Francesca Lollobrigida, či chcete-li v české verzi Lollobrigidová, je olympijskou vítězkou v rychlobruslení na 3000 metrů. Vybojovala premiérové zlato pro hostitele her. Rozvášnila už tak horkokrevnou Itálii. Porazila – a jak! – veškeré soupeřky, ale i vlastní pochybnosti.
Ještě v lednu o ní Martina Sáblíková říkala: „Trápí se podobně jako já. Moc bych Lolo přála, aby v Milánu uspěla.“
V průběhu týdne se potkaly na tréninku, popřály si štěstí. Ale v den D ležela česká závodnice ve vesnici s virózou u televize, zatímco se Lollobrigidová na ledu odrazila k životní jízdě.
SCATTO RUBATO 👀
Avvistata una super Francy Lollobrigida sul ghiaccio di #MilanoCortina2026! 🧐
Le gare di pattinaggio di velocità sono vicine… e son subito sorrisi! 😍
#ItaliaTeam #RoadToMilanoCortina2026 @fisg_it https://t.co/TfBCwCksI7
„Když si vzpomenu, kolikrát jsem plakala, než jsem se až sem dostala,“ vyprávěla po závodě dojatá italská hvězda. „Prožívala jsem temné chvíle, chtěla jsem skončit. Před dnešním závodem jsem psala zprávu Matteovi (manželovi): Cítím se příliš napjatá, příliš nervózní. A vidíte, nakonec všechno bylo perfektní.“
Dosáhla na vrchol v sezoně, kdy kvůli vážnému virovému onemocnění skutečně přemýšlela, že odejde předčasně do sportovní penze.
Den, v němž se nesmazatelně zapsala do italské sportovní historie, se i proto jeví jako námět na hollywoodský trhák: má právě 35. narozeniny, má olympijské zlato, má bouřlivé ovace domácího publika, má italskou hymnu. Navrch má i olympijský rekord: 3:54,28. O 2,65 sekundy lepší než ten, který držela Nizozemka Schoutenová od Pekingu 2022.
A ach ano, především: má u sebe syna Tomassa, který roztomile narušuje televizní rozhovor, když ho při něm drží v náručí: Mami, proč pořád s někým mluvíš, to jindy neděláš, pojď si radši hrát.
„Kromě toho, že jsem to udělala pro sebe, jsem to udělala i pro Tomassa. Jednoho dne mě bude hrdý,“ říká. „Nejen proto, že jsem olympijská vítězka, ale i kvůli celé té cestě, kterou jsme spolu prožili. A zároveň jsem i všem lidem chtěla dokázat, že se vrcholová sportovkyně se může stát matkou a vrátit se ještě silnější.“
Francesca diva, Francesca matka, Francesca bojovnice.
Tak ji oslavují.
Nemoc, kterou před sezonou snad přinesl domů Tomasso ze školky a kterou se nakazila, jakýsi záludný žaludeční virus, jí dlouho v sezoně ubírala síly a způsobovala, že „jsem plakala po každém závodě Světového poháru“.
„Už jsem ztrácela morální síly pokračovat,“ přiznává. „Lidé, kteří mi opravdu věřili, mi však říkali: ‚Ne, ty opravdu musíš bojovat.‘ Tím mi dodávali energii. A stejně tak i ti, kteří tvrdili ‚Nedokáže to, nebude mít medaili.‘ I ti mi dali sílu ukázat jim, že se mýlí.“
Když virus konečně odezněl, vyslovila před hrami v Miláně přání: „Kdybych si tak odvezla aspoň bronz, bylo by to nádherné.“
Bronz v sobotu nevybojovala. Získala však mnohem víc.
Páni, to je ale čas!
„Konečně jsou jednou fanoušci na naší straně,“ řekl s úsměvem její trenér Maurizio Marchetto, když vstoupili před závodem do vyprodané milánské haly. „Obvykle jich totiž nejvíc fandí Holanďanům,“ připomněl zemi, kde je rychlobruslení vášní.
Pak odstartovala. V osmé z deseti rozjížděk, proti Kanaďance Valerii Maltaisové, letěla za ohromujícím časem, který byl v té chvíli mnohem lepší než od kohokoli jiného.
Italská rychlobruslařka Francesca Lollobrigidová v souboji s Kanaďankou Maltaisovou
„Mamma mia! Sensazionale!“ vykřikoval reportér italské společnosti RAI, když Lollobrigidová za cílem nadšeně vymrštila ruce nad hlavu, sundala si brýle, mávala.
Na startu stále zbývaly čtyři rychlobruslařky v čele s norskou superfavoritkou Ragne Wiklundovou. Ta později přiznala: „Když jsem viděla Francescin čas, řekla jsem jen: Páni!“
Zatímco Lollobrigidová objímala manžela a trenéra, drama na ledě pokračovalo.
