„Upřímně jsem tomu v cíli nevěřila. Věděla jsem, že jsem zajela dobrou jízdu, ale většinou, když mám takový pocit, tak je to naopak pomalé. Fakt jsem to nečekala,“ smála se čtyřiadvacetiletá Nováková, když se zastavila v mixzóně.
Ve Světovém poháru se dosud představila pouze třikrát, na nejvyšší úrovni startovala ještě loni na mistrovství světa v Saalbachu a před čtyřmi roky na olympijských hrách v Pekingu. Což je vše.
A nyní si může říct: Jsem čtrnáctá na olympijských hrách! A navíc nejlepší Češka!
Ledecká jela super-G zraněná a spadla, Nováková obsadila senzační 14. místo |
„Velké povzbuzení,“ kývla. „Chci teď jet do Andorry na Světový pohár, tak se na něj těším o to víc.“
Je specialistkou na rychlostní disciplíny. Proč? Odpověď je jednoduchá.
„Miluju totiž rychlost,“ vysvětluje.
Právě tenhle opojný pocit rozhodl o tom, že se stala alpskou lyžařkou. Narodila se v Brně, s rodiči se ale později přestěhovali do Špindlerova Mlýna, kde vedli lyžařský oddíl.
„Tam vzniklo to, že jsme s bráchou začali lyžovat,“ popisuje Nováková svou cestu na bílé svahy. „Dělali jsme i jiné sporty, ale lyžování nakonec vyhrálo.“
Vypráví, že kromě rychlosti na něm miluje i prostředí. Hory, lesy, příroda, čistý vzduch. „Užíváte si ho víc než vnitřní sporty,“ usměje se.
V mládí patřila mezi české naděje, jenže prosadit se na světové úrovni je v konkurenci alpských velmocí samozřejmě těžké. Navíc se k tomu v minulých sezonách přidala zranění kolene.
„Měla jsem ho operované už dvakrát, návraty byly fakt náročné. Nejen fyzicky, ale i mentálně, zvlášť na těžkých tratích,“ líčila.
V této sezoně si ale pochvaluje, že už je konečně fit. Absolvovala povedenou přípravu a v létě vůbec poprvé vyrazila za sněhem na jižní polokouli do Chile.
„Myslím, že mi to v rychlostních disciplínách neskutečně pomohlo. V Chile se dají jezdit sjezdy i super-G, což v Evropě přes léto není možné,“ chválí si.
Se zády si hnula před závodem. Ledecká: Na startu jsem stála díky adrenalinu![]() |
I díky tomu se v aktuální sezoně v Evropském poháru usadila mezi patnáctkou nejlepších. V prosinci ve Svatém Mořici dojela dokonce devátá. „Z toho jsem úplně nadšená, protože minulé sezony po těch zraněních byly fakt náročné. Letos to je úplně jiná liga,“ vykládá.
Což olympijské hry potvrdily.
V nedělním sjezdu skončila pětadvacátá, čímž si o čtyři pozice vylepšila nejlepší umístění z Pekingu, v týmové kombinaci spolu s Martinou Dubovskou dojely šestnácté, a nyní si ještě o dvě pozice polepšila.
Ano, podíl na tom mají i výpadky soupeřek. Z první třicítky jich nedojelo hned třináct a celkově pak sedmnáct ze 43 startujících. Na druhou stranu Nováková podala velmi dobrý výkon.
Na vítěznou Federicu Brignoneovou ztratila 2,17 sekundy. Třetím úsekem trati proletěla dokonce jako pátá nejlepší. Rychlejší byly jen Brignoneová, Romane Miradoliová, Cornelia Hütterová a Camille Ceruttiová. Hned za nimi svítilo jméno Barbora Nováková.
„Jak jsem jela? Já si na to vlastně vůbec nepamatuju,“ vydechla Češka. „Vím, že jsem měla dobrý pocit, ale konkrétní vzpomínky na jednotlivé pasáže asi ty emoce vymazaly.“
Co si nicméně pamatovala, že trať super-G jí seděla. „Bylo na ní hodně boulí, skoků a schovaných bran. Bylo to taky dost zatočené. Musela se volit vyšší stopa a jít do toho naplno,“ vykládala. „Mně se to ale líbilo. Sníh krásně držel, nebyly v něm díry, oproti sjezdu úžasné.“
Nerozhodilo ji ani to, když na startu běžely záběry sjezdařek včetně Ester Ledecké, které vypadly. „Upřímně jsem ani nevěděla, kolik jich nedojelo. Viděla jsem, že vypadla Ester a Goggiaová,“ popisovala. „Ale na startu to moc nevnímáte. Věřila jsem, že se to dá projet, když si to člověk pohlídá.“
V cíli jí byl odměnou pohled na řadu českých vlajek. „Všímala jsem si jich a hledala obličeje, které znám. Fakt hezké. Mám tady rodiče, svoji fyzioterapeutku, kondičního trenéra. Strašně jim děkuju za všechno. Jen díky nim jsem mohla podat takový výsledek,“ vydechla.
A jak pravila, jen u něj zůstat nechce.



















