Jenže z nedosažitelné vidiny se stala realita. A tak se Perušič a Schweiner místo spřádání plánů, jaké pamětihodnosti v japonské metropoli navštíví, v letadle zamýšleli nad premiérovou olympijskou účastí.
Vědí, že v základní skupině narazí na úřadující mistry světa Krasilnikova a Stojanovského z Ruska, které nedávno v Ostravě přemohli, Lotyše Plavinše a Točse, na závěr se utkají s Rubiem a Gaxiolou z Mexika.
„Není to nejjednodušší los, ale jsme dobře připraveni,“ ujišťoval trenér českého páru Tomatis před odletem. „Věřím, že odvedeme dobrou práci.“
Schweiner, Tomatis a Perušič s letenkou do Tokia:
Vysoký Ital si své svěřence pozval na závěrečnou přípravu do italského olympijského centra ve Formii. Tam Perušič a Schweiner necelé čtyři týdny trénovali s domácími obhájci stříbra Nicolaiem a Lupem, na týden se zastavili i jedni z favoritů tokijského turnaje Mol a Sorum z Norska.
„S přípravou jsem spokojený, dobře jsme pracovali. I když to někdy bylo unavující,“ přibližuje Tomatis.
Škoda, že jsme domácímu davu nepřinesli zlato, litovali Perušič se Schweinerem |
V rámci aklimatizace na japonské vedro a dusno plážoví volejbalisté záměrně zvolili Itálii, která je těmito podmínkami rovněž přivítala.
„Posilovna díky absenci klimatizace při větším počtu cvičenců vytvářela místy konkurenci spíš pro Barboru Seemanovou,“ vzpomněli Češi na svém Facebooku humornou narážkou nejlepší českou plavkyni.
Perušič a Schweiner se také museli chystat na skutečnost, že v Tokiu budou prázdné tribuny. Což bude proti domácímu kotli v Ostravě, který na začátku června dotlačil plážové volejbalisty ke stříbru, ukrutný rozdíl.
„Od diváků můžete dostat energii, takže to bez nich bude náročné,“ uvědomuje si Tomatis. „Ale bude to stejné jako na turnaji v Dauhá,“ narazil italský trenér na březnový čtyřhvězdičkový podnik v Kataru, kteří jeho svěřenci překvapivě ovládli.
„Doufám, že teď v Tokiu to bude podobná situace.“
Začátky byly velkou výzvou
Právě po triumfu na prestižním podniku získal olympijský sen Perušiče a Schweinera velmi pevné kontury. A Češi po návratu z Dauhá přičítali hlavní zásluhu na svých úspěších právě italskému mentorovi.
„On je rozhodující faktor, který nás naučil chápat celý beachvolejbal,“ líčil tehdy Schweiner. „Naučil nás reagovat na jednotlivé situace, přizpůsobovat se hře i podmínkám a měnit taktiku.“
Perušič a Schweiner velebí italského trenéra: Naučil nás chápat beachvolejbal |
První krůčky nyní už pětileté spolupráce však byly pro obě strany náročné, svěřenci nejprve odolávali trenérově snaze vštípit jim nové poznatky.
„V prvním roce bylo těžké modifikovat jejich herní systém ve vítězný,“ vzpomíná Tomatis. „Nakonec pochopili hru velmi dobře, teď už je to s nimi lehké. Ví, kdy a jak riskovat, také velmi dobře chápou podstatu hry, což je na této úrovni velmi důležité.“
Ital se českých srandistů, kteří v prvním roce spolupráce na evropských i světových turnajích nevyhráli jediný zápas, ujal, když jim bylo 22 let.
„Nevěděl jsem toho o nich moc; jen, že jsou to mladí a velmi perspektivní kluci. Vzal jsem to, protože to byla velká výzva.“
Do práce s humorem
Prvním signálem, že spolupráce funguje, bylo pro česko-italský tým deváté místo z tříhvězdičkového turnaje v Haagu 2017. O rok později na ještě o hvězdičku zářivější akci v Ostravě se Perušič a Schweiner prodrali do semifinále, v dalším ročníku domácího turnaje už slavili stříbro.
Letos kromě titulu z Dauhá získali ještě třetí příčku v Cancúnu, měsíc a půl před Tokiem znovu potěšili domácí příznivce finálovou účastí.
„Na úplném začátku bylo cílem hrát dobře na okruhu World Tour, pak začala být reálná i olympiáda, která nakonec i dopadla. Jsem velmi šťastný, že se nám ten sen podařilo splnit,“ těší Tomatise.
Vedle strastiplné cesty ke skvělým výsledkům si charizmatický Ital užil s českými nezbedníky také kopu legrace a patálií v podobě špatně koupených letenek či nezařízeného ubytování.
„Jejich humor mám moc rád, jsme velmi dobrý tým,“ pochvaluje si Tomatis. „Máme srandu, když můžeme, ale zároveň pracujeme. Užil jsem si s nimi skvělé zážitky.“
A doufá, že další přidají i v Tokiu.