Opět jednou doběhl do cíle s rukama roztaženýma ve vítězném gestu. Soupeři za zády. Blake, Gatlin, Gay, Bailey, Martina, Thompson i Powell - byli tam znovu jenom jako jeho "kulisy".
Londýnské finále nejkratšího sprintu bylo opět show jednoho muže. Smál se, skákal, vystřihl několik svých slavných blesků, ukazoval svaly. Objal se s tréninkovým parťákem Yohanem Blakem, oba v blažené euforii.
Právě Blake měl být jeho vyzývatelem, vždyť ho letos dvakrát porazil. Jenže velké závody, vrcholy, vypjaté momenty ve světle ramp - to jamajský fenomén, který třemi zlatými rozzářil olympijské hry v Pekingu 2008, miluje.
Kdepak jsou ty pochybnosti? Poplašné zprávy o jeho zranění? O bolavých zádech? Nedělní večer všechny smetl.
K semifinále přišel s černou čepicí na hlavě, do kamer dělal legrační gesta. Do cíle vyklusal, kolem televizních kamer proběhl s úsměvem. Zastavil se pouze k jednou kratičkému rozhovoru - s Kobem Bryantem. Pár slov se slavným americkým basketbalistou prohodil.
A pak se schoval, v útrobách stadionu se připravoval na další velké finále. Jakmile si všiml kamer, opět došlo na vtipné pózy. Osmdesát tisíc diváků na stadionu se bavilo pohledem na velkoplošnou obrazovku s obrázky tančícího Jamajčana.
Bolt ovládl v Londýně stovku |
Čtvrt hodiny před desátou londýnského času jej davy přivítaly mohutným potleskem. Mráz z něj běhal po zádech. Zaklekl ke startu a prstem naznačil: Psssst! Jehlu by na londýnském stadionu bylo slyšet spadnout.
Musel se přece soustředit. Žádný podobný lapsus jako ve finále loňského světového šampionátu v Tegu, kde ulil start, však tentokrát nenastal. Nevystartoval nejlépe, dotahoval soupeře - a pak jim ukázal famózní zrychlení. "Trochu jsem se obával o start. Nebyla to nejlepší reakce," vyprávěl do kamer BBC. "Ale pak jsem ty obavy zahnal a fungovalo to."
Vždyť i trenér Glen Mills mu zdůrazňoval: Nezabývej se tolik tím startem. Nejlepší část tvého běhu je závěr, tam vládneš.
Vzkaz pro pochybovače? "To mě nezajímá. Říkám to od začátku: Lidí můžou mluvit, to je jediné, co můžou - mluvit."
Už zase se usmíval, jamajskou vlajku uvázanou kolem krku. Čestné kolečko si užíval, tribunám předvedl kotoul. Když s vlajkou za zády zapózoval, rozezněl se Londýnem chorál: Usain! Usain! Fanoušci ječeli.
Byla to jamajská noc. Jeho noc.