Norka zpočátku na mezičasech vedla. Italka se ani nechtěla dívat a často si zakrývala oči rukama. V posledních kolech však Wiklundové kvapem docházely síly. Cíl proťala druhá, o 2,26 sekundy pomalejší než italská sokyně.
Ještě tu byly Kanaďanka Isabelle Weidemannová a hvězdná Nizozemka Joy Beuneová, pětinásobná mistryně světa. Ale ne, ani ty dvě se k času vedoucí ženy nepřiblížily.
Nezměrným štěstím pohlcená Lollobrigidová proběhla tunelem pod dráhou, zahalená do italské vlajky, aby chytila do náručí syna Tommasa, který předtím fandil z hlediště, a ta scéna se okamžitě stala virální.
Žádný Superman. Supermáma.
Il cerchio di Francesca Lollobrigida.
Nel giorno del suo compleanno vince l'unica medaglia che le manca, quella che la consegna alla storia, e festeggia con il figlio di 3 anni. Quando Tommaso è nato, è tornata ad allenarsi dopo 4 mesi, ha fatto i salti mortali negli ultimi anni https://t.co/dBXjjURpAq
„Je to perfektní den. Cosi neuvěřitelného. Sen mých snů,“ říkala a vychutnávala si magické pozdní odpoledne. Telefonická gratulace přišla hned od prezidenta republiky Mattarely, s nímž si přede dvěma dny povídala v Olympijské vesnici. „Pamatujete si mě, pane prezidente? Jsem ta s kapucí a fialovými brýlemi!“ smála se.
Před čtyřmi lety v Pekingu získala dvě medaile: stříbro na 3 000 metrů a bronz v závodě s hromadným startem. Oslavila je tetováním na pravé paži a prstenem a náhrdelníkem s olympijskou symbolikou. Čím asi zvěční tohle zlato?
A teď bych chtěla druhé dítě
Po narození malého Tommasa v květnu 2023 se fyzicky i psychicky změnila. Jakoby byla najednou zralejší, přemýšlivější, všimli si trenéři. Její návrat k soutěžím, už na podzim téhož roku, nebyl uspěchaným rozhodnutím, ale postupným procesem, při kterém naslouchala svému tělu.
V lednu 2024 získala bronz na mistrovství Evropy v závodě s hromadným startem. Už tehdy byl Tommaso na tribuně.
Loni na mistrovství světa ovládla klání na 5000 metrů, postarala se o první italské ženské rychlobruslařské zlato ze světového šampionátu všech dob. „Jsem pyšná, že jsem ukázala, že se po těhotenství můžete vrátit ještě konkurenceschopnější,“ vykládala tehdy.
„Tommasa jsem kojila 18 měsíců a snažila se skloubit svůj život sportovkyně s potřebami tak malého dítěte,“ vypráví teď. „Itálie není jako severní Evropa. Nejsou tu žádné kryté dráhy a my trávíme 250 dní v roce tréninkem a závody po celém světě. Federace mě podpořila v rámci projektu pro matky a především moje rodina byla klíčová.“
Říká to vše s okouzlujícím úsměvem, zatímco na ni čekají sestra Giulia, také rychlobruslařka, a maminka, připravené na dvojitou oslavu se zlatou medailí a narozeninovými svíčkami.
„Chtěla bych druhé dítě a více času na rodinu,“ poví ještě. Konec kariéry není daleko. „Ale stále nemám hotovo, chci letos bojovat i o titul mistryně světa ve víceboji, ten mi chybí.“
Le jour de ses 35 ans, #FrancescaLollobrigida décroche la médaille d'or 🏅 sur 3 000 m en patinage de vitesse, offrant à l'Italie son 1er titre dans ces #JeuxOlympiques. #MilanoCortina2026 #Olympics #Lollobrigida https://t.co/dCa5syPUET
Zpovzdálí na ni hledí Enrico Fabris, italský šampion, jenž svými triumfy v olympijském Turíně 2006 inspiroval celou tuto generaci.
„Francesca dnes vyhrála hlavou i srdcem. Ohromila všechny,“ tvrdí muž, který v pátek předal na Olympijském stadionu pochodeň Albertu Tombovi a byl i technickým delegátem, kterého si MOV a ISU vybraly při stavbě milánské olympijské dráhy.
Příští týden čeká Francescu Lollobrigidovou trať 5000 metrů a v závěru her závod s hromadným startem.
„Budu k nim ale přistupovat s lehkostí v mysli. Moje zlato je už tady se mnou,“ ukáže na svůj milánský poklad.
