Podívat se tak jednou na olympijské hry.
Sen většiny sportovců, byť u cyklistů je to trochu jinak. V konkurenci Grand Tour a velkých klasik není pro profesionály závod pod pěti kruhy až takovým ternem.
U cyklistek je to ale jiné. Pro ně je to naopak jedna z mála možností, kdy je může sledovat celý svět.
I proto pro Coryn Riverovou byly hry vždycky obřím snem.
„Pro nás pro Američany je olympiáda něčím posvátným. Myslím, že hlavně v cyklistice je ten rozdíl oproti třeba Evropankám obrovský. Pro nás jsou hry opravdu nesmírně důležité. I to televizní pokrytí hraje roli. V Belgii pustíte televizi a díváte se na cyklistiku. To v Americe není. Jen během olympiády,“ říká.
Coryn Riverová, americká naděje pro Tokio.
Od čtrnácti sbírá na amerických šampionátech tituly.
Za těch šestnáct let jich získala neuvěřitelných 72 ve čtyřech různých cyklistických disciplínách: na silnici, na dráze, v cyklokrosu a na horských kolech.
Jen ta olympiáda jí vždycky unikala.
Tři tituly za víkend
Když vyrůstala, sdílela ten sen s tátou Wallym. Spolu často vyjížděli na trénink, navzájem se posouvali. Jak rostla, táta ji začal více koučovat a brzy bylo jasné, že Coryn v sobě má něco speciálního.
„Oba jsme sdíleli stejnou vášeň pro cyklistiku a vlastně i pro ten náš společný čas. Bavilo nás to. Cokoliv jsme si usmysleli, dělali jsme pak pro to 110 procent,“ líčila Riverová.
Je to patnáct let, co vyhrála svůj první národní titul.
Tehdy jí bylo pouhých čtrnáct let a vlastně… nevyhrála jeden titul, ale rovnou tři. Absolutně si tehdy juniorský šampionát podmanila, když během víkendu vyhrála hromadný závod, časovku i kritérium.
Jak roky postupovaly, Riverová se dál zlepšovala, dál vítězila. Až najednou ten sen být součástí americké reprezentace na olympiádě nebyl jen pouhým snem.
Stal se cílem.
„Viděla jsem, že se dokážu dostat do amerického výběru pro různé šampionáty, ve Státech jsem patřila k nejlepším v různých kategoriích,“ popisovala.
Po celou dobu jejího dospívání byl táta Wally nablízku, absolvoval s ní snad všechny juniorské závody. „Taky se učil. Četl si knížky o tréninku, to pak aplikoval na mě. A objížděl se mnou v juniorech všechno. Milovala jsem hlavně léto, které jsme spolu trávili v karavanu na cestách. Taková dovolená,“ vzpomínala Riverová.
Netrvalo dlouho a ona začala cestovat i za hranice USA.
Táta s ní vyrazil ještě na juniorské mistrovství světa do Ruska v roce 2009. Brzy ale pochopil, že cestování v karavanu po Státech je mnohem jednodušší než létání s dcerou po Evropě.
A tak se malá Coryn musela osamostatnit.
„Ale pořád se mnou zůstával na těch největších šampionátech, kde se ke mně přidával a kryl mi záda,“ líčila Riverová.
Na hry do Londýna se před devíti lety ještě nedostala. Tehdy dodělávala bakaláře na Marian University, kde studovala marketing se zaměřením na podnikání. Cyklistiku kombinovala se studiem a bylo to znát.
Nenominace do Ria ale byla bolestivější.
Road trip za dcerou
Ano, i její kariéra měla výkyvy, chvíli byla nahoře, chvíli dole. Po několika ale poměrně úspěšných letech v americké top formaci UnitedHealthcare nakonec stejně nebyla vybrána do olympijského Ria.
Přitom to byl její celosezónní cíl a i trasa v Brazílii jí mohla sedět.
„Byla jsem připravená, nachystaná, věděla jsem, co se ode mě na olympiádě čeká, ale tehdy prostě bylo v týmu hodně dobrých Američanek,“ popisovala po čase smířlivě.
