Mít medaili na dosah na vás tak dolehlo?
Já jsem ale nevěděla, kolik přesně bodů na ni ztrácím. Tušila jsem, že pořadím jdu nahoru, a věřila jsem, že medaile může být. Často už jsem se ze zadních pozic dostala až na ty medailové. Jenže jsem chtěla až moc.
Marušková byla osmá ve vzduchové pistoli |
Skoro pokaždé jste vystřelila první. Proč jste tak spěchala?
Je to nejlepší, protože potom už publikum reaguje, tleská, nějak hlučí, nemáte na výstřel klid. Ale neříkala jsem si, že musím vystřelit první, rychle, za každou cenu. Já jsem prostě rychlý střelec. Zamířím a pálím.
Dá vám něco tento závod pro vaši silnější disciplínu, sportovní pistoli?
Asi ne, tam je to prostě buď, a nebo. Když nevystřelím, je to nula, jenže tady jsem měla tolik času, že bych mohla vystřelit ještě čtyřikrát.
Věříte si do druhého olympijského startu?
V malorážce je hodně rizik, víc než ve vzduchové pistoli, tam máme jenom tři sekundy na výstřel, ale já někdy pálím i za dvě.
Stíháte tady malovat?
Potřebovala bych ještě jeden kufr, na malířský stojan, plátno, barvy, štětce. Fyzioterapeutka mi sice koupila skicák, ale ještě jsem neudělala ani čárku. Neměla jsem čas ani náladu. Ale je tady manžel, sejdeme se, můžu ho vzít i do vesnice. Chceme se podívat do města na památky.
Vyčistit si hlavu?
Nevím, jestli si ji vyčistím, ale budu ji čistit.
Pomůže v tom i páter Zbigniew Czendlik?
Viděli jsme se, byli jsme na večeři. Volal dokonce během kvalifikace. Že pak začaly padat desítky? Nevím, jestli to bylo tím. Ale je to fajn člověk, dobře se mi s ním povídá. Je to uklidňující.
