Hledá se hrdina. Kteří Češi zazářili na minulých hrách? Turek, Havlát i Krejčí

Už není prostor pro selhání. Prohra znamená okamžitý konec českých nadějí na hokejové medaile z her v Miláně. Aby na ně národní tým po rozpačitém vstupu do turnaje ještě dosáhl, hodil by se mu nějaký zvlášť povedený individuální výkon, jaké na uplynulých osmi olympiádách předvedli Dominik Hašek nebo Roman Červenka.

1994, Lillehammer Turek válel v derby

Roman Turek

Jinak nepovedenou akci v Norsku zakončil národní tým vysokým vítěstvím v tuze neobyčejném zápase o páté místo.

Pod výsledek 7:1 v historicky první partii Česko - Slovensko se 32 zákroky podepsal Roman Turek.

V Lillehammeru účinkoval jako dvojka za Petrem Břízou, který chytal při klíčových porážkách s Finy, Rusy a ve čtvrtfinále s Kanadou.

To třiadvacetiletý čahoun z Budějovic přispěl k povinné výhře nad Rakouskem a pak zastavil nabuzené sousedy, kteří na turnaji působili mnohem jiskřivějším dojmem než soubor koučovaný Ivanem Hlinkou.

V čase 2:21 ho překonal kanonýr Miroslav Šatan, leč žádnou dalších ránu už nepustil. Bilancí 2+1 ho podpořil Richard Žemlička.

Hrdí Slováci, v jejichž sestavě se vyjímala jména Peter Šťastný nebo Žigmund Pálffy, po rozdělení federace v euforii prožívali mezinárodní premiéru.

Bitvu s Čechy, jimiž se předtím mnohdy cítili utlačováni, vnímali nesmírně prestižně. Jenže tvrdě v ní narazili. Nejen na Turka.