Z publika zaslechla aplaus, ale k vítězství jí ani to pomoci nemohlo. „Byla jsem ráda, že mě sportovci přišli podpořit. Bohužel jsem jim neudělala radost,“ říkala Martina Schmoranzová: „Snad příště.“
Jediná česká žena v ringu na Evropských hrách podlehla v Ázerbájdžánu ruské mistryni světa Anastasii Beljakovové a končí.
O vítězce nebylo pochyb, že?
Určitě, věděla jsem to hned. Od prvního kola měla větší přehled, byla uvolněná - a já křečovitá. Chtěla jsem ji trefit, abych se srovnala, jenže se mi to nepovedlo a unavila jsem se. Až třetí kolo jsem si řekla: Zkusím pinkat, ten můj styl. Trošku to vycházelo, ale i v tomhle byla lepší.
Ruska Beljakovová je v ženském boxu hvězdou, měla jste na ni vůbec?
Byla porazitelná, ale od 1. kola jsem vytuhla. Asi jak jsem moc chtěla. Ta psychika... Prohrála jsem, i když jsem se snažila. Když jsem si s ní začala hrát, bylo to o něco lepší, trefila jsem ji dvakrát krásně na bradu. Ale bylo to málo.
Nervozita vás tedy svazovala?
Ono je to těžké, mít mistryni světa první zápas nerozboxovaná; poslední duel jsem boxovala v listopadu na mistrovství světa. Všechno dohromady. Ale na nic se vymlouvat nebudu, prohrála jsem si to vlastní vinou.
Česká boxerka Martina Schmoranzová (vpravo) dostává úder od Anastasie Beljakovové z Ruska.
Na pažích máte pár modřin, bolet tenhle duel?
Ona není tak tvrdá, ale je rychlá a taktická. Zničila mě spíš psychicky než fyzicky. Má takovou tu svoji lehkost: stačí úder na dálku, já dám hlavu nahoru - a když mě trefí, hlava mi ulítne a jsou to krásně viditelné body.
Užila jste si aspoň solidně zaplněné tribuny?
Super, slyšela jsem fanoušky a byla ráda, že mě sportovci přišli podpořit. Neudělala jsem jim bohužel radost, tak snad příště. Lidi tu mají box rádi, je to se zápasem jejich národní sport, i Ázerbájdžánky jsou šikovné. Ale na mistrovstvích světa jsou haly většinou ještě větší a plnější.
Najdete i něco pozitivního?
No, musím na sobě víc makat.