Tehdy to naštvání ale unést nedokázala, s týmem se rozhádala a odešla definitivně do Evropy.
V roce 2017 se připojila k Sunwebu a hned se to začalo vyplácet.
Ve svém prvním roce vyhrála monumentální Flandry jako první Američanka v historii. Ve stejném roce vyhrála taky etapu na Kalifornii a byla součástí vítězné sestavy na mistrovství světa v norském Bergenu.
O rok později přišel jeden z vrcholů kariéry.
Rodiče se původně do Knoxvillu, kde americký šampionát probíhal, nechystali, ale pár dní před startem jí táta napsal, ve kterém že hotelu to bude přespávat. Wally si právě pořídil nový model Tesly.
„A chtěl prostě vyzkoušet, jaké to je jet na road trip s autem na elektřinu. Tohle byla ideální příležitost,“ smála se Riverová.
Nakonec byli u triumfu své dcery v hromadném závodě, u jejího prvního dospělého titulu na silnici, který přišel po třech druhých místech v minulých třech letech. V tom roce vyhrála taky celkově OVO Energy Tour, v roce 2019 dvě etapy na závodě Kolem Belgie a desátá byla na mistrovství světa. S jejím místem pro Tokio to vypadalo nadějně.
Bude tady se mnou
Jenže přišel loňský rok, pandemie, přerušení cyklistické sezony. Riverová se vrátila do Kalifornie, protože nikdo nevěděl, co se bude dít. Když se v létě stěhovala zpátky do Evropy, na soustředění v Rakousku nepříjemně upadla.
„Měla jsem otřes mozku a vypadla jsem ze závodů. Nejela jsem i některé, na kterých jsem mohla mít šanci na dobrý výsledek. A pak už jsem se do toho pořádně nedostala. Byla jsem dvakrát čtvrtá v etapách Gira, ale jinak jsem nebyla na takové úrovni jako v minulých letech,“ přiznala.
Poprvé od sezony 2014 tak končila rok bez jediné výhry na kontě.
V prosinci navíc celá její rodina dostala covid. Tedy kromě Coryn, která odcestovala na první tréninkový kemp před touto sezonou. Ne na dlouho. Stav táty Wallyho se totiž rapidně zhoršoval, až byl převezen do nemocnice v Kalifornii.
„Bylo to hrozně těžké, ale rozhodla jsem se v únoru vrátit domů. Chvíli to pak vypadalo nadějněji, že by ho mohli odpojit od přístrojů, ale to se nakonec nikdy nestalo,“ řekla.
V březnu 2021 Wally zemřel.
Riverová tak přišla o první tři měsíce této sezony, aby mohla být s rodinou. Do Evropy se vrátila na sérii ardenských klasik bez většího výsledku.
Jistě, olympiáda pro ni byla pořád cílem číslo 1, jen místo v nominaci už neměla zdaleka tak jisté jako před dvěma lety. A tak udělala to, co umí – sklonila hlavu a trénovala.
Do nominace se nakonec v červnu dostala, a tak sen, o kterém s tátou roky a roky mluvili, se stal realitou.
„A bylo by to ještě hezčí, kdyby tady táta pořád byl. Pořád si musím připomínat, že je kolem mě neustále. Vím, že je na mě pyšný,“ říká. „Je to pro mě asi nejtěžší moment kariéry, ale chci v Tokiu uctít památku svého táty. Forma se zlepšuje, těším se.“
Opravdu zlepšuje, 11. července Riverová po dvou letech konečně zase vyhrála, když triumfovala v poslední etapě italského Gira.
„Měla jsem anděla na rameni, který mě provázel celým závodem,“ řekla dojatě v cíli.
O pár dní později odletěla do Tokia, kde v neděli poprvé obleče americký dres s velkou bílou hvězdou na olympiádě.
Jako jedna z favoritek.
„A táta u toho bude se mnou. Vím, že bude. Už kvůli tomu, aby mě viděl závodit, nemusí jezdit po celém světě. Ale bude se mnou.“
