Turín, Mannheim, Stockholm, Soči, Peking. Málokdo v novém tisíciletí servíroval české reprezentaci tak bolestivé porážky jako Švýcarsko. Těsné, ještě z pozice týmu, s nímž se dlouho nepočítalo.
Před závěrečným skupinovým měřením v Miláně je potřeba zdůraznit, že tři z pěti zmíněných destinací byly olympijské. Jen v neděli už na soupisce alpské země nenajdete Ambühlovo jméno.
A zrovna v ročníku, který ještě zakončí domácí světový šampionát v Curychu.
„Když jsem se musel rozhodnout, jestli budu pokračovat, nebo ne, samozřejmě to byla velká věc, lákadlo. Měl jsem to v hlavě,“ vypráví. „Olympijská sezona mi to neudělala o nic lehčí, ale příležitostí hrát jsem měl dost a teď je dobře, že tam jsou další kluci. Je jedno, jestli tam budu já, nebo ne. Na mně nezáleží. Důležitější je, aby naše země vyhrávala.“
