„Budu rychlej jako střela?“ ptal se Radek Houser před svým olympijským debutem fanoušků na svém Instagramu.
Nebyl, v osmifinále na své soupeře nestačil a v Livignu skončil jedenatřicátý. Už jen to, že se mohl postavit na start, ale bral jako výhru.
„Furt jsem si nepřipouštěl, že jsem na olympiádě. V trénincích jsem byl opatrnější, protože jsem se bál, že se znovu zraním. Jsem rád, že to všechny mé svaly a kosti zvládly,“ liboval si. „Mohl jsem jet techničtěji a rychleji, což mě mrzí, ale věřím, že tímhle to nekončí.“
To pětadvacetiletý Kryštof Choura fanoušky, kteří do Snow Parku ve čtvrtek dorazili, potěšil aspoň jedním postupem.
Ve svém osmifinále předjel Nizozemce Glenna de Bloise a vysloužil si aplaus i Evy Adamczykové, která se na své reprezentační kolegy přišla podívat. Čtvrtfinále už bylo nad jeho síly.
„I tak si toho vážím neskutečně. Před měsícem jsem prožil šok, když jsem se dozvěděl, že na olympiádě asi ani nebudu moct závodit,“ popisoval.
Oba Češi prožili všechno jen ne klidnou a bezproblémovou přípravu na čtyřletý vrchol.
Pojedu, nebo ne?
Před startem sezony byl Choura nabuzený.
Cítil, že už v té minulé se dokázal postupně měřit s nejlepšími snowboardisty. Měl za sebou parádní přípravu a věřil, že tohle bude zima, při které skutečně prorazí.
A pak přijel do Cervinie na start Světového poháru, kde přišel šok. Upadl, vytrhl si vázání a netušil, co s ním bude. Nejprve si myslel, že má natržený biceps, ale magnetická rezonance v Česku odhalila trhlinu v prsním svalu.
„Přitom jsme s trenérem Markem Jelínkem zapracovali na spoustě věcí, zlepšil jsem starty, cítil jsem se nejlíp v životě a najednou mi bylo řečeno, že budu muset na operaci a k závodění se vrátím za dva měsíce…“ láteřil.
Do olympijských her totiž zbýval měsíc.
Naštěstí získal názor i dalších specializovaných lékařů, se kterými celou záležitost probral a dohodli se, že operaci odloží, aby si svůj olympijský sen mohl splnit.
Dál tak ve Světových pohárech závodil, dvakrát se z kvalifikace prodral mezi 32 nejlepších, pak pokaždé vypadl v osmifinále.
Kryštof Choura z Česka během osmifinále mužů ve snowboardcrossu. (12. února 2026)
„Upravovali jsme styl mého ježdění. Nemohu s rukama pracovat jako obvykle především na startu nebo v boulích. Hledali jsme kompromis, aby to co nejméně bolelo a bylo co nejlepší technicky,“ popisoval Choura.
Svým způsobem mu to i pomohlo, protože podle kouče Jelínka nedělal zbytečné pohyby. Zároveň se musel srovnat psychicky.
Mrzelo ho, že všechna ta předsezónní dřina tak trochu přišla vniveč. Že kvůli zranění nebude v Livignu ve stoprocentní formě.
„Před zraněním jsem si dával za cíl velké nebo malé finále. Po něm se to trochu změnilo. Věděl jsem, že kluci mohou dál trénovat, zlepšovat se. Začal jsem své vyhlídky brát trochu s nadhledem. Nevypustil jsem to, ani náhodou, ale prostě jsem do toho šel s tím, že chci odjet svou nejlepší jízdu ve stavu, v jakém jsem,“ vyprávěl.
Tu nakonec skutečně předvedl, když se z osmifinále poprvé v sezoně prodral mezi šestnáctku nejlepších.
„Jen škoda, že se mi ta nejlepší jízda nepovedla zopakovat i ve čtvrtfinále. Ale i tak jsem z toho šťastný. Vždyť to tady je pořád takové ježdění v bolestech, mám strašný nedostatek síly,“ přiznal.
Před Vonnovou smekám
Jeho souputník, devětadvacetiletý Houser prožil ještě daleko horší přípravu na olympijský vrchol. Přitom minulou sezonu uzavřel skvělým čtvrtým místem ve Světovém poháru v Kanadě.
