Zatím to tu ale ze zběžného pohledu poznají jen zasvěcení. Část areálu zabraly stavební stroje, trať je obehnaná ploty, z tenké vrstvy napadaného sněhu trčí uschlé zbytky trávy. Spíš než velkolepé čančání stadionu pro hry je ale pro místní pořadatele důležité, jak bude místo vypadat, až olympijský oheň zhasne.
Příběhů sportovišť, která se postavila pro olympijské hry a po nich jen těžko hledala využití, se i v nedávné historii stále najde spousta. Ve Val di Fiemme se rozhodli, že oni další z nich nenapíšou. A tak pro plánování olympijských her zvolili úplně obrácenou logiku.
„Přemýšleli jsme nad tím, co by se nám hodilo v budoucnosti, a pak se to snažili uzpůsobit tomu, co bude potřeba během olympiády,“ přibližuje ředitelka běžeckého areálu Marisa Giacomuzziová.
Podobně uvažovali i o pár kilometrů dál v Predazzu, kde budou při hrách doma skoky na lyžích. „Walter Hofer, který dlouho šéfoval disciplíně na Mezinárodní lyžařské federaci, nám řekl: Postavte jen to, co budete potřebovat potom. Kvůli olympiádě stavte to, co můžete posléze zase rozebrat,“ dokresluje nastavení pořadatelů Cristina Bellanteová, která má skokanský areál na starosti.
Šéfka běžeckého areálu v Teseru Marisa Giacomuzziová.
Tento postup se týká třeba i olympijské vesnice. Budovy s kapacitou 700 lůžek bude po hrách využívat italská finanční stráž, která má ve Val di Fiemme výcvikové středisko.
Zatímco v Predazzu kvůli olympiádě stavěli nové můstky, v Teseru se zaměřili na zlepšení zázemí. To totiž už dlouhé roky nejvyšším standardům pro prestižní závody absolutně nevyhovovalo.
Inspirace Gladiátorem
„Do budovy s hlavní tribunou zatékalo, takže se nedala používat, přitom tam byly toalety a šatny pro celý stadion. Takže jsme je prostě neměli. Větší závody si pronajímaly prostory po okolí, ty malé se musely obejít bez nich,“ líčí Giacomuzziová.
Budovu proto strhli a na jejím místě postavili novou, která poslouží jako ředitelství závodu a během roku se v ní budou pořádat konference.
Obavy z olympijských můstků? Zranily se ženy, co šly přes limit, říká organizátorka |
Zázemí pro sportovce je nově zcela oddělené. Šatny, koupelny i buňky pro servis jsou kompletně pod zemí. Sportovci díky tomu mají svůj vlastní vchod z odděleného parkoviště přímo do přípravného prostoru a z něj pak po širokém schodišti vejdou rovnou na start.
Podzemní labyrint ještě „smrdí novotou“, na nástěnce prostorné chodby už ale visí plánek buněk s rozpisem jednotlivých reprezentací. Čeští servisáci mají jednu z větších místností vedle Koreje. Každá buňka je vybavena speciálním vysavačem, aby členové servisu nemuseli dýchat prach z vosků.
Při stavbě schodů zase v Teseru mysleli na slavný film Gladiátor. „Byli tam hluboko pod zemí a pak šli pořád nahoru a nahoru, až vyšli na světlo do Kolosea, kde byly tisíce jásajících lidí,“ vykládá Giacomuzziová. „Postavili jsme to tu podobně, aby si sportovci mohli opravdu prožít rostoucí adrenalin.“
Protože se ve zdejším areálu budou konat také paralympijské soutěže, využili příležitosti k tomu, aby celý stadion udělali bezbariérový.
Prostor startu a cíle a hlavní budova stadionu v Teseru.
To znamená kromě výtahu ze sportovního zázemí na start také například přizpůsobení profilů trati. „Jedno ze stoupání bylo příliš prudké na to, když se můžete odrážet jen rukama,“ vysvětluje energická blondýna. „Už dlouho jsme chtěli mít z Val di Fiemme místo přístupné pro všechny a paralympiáda dala našemu projektu ten správný impulz. Říkáme tomu olympijské dědictví.“
Dalším dědictvím je poslední budova na stadionu, která bude mít během her v přízemí stanoviště zdravotníků a v patře tělocvičnu s posilovnou. Poté se prostor přemění na přípravné centrum běžců. Kromě posilovny tu bude také laboratoř a místo pro výzkumníky z univerzity v Trentu. „Díky tomu se staneme národním centrem běžeckého lyžování. Každý italský tým k nám může přijet na oficiální přípravu,“ těší Giacomuzziovou.
Divácké rekordy nečekejte
Zatímco budovy zázemí jsou už dávno hotové, tribuny se začaly stavět teprve na konci listopadu. Mají být 14 metrů vysoké a na jejich vrcholu budou stanoviště pro televizní komentátory. Normálně mají televize prostor v budově ředitelství závodu, ale ten by při olympiádě kapacitně nestačil.
Po letech zase pro medaili? Nevidomá lyžařka může přerušit půst paralympioniků |
To fanoušků bude podél trati o dost méně, než je běžné. „Při posledním mistrovství světa v roce 2013 tu při mužské padesátce bylo 36 tisíc diváků. Na olympiádu máme maximum devět tisíc. Kvůli bezpečnosti,“ říká šéfka areálu s povzdechem.
Něco podobného řeší i u skokanských můstků v Predazzu. Tamější tribuny pojmou klidně 20 tisíc lidí, na olympijské závody ale může dorazit jen pět.
Jaký to rozdíl při představě, že závod s největší návštěvností v historii her byly právě skoky na lyžích. V Oslu 1952 na ně dorazilo přes sto tisíc diváků...
Bouřlivá atmosféra při závodě běžkyň na lyžích v Teseru. Při olympiádě ji ale nezažijí.
Hlavní organizační komise v Miláně sáhla k opatření kvůli kontrolám u vstupu, protože každý návštěvník musí projít bezpečnostním rámem jako na letišti. A došla k názoru, že víc fanoušků by se nezvládlo odbavit včas.
„Od začátku jsme počítali s tím, že nám počet fanoušků zredukují. Ale netušili jsme o kolik. Budou tu stejná bezpečnostní opatření jako v Miláně nebo Cortině,“ krčí Giacomuzziová rameny.
Kromě hlavní tribuny u cílové rovinky budou pro návštěvníky dedikovaná i dvě místa na trati, ale že by mohli obsypat trať a udělat pořádný kotel? Ani nápad!
„Celý areál budou kontrolovat drony. Trať je v takzvaném červeném perimetru, to znamená nejvyšší možná ochrana. My v něm ale také máme asi jedenáct domů, ve kterých někdo bydlí. Takže obyvatelé museli dostat propustku, aby mohli domů,“ vysvětluje šéfka areálu.
Speciální vysavač na prach z mazacích vosků v servisní buňce.
Když se člověk po stadionu rozhlédne, dokáže si představit, že až trať zapadá sněhem, odjedou stavební stroje a bannery Val di Fiemme v cílové rovince vystřídá pět kruhů, bude to místo hodné olympijských závodů.
Ale zvládne skromný počet diváků vytvořit i olympijskou atmosféru?
