"V tu chvíli jsem si naplno uvědomil, že se nám povedlo dostat na olympiádu," řekl frýdecko-místecký volejbalista, který na olympijském turnaji skončil s Petrem Benešem sedmnáctý.
Žár ohně, celková atmosféra a zaplněné patnáctitisícové ochozy beachvolejbalové arény. To byly pro osmatřicetiletého Přemysla Kubalu nejsilnější olympijské zážitky.
"Olympiáda byl jediný velký turnaj, na kterém jsem za svou dlouho kariéru nikdy nestartoval," podotkl. "A to mě hnalo dopředu. Jsem rád, že jsem na ni mohl být."
Jeho radost je o to větší, protože před šesti roky netušil, zda kvůli problémům s ramenem bude moci vůbec ještě hrát. Po takové operaci většina volejbalistů končí s kariérou. Ne však Kubala. Zarputile šel za svým cílem a s Petrem Benešem ho dosáhl.
K tomu jste se beachvolejbalu na rozdíl od vašich soupeřů věnovali pouze přes léto, že?
Na to, jaké podmínky jsme měli, můžeme mluvit o zázraku, že jsme se do Londýna dostali. Beach se hodně posunul, zvláště ten chlapský, všichni se mu věnují profesionálně. My s Petrem jsme mohli hrát jen přes léto. Nad tím, že jsme byli na olympiádě, spousta lidí kroutí hlavami.
Ale výsledek vás asi nepotěšil.
Ten není nic ohromujícího. Ale užil jsem si všechny zápasy. A hlavně tu atmosféru.
Byla opravdu tak výjimečná?
Spousta lidí beachem žila. Nebyl to běžný turnaj. Stadion pro patnáct tisíc lidí byl plný, což bylo super. Když hrajete před takovou kulisou, tak je to úplně jiné než na mnohých světovkách (turnaje Světové série - pozn. red.), kde přijde pár lidí. Atmosféra v Londýně každého stáhla.
Čistě hypoteticky. Měli byste navíc, kdyby si Petr Beneš před olympiádou neléčil pochroumané koleno a neskolila ho viróza?
Měli jsme to těžké, ale na jednu stranu je dobře, že to tak dopadlo.
Proč?
Někteří lidé by pak říkali, že se dá beach hrát i v napůl profesionálních podmínkách, že to stačí. Ale nestačí, a to se v Londýně ukázalo. My jsme dosáhli toho, na co jsme byli připraveni. Plážovému volejbalu jsme se nevěnovali stoprocentně na rozdíl od soupeřů. Nic lepšího než sedmnácté místo jsme si nezasloužili. To, že jsme se na olympiádu dostali, byl náš pomyslný vrchol vzhledem k pracovním povinnostem Petra a především kvůli tomu, jak málo jsme trénovali. Samotný talent nestačí.
Co bude dál? Skončíte na vrcholu?
Hlavně jsem skončil v šestkách, jimž jsem se věnoval většinu roku. Mám nějaké možnosti, co se týče beache, ale musí to být profesionální post, ať už hráčský, nebo trenérský. A to by dohromady s Petrem nešlo, protože on se nikdy nevzdá své práce. Budeme to však řešit později.
Dvojice Přemysl Kubala - Petr Beneš se po olympiádě rozejde?
Není to definitivní, ale tomu, že bychom spolu na nynější úrovni zůstali, nedávám velkou šanci. Také proto, že i Petrovi se splnil sen, dostal se na olympiádu. A aby pokračoval, potřebuje motivaci. Bez ní nebude mít důvod dělat beach nadále na takové úrovni. Nemělo by význam hrát spolu a čekat až vypadneme z hlavní soutěže Světové série. Asi bude rozumné skončit na společném vrcholu. Ještě to spolu probereme. Na mistrovství republiky (25. a 26. srpna v Brně -pozn. red.) ale ještě hrát budeme.
A vy, coby hráč, budete mít další motivaci?
Čtyři roky do další olympiády jsou dlouhá doba, ale předtím jsou mistrovství Evropy, mistrovství světa. A pokud nebudu hrát, tak budu mít motivaci trenérskou. Ještě ale sám nevím, jak to dopadne.
O šestkovém volejbale neuvažujete? Povídá se, že byste mohl trénovat druholigové Pálkovice.
To vůbec, to jsou fámy. A neláká mě ani česká liga. Nejsou tam peníze, nejsou tam hráči, není divácky atraktivní. Volejbal se u nás dostává na špatnou úroveň. Máme za sebou beachový úspěch, protože jen málo zemí mělo v Londýně tři dvojice. Je to ale úspěch celého volejbalu, který by se měl využít.
