečekal,“ svěřoval se, když největší nával negativních emocí opadl. „Ale nemůžu se už vrátit a věci změnit, i když bych moc rád. Odteď už je to jen otázka přeskupení priorit v mé mysli. Vymyslet, co dělat dál, a začít odznova.“
Třeba už v březnu na mistrovství světa v Praze.
























