Máte za sebou první trénink v obří hale. Tak jaká je?
Je úžasná, strašně prostorná. Ještě to trochu vstřebáváme, protože to byl první trénink, který proběhl trochu narychlo, měli jsme jenom 50 minut, ale celou dobu jsme hráli, tak doufám, že si přeneseme hrací formu do zápasu. Teď jsem se dozvěděl, že je to druhá největší hala na světě pro indoor, takže je pocta tady hrát. A vlastně o to větší škoda, že tu nemáme fanoušky.
Taková hala by asi ani v NBA neztratila, je to tak?
Určitě ne. Je trochu jinak postavená, tím prostorem mi připomíná halu Realu Madrid, jak je to protáhlé za koši. Ale nevadí nám to, snažíme se vnímat palubovku. Na hráče to ale působí velkolepě.
Jak se v takovém prostředí cítíte?
Určitě to na vás působí, když tam vkročíte, díváte se kolem, protože na takovou halu není člověk zvyklý. V Americe jsou velké haly, ale tohle na člověka působí ještě víc. Jak začne trénink, přestanete to vnímat. Každopádně převládá pocit smůly, že tu fanoušci nemůžou být. Jsem si jistý, že by Japonci udělali skvělou atmosféru pro všechny týmy.
Asi bude hodně zvláštní hrát olympijské zápasy v tak velké prázdné hale.
Bude. Ale já už jsem zvyklý, odehrál jsem bez fanoušků skoro celý rok ve velkých halách. Zvykám si na to, že je slyšet všechno od spoluhráčů, protihráčů, naučil jsem se s tím pracovat. Ale jasně, chybí takové to povzbuzení, když se povede akce, adrenalin, který fanoušci dokážu během zápasu přidat. Když se člověk dostane na olympiádu a pak tu nemůže mít fanoušky, je to velká smůla.
Jaké bylo sehrávání se na části? Do Tokia jste přilétávali postupně.
Čekal jsem, že to nebude moc ideální, ale kluci se naopak připojili v plné formě. Začali jsme prakticky hned od prvního tréninku hrát naostro, není tam vidět, že by přišli o něco důležitého. Je vidět, že náš tým, díky tomu, jak je silný a hraje spolu dlouho, zapadl do toho běhu hned takhle rychle. Myslím, že to nebude problém. Uvidíme, jak to pak bude probíhat během zápasu, ale při tréninku to bylo fajn.
Na Írán už se těšíte?
Určitě. Je to trošku specifický soupeř. Vždycky, když hrajete proti celkům z Afriky nebo z Asie, tak ten basketbal je trošku jiný, než na co jsme zvyklí. Samozřejmě budeme hodně sledovat videa, víme, že Írán často mění obrany. Zkoušeli jsme různé věci a je náročné začít zápas, kde člověk neví, co čekat. Ale pořád si myslím, že víme, co by na ně mělo platit - ta naše běhavá hra, kterou se tady budeme snažit prezentovat, bude fungovat.
Můžete mít v hlavách i skóre, které případně může o postupu rozhodovat?
Nemáme v hlavě to, že bychom na konci zápasu měli hrát na nějaké skóre. Hrajeme určitě na vítězství, protože víme, že když neporazíme Írán, nemáme moc velkou šanci na postup ze skupiny. Určitě jsem rád, že s nimi hrajeme hned první zápas, což tak trochu rozhodne o vývoji pro nás.
Jaká je atmosféra v českém týmu po všech těch pozitivních případech?
Je to samozřejmě poznamenané vším, co se dělo v české delegaci. Bohužel se nedostaneme do kontaktu s ostatními sportovci, i když bychom chtěli. Pravidla jsou bohužel daná, bylo několik pozitivních případů, snažíme se zůstávat v naší skupině. Bude to pod nějakými restrikcemi, je to ovlivněné pandemií, celým nastavením téhle olympiády. Když se tyhle věci začnou dít, člověk si musí dát bacha a nesmí moc riskovat.
Říkal jste, že před zahájením budete nervóznější než před zápasem. Zjišťoval jste, co vás jako vlajkonoše čeká?
Radši ne (usměje se). Myslím, že to nebude zase tak komplikované, ale tím, jak je to pro mě obrovská pocta, tak samozřejmě budu nervózní, protože člověk vnímá tu zodpovědnost, i když samozřejmě to zvládnu nést. Ale ten okamžik na mě asi dolehne před začátkem, bude to pro mě jeden z největších sportovních zážitků a strašně se na to těším.
S Petrou Kvitovou, která rovněž ponese vlajku, už jste se potkal?
Potkali jsme se tady ve výtahu na chvíli. Já jsem moc rád, že půjdu s ní, protože je to velká sportovkyně, kterou obdivuju za to, co už dokázala a jak se prezentuje. Tak jsem moc rád, že to ponesu s ní a myslím, že si to užijeme.
Celkově jako tým si užíváte, že jste na olympiádě?
Myslím, že nejvíc to bylo vidět, když jsme cestovali a čekali jsme asi čtyři hodiny na letišti, což bylo samozřejmě nepříjemné po tom dlouhém letu, ale tím, že na nás dýchla ta atmosféra, tak jsme si to užívali a asi jsme neprudili tolik, jako bychom asi prudili, kdybychom byli na třetí olympiádě. Užíváme si všechny tyhle detaily, když chodíme do jídelny, i tu atmosféru ve vesnici, protože víme, že to je jedinečný zážitek.