Později s úsměvem líčila: „Ta výška mi fakt dala zabrat. Není divu, nemůžu mít svaly připravené, když lyžuju zhruba jednou za čtrnáct dní. Takže tu tiše trpím. Ale bojuju.“
Už když jste ještě závodila, tak jste si s vysokou nadmořskou výškou Anterselvy moc nerozuměla.
Jo, jednou jsem tu v masáku jela 300 metrů před cílem na prvním místě a na záda mi dýchala Němka Horchlerová. A pak mi během 15 metrů došly síly tak brutálně, že se mi vyplo celé tělo a skoro nešlo ovládat. Do cíle jsem víceméně jen došla. Tehdy jsem před závodem na startu dělala srandičky pro diváky, jak ležím na sněhu, a pak se mi to asi v závěru trochu vymstilo.
Zmocňuje se vás tu i nostalgie?
Taky jsem si hned vzpomněla, jak se mi tu v lednu 2014 rozbil během závodu závěr na zbrani a musela jsem střílet nějakou šílenou rezervou, se kterou mi to vůbec nešlo. To vám byl očistec! Ale aspoň jsem si tehdy tím zážitkem před olympiádou v Soči trochu pročistila hlavu.
Jarda Jágr mi vzkázal, ať jezdím naostro. Zrovna měl narozeniny, tak jsme mu s Jitkou Landovou vybraly kaťata, na která jsme napsaly: „Všechno nejlepší, díky za radu, už je nebudu potřebovat – a teď už tu placku získám.“
