„Byl jsem zklamaný. Ani jsem nevěděl, že jsem náhradník. Najednou mi volal manažer Zbyněk Kusý, že se zranil Patrik Eliáš, jestli bych měl zájem přijet. Měl jsem na rozmyšlenou asi dvě tři hodiny. Šel jsem do toho, ale ještě jsem musel čekat na výstroj, kterou mi posílali kustodi z Buffala přes agenty z Toronta,“ líčí 47letý bývalý útočník.
Pro český tým ani pro Kotalíka samotného to zprvu nebyl jednoduchý turnaj. „Dostal jsem pořádného koňara od Roba Blakea. Jindy bych se s tím léčil až čtrnáct dnů, ale fyzioterapeut Pavel Kolář mě dal dohromady za tři až čtyři dny. Hrál jsem až semifinále a pak o bronz,“ vzpomíná.
Nominace na ZOH 2026: Silná Kanada i USA, Slováci a Švédové reagují na zranění |
Kvůli pozdnímu příjezdu i zranění Kotalík prakticky neměl možnost užít si olympijskou atmosféru nebo se podívat na jiný sport. „Nikam jsme se nedostali. Žili jsme jako na normálním turnaji,“ uvádí.
Češi v Turíně prošli do čtvrtfinále až ze čtvrtého místa ve skupině. Mezi nejlepšími osmi narazili na neporažené Slováky, ale klíčový duel zvládli a vyhráli 3:1. Následné semifinále bylo jasně v režii pozdějších šampionů ze Švédska (7:3). Čechům se povedl zápas o třetí místo a po triumfu 3:0 nad Ruskem brali bronz.
„Švédi poskládali tehdy nejlepší výběr, který kdy měli. Utekl nám začátek a už to nešlo dohnat. Zvládli jsme se rychle zkoncentrovat na souboj o bronz a porazili silné Rusko. Medaile byla skvělá. Pro mě je to jediný cenný kov z velkých týmových akcí,“ potvrzuje.
Pro národní tým je to zatím poslední medaile z olympijského turnaje. „Tehdy jsme měli skvělý tým, postavený na zlato. Byl to ještě dozvuk zlaté generace doplněný o mladší kluky. Téměř celý tým byl z NHL,“ popisuje.
Dnešní pohled na tehdejší českou soupisku je až nostalgický. Do branky trenéři vybírali mezi Dominikem Haškem či Tomášem Vokounem, v obraně hráli Marek Židlický, Pavel Kubina či Jaroslav Špaček. V útoku zářili Jaromír Jágr, Martin Straka, Martin Ručinský, Milan Hejduk nebo Robert Lang. „Nikdy jsem si nemyslel, že na takové akci a v takovém týmu budu někdy hrát. Jsem moc vděčný trenérům za šanci. Tehdy jsme měli šedesát hráčů v NHL, většina zastávala důležité role ve svých klubech,“ potvrzuje.
Dvě otázky pro legendy. Timonen a Sundin tvrdí: Češi budou v Miláně v nevýhodě |
Aktuálně je situace českého hokeje jiná. V nejlepší lize světa hraje stabilně jen lehce přes dvacet hráčů, téměř třetinu tvoří brankáři. „Udivuje mě, že nejsme schopni vychovat hráče pro NHL. V posledních letech hraje výborně reprezentace do 20 let a pravidelně sbírá medaile, ale z daných týmů se do NHL dostali jen Jiří Kulich a David Jiříček. Přechod do seniorského hokeje se dalším klukům nedaří,“ lituje.
Přesto vidí Kotalík české šance na blížících se hrách poměrně nadějně. „Postavíme tým, který má výrazné individuality. Jako dvacítka nebo i dospělá reprezentace budeme sázet na týmovost. Trenéři věří zlatému týmu z Prahy, čemuž se nedivím. Konkurence je extrémně silná, ale turnaj je vždy o čtvrtfinále. Když se povede, jsme blízko medaili,“ naznačuje.