Do letní dřiny tak šel s obrovskými očekáváními.
Věřil, že tahle olympijská sezona bude jeho.
A pak se všechno zvrtlo. V létě se vážně zranil, když si na soustředění na Novém Zélandu přetrhl přední zkřížený vaz v koleni při tréninku, kdy přeletěl jeden skok.
„Sice jsem dopadl na nohy, ale tlak byl tak velký, že to nevydrželo,“ popisoval.
Při pádu si poškodil i holenní kost a utrpěl kompresní zlomeniny dvou obratlů.
„Co to znamená? Jen trochu neplánovaného odpočinku před sezonou. Ještě mám čas se včas vrátit, byť to bude těžké. Snad bude mé koleno ještě odolnější po všech regeneracích,“ doufal.
Zpátky do Evropy letěl z druhé strany světa byznysovou třídou, což si vlastně vždycky přál. Jen asi nechtěl, aby to bylo při takové příležitosti.
„Buďte opatrní s tím, co si přejete. Úžasná náhoda,“ napsal si k tomu na Instagram, kde ho povzbuzoval třeba Nick Baumgartner, americká legenda, šampion z Pekingu z týmového závodu.
I říjnová svatba, dlouho plánovaná, byla zraněním ovlivněna, absolvoval ji o berlích.
„Své ženě musím moc poděkovat, že vydržela všechny mé výkyvy nálad a beznaděje,“ usmíval se teď v Livignu.
Léčbu mu navíc zkomplikovala poúrazová trombóza v podkolenní žíle. „Dostal jsem léky na ředění krve. Rehabilitace se opozdila, protože svalový trénink byl nebezpečný. Po 14 dnech mi dovolili zase začít,“ líčil.
Na sníh se vrátil až v prosinci v Cervinii, kde jezdil jen volně a pomáhal týmu. Na Pitztalu se poprvé dostal i do tratě, stále s ortézou na noze.
„V prosinci jsem si ještě nebyl jistý jestli to vůbec zvládnu odjezdit, to jsem poprvé stál na sněhu. V lednu jsem šel poprvé na trať a koleno mě stále bolelo. Do nohy si nevidím, ale doktoři mě podrželi. Šli jsme podle plánu a drželi se rad lékařů. Ten dlouhý proces byl ale nejhorší. Čekal jsem a nevěděl, co si můžu dovolit. Jestli jsem toho neudělal málo, nebo to naopak nepřepískl,“ vzpomínal.
V lednu vyrazil i do Číny s tím, že doufal, že se zúčastní závodu, ale při prvním skoku spadl a udeřil se do hlavy, tak toho raději ještě nechal. Před olympiádou absolvoval jen dva závody nižší kategorie na Dolní Moravě.
„Což mi určitě pomohlo. Natrénoval jsem spoustu jízd ve čtyřech, našel jistotu,“ popisoval.
S olympijskou tratí se to ale pochopitelně rovnat nedalo.
„Jsem rád, že jsem ji zvládl ve zdraví, i když výsledek mě mrzí. I tak děkuju všem svatým, že jsem součástí olympiády,“ usmál se.
Ví moc dobře, o čem mluví.
S hrami pod pěti kruhy má své bohaté zkušenosti. Když se na minulých hrách v Pekingu zranil Jan Kubičík, rychle se sbalil a vyrazil do Číny coby náhradník aspoň pro týmový závod.
 |
Po příletu měl ale pozitivní test na koronavirus, takže zůstal na hotelu, do závodu nezasáhl a pak letěl zase zpátky.
„I proto mi tady z toho šel mráz po zádech. Když se podívám na svah a vidím všechny sportoviště vedle sebe, je to husté. Věřím, že si to v Livignu všichni užívají,“ prozradil.
S přetrženým zkříženým vazem v koleni vlastně zažil něco podobného jako lyžařka Lindsey Vonnová, byť ta si zranění přivodila těsně před hrami.
„O to neuvěřitelnější to bylo. Jen ta odvaha, že to šla zkusit, smekám před ní. Byla i pro mě inspirací, i přesto, co se později stalo. Ukázala, že když má člověk vůli, dokáže leccos překousnout,“ dodal.
Sám o tom ví své.
