Ale jednoduchý zápas to nebyl.
Nebyl, každý tým tady totiž bude bojovat až do poslední sekundy. My tohle musíme pochopit a taky podle toho hrát, abychom zápas dotáhli do konce.
Jak jinak byste první minuty na olympiádě zhodnotil?
Všichni byli nadšení, že si tady můžou zahrát první basketbalový zápas olympijského turnaje. Šli jsme do toho s velkou dávkou energie a ve druhé půli možná trochu sundali nohu z plynu. Klobouk dolů před nimi, protože hráli celý zápas, udělali nám to těžké. Třeba dokážou některý tým na olympiádě překvapit. Musíme příště zápas dokončit lépe a myslím, že to uděláme.
Co se v té čtvrté čtvrtině stalo, že ji Íránci vyhráli 32:17? Možná lehká ztráta koncentrace?
Možná nám i trochu došly síly. První půlku jsme zvládli fakt skvěle, ale v té druhé už jsme byli pomalejší. Musíme si udržet tuhle energii po celý zápas, nemůže to být takhle nahoru a dolů. Po celou dobu musíme zůstat co do výkonu a energie konzistentní.
Jak to uděláte?
To nevím (usměje se). Něco podobného se nám stalo i v kvalifikaci, že se ve druhé půli některé týmy vrátily do zápasu. Ale na druhou stranu, všichni, s kým jsme za poslední dobu hráli, tak to jsou skvělé týmy. Kdybychom byli na druhé straně my, děláme to samé, taky budeme bojovat do konce. Takže klobouk dolů před Íránem, za to, jak bojovali. My se teď musíme připravit na dalšího soupeře.
Česko - Írán 84:78. Z vysokého vedení bylo v závěru basketbalové drama |
V posledních minutách jste to byl vy, kdo tým držel nad vodou důležitými body. Byla to taktika dávat vám míč, co nejvíc to půjde?
Ani ne. Saty (Tomáš Satoranský) dělal skvělou práci při organizaci týmu. Dokázal mi tím udělat dost místa pro to, abych mohl hrát svůj basketbal, abych mohl dát pár lehkých košů. Není důležité, kdo ty koše dá, hlavně, že jsme to dotáhli.
Jak je důležité mít v týmu Tomáše Satoranského s Janem Veselým?
Obrovsky, vážně moc. Ta energie, kterou oba dva do týmu přináší, lídrovství, jejich zkušenost... Je pro mě fakt velká čest hrát vedle těch kluků na nejvyšší úrovni.
Co pro vás vlastně znamená, že jste se dostal na olympiádu?
Všechno. Pro mě je to pořád surreální představa, která si pomalu sedá. Je skvělé tady být. Jasně, máme tu stadion pro 35 tisíc lidí a nejsou na něm skoro žádní diváci. Ale olympijský výbor dělá dobrou práci v organizaci i v tom, že nám dovolili soutěžit. A to je to hlavní.
Jaký je život v olympijské vesnici?
Docela intenzivní. Je tam spousta věcí, viděli jsme plno sportovců z různých odvětví. Vážně parádní zkušenost.
Přepral obra, neztratil naději. Úžasný moment, zářil po triumfu střelec Auda |
Zažil jste někdy něco takového?
Upřímně, nemyslím, že bych někdy něco takového zažil. Ve vesnici je prostě taková aura, která na vás hned dýchne. Je úžasné to zažívat.
Ze svých tří štací po Francii znáte příštího soupeře výborně. Bude ta energie, kterou český tým disponuje, stačit na vítězství?
Nevím, může to tak být. Když dáme dohromady naše zkušenost, energii a taky to, že se basketbalem fakt bavíme, tak myslím, že máme dobrou šanci. Ale musíme se soustředit celých 40 minut.