„Pozornost je jiná a je tu mnohem víc českých fanoušků,“ všímá si Klíma. „Zážitek je taky olympijská vesnice a možnost chodit fandit ostatním sportovcům.“
Pak si ale povzdechne: „Jen jsme si samozřejmě představovali, že si curling budeme užívat víc. Kdybychom vyhrávali, pocity by byly ještě lepší. Doufám, že přidáme lepší výkon a i nějaké vítězství, abychom z toho měli radost.“
Češi mají po čtyřech odehraných zápasech na kontě nula vítězství.
V zahajovacím klání těsně nestačili na Spojené státy 7:8, následně podlehli Švýcarsku 3:7, Norsku 4:7 a naposledy v sobotu Velké Británii znovu 4:7.
Na druhou stranu mají na úvod mimořádně těžký los. Britové a Švýcaři jsou světovými týmy číslo jedna a dvě. Za Brity navíc válí Bruce Mouat, o němž se už v jeho jedenatřiceti letech tvrdí, že je legendou tohoto sportu.
Český curler Marek Černovský zahrává kámen v utkání proti Velké Británii, zametají Lukáš Klípa a Martin Jurík.
„Ale na to se nemůžeme vymlouvat. Slabé týmy zde nejsou,“ prohodí Klíma. „První zápas proti Americe jsme sehráli velmi slušně. Byl napínavý do posledního kamene, věřili jsme, že ho urveme. Tahle výhra nám hodně chybí. Švýcaři i Britové jsou na světě týmy jedna a dvě, a navíc zahráli fenomenálně. Nevím, jestli by na ně stačil i náš top výkon.“
A pokračuje v rekapitulaci: „I Norové zahráli na své poměry dobře. A my jsme bohužel hráli pod naše možnosti. Máme s nimi vyrovnanou bilanci, na posledních akcích jsme je poráželi. I tohle mrzí.“
Záviděl jsem fotbalistům
Jinak je ale olympijská atmosféra pohltila.
„Nejde vypíchnout největší zážitek. Je to celý balíček,“ prohodí vice-skip Marek Černovský.
Čeští curleři jsou na hrách zatím bez výhry. Ve čtvrtém zápase nestačili na Brity |
Část týmu zamířila už na slavnostní zahájení do Milána.
Ještě před ním si stihli popovídat třeba s hokejistou Davidem Pastrňákem. A pak to přišlo.
„Česká republika!“ uvedl hlasatel a oni vstupovali na plochu monumentálního stánku San Siro.
„Obrovitánský stadion a vidět ho takhle zespodu?“ rozplýval se Klíma. „Říkal jsem si, že fotbalistům tohle fakt závidím. Ale celé zahájení bylo fantastické. Andrea Bocelli byl skvělý.“
Z Milána se ještě na pár dní přesunuli do Prahy potrénovat, načež v neděli vyrazili směr Cortina, kde se curlingový turnaj koná.
MAXIMÁLNÍ SOUSTŘEDĚNÍ. Český curler Marek Černovský odhazuje kámen.
Zabydleli se ve vesnici, zjistili, co a jak, nastudovali systém shuttle busů a vyráželi okouknout halu i vyzkoumat, jak se při zápasech smíšených dvojic chová led.
„Když ho člověk vidí naživo při dalších zápasech, má to pro mě jako pro skipa větší přidanou hodnotu než televize. Jak vypadá křivka, to v televizi nevidím,“ vysvětluje Klíma.
A ve středu poprvé do akce.
Psychická i fyzická únava
Olympijské hry jsou pro ně netradiční i z hlediska programu.
„Bylo třeba hodně nezvyklé, že jsme měli zápas, pak den pauzu a pak během dalšího dne dva zápasy. Ze začátku se led hodně vyvíjí a mezi prvním a třetím dnem byl úplně jiný. Podmínkám jsme se bohužel nedokázali přizpůsobit. Možná i kvůli nedostatku zkušeností?“ dumá Klíma.
Dojetí českých curlerů. A teď spánek, pivko a (snad) sponzor. Budeme poloamatéři! |
Nešlo o to, že by raritou byly dva zápasy v jeden den. Specifikem byla právě ta pauza.
„Na tohle tempo jsme zvyklí, na jiných akcích to bývá ještě náročnější,“ kývne Černovský. „Ale dva zápasy v jeden den určitě náročné jsou. Večer jsme toho měli vážně dost.“
Zajímá vás, jak tak nabitý den vypadá?
Tak tedy páteční harmonogram:
Budíček v 6:15.
Snídaně.
V 7:00 odjezd do haly.
Čeští curleři v utkání proti Velké Británii
V ní porada s kouči, trénink na ledě, rozcvičení a v 9:05 už první klání proti Švýcarsku.
To skončilo kolem poledne, načež po krátkém rozboru čeští curleři vyrazili zpátky do olympijské vesnice.
Následoval oběd, odpočinek, ať už formou krátkého spánku či aktivnějšího. Hráči měli taky možnost zajít si na masáž či prohru probrat s týmovým psychologem.
Po čtvrté hodině odpoledne přišlo na řadu další balení a odjezd do haly, kde po opětovném rozehřátí následoval od 19:05 zápas s Norskem.
Dohráli ho před desátou a do postele se dostali až kolem půlnoci.
„Já jsem jako skip unavený hlavně mentálně,“ líčí Klíma. „Kluci na front endu (metači) jsou vyšťavení fyzicky. Pro laika to možná tak nevypadá, ale jde o intervaly při maximálním výkonu. Dvacet sekund úplně na doraz a takhle dvě a půl hodiny. Kluci pak padnou, kdežto já mám hlavu jako balón a snažím se nějak vypnout.“
Než ze sebe dostal všechny emoce, usnul až v jednu ráno. „Většinou s tím nemám problém, lehnu a spím, až se mi za to všichni smějí,“ vykládá skip. „Ale tady na olympiádě se mi nedaří usnout. Pustil jsem si audioknihu a usnul až třeba v jednu.“
I o tomto jsou olympijské hry.
A věří, že v dalších utkáních pro ně budou už i o vítězstvích.
