Veterána Kubalu trápilo na rozpáleném ázerbájdžánském písku zdraví, soužil jej úpal i střevní potíže. „Potýkali jsme se s nějakou virózou, lékaři mě dávali celý týden dohromady. Poslední zápasy jsme jeli úplně na krev,“ popsal: „Vůbec nebylo jisté, jestli je nějak dohrajeme, a případně se ctí.“
Obavy byly zbytečné. Přemysl Kubala a Jan Hadrava ukázali bojovné srdce i volejbalový um. Bronz jim v Baku patří zaslouženě. Zvláště pro staršího z dua je extrémně cenný, proto první otázka mířila na něj.
V kariéře jste zažil dost úspěchů, umíte ten nejnovější někam zařadit?
Kubala: Každý podnik, který je jednou za určité období, má nesmírnou prestiž. Každý turnaj, kde mám na hrudi českou vlajku, je pro mě nesmírně emotivní. Tím, že jde o první Evropské hry, bych bronz zařadil na úplný vrchol. Sešla se tady skvělá konkurence, atmosféra byla podobná jako na olympijských hrách.
A pro vás, Honzo? Rovněž úspěch číslo jedna?
Hadrava: Taky, nepopsatelný zážitek. Doufám, že se mi ještě poštěstí se zúčastnit olympijských her, abych to mohl porovnat. Získat na nich medaili je hodně těžké, ale účast je pro mě cílem. S Přemkem jsme si Evropské hry fakt užili; jsem rád, že jsem tu s ním mohl být. Že jsme to spolu dokázali.
V hledišti jste měli velkou podporu, že?
Hadrava: Zvládli jsme to za českého potlesku a skandování. Poslední zápas byl vítězný – moc si cením, že neodjíždíme s prohrou, že jsme si mohli užít euforii.
Kubala: Neskutečný pocit. Už dostat se do čtyřky byl obrovský úspěch a strašně jsme si to přáli završit kovem, abych v klidu ve svých 41 letech mohl říci, že jsem dosáhl maxima a mohl v klidu kdykoli jít do volejbalového důchodu. Teď už mám splněno. Ještě s tak skvělým parťákem jako Honza. Všechno, co bude navíc, je nadstandard.
Kde vidíte příčiny toho, že slavíte medaili?
Hadrava: Celý turnaj jsem si užili a šli jsme do toho dravě. Možná s výjimkou posledního zápasu ve skupině a dnešního ranního, ty se nám nevydařily. Ale na závěr jsme ukázali, že jdeme do všeho na krev. Že kdybychom měli na hřišti umřít, budeme hrát do konce.
Přemku, zažil jste ve sportu už leccos, cloumá s vámi euforie?
Kubala: Chviličku jsem neslyšel – Honza na mě skočil a začal mi řvát do ucha, první okamžiky si moc nepamatuju. Byl jsem v mírném bezvědomí. Když ze mě konečně slezl, vychutnával jsem si skvělou atmosféru na stadionu. Něco nepopsatelného, těžko se mi hovoří. Asi až s odstupem času nám dojde, jak velký kus práce jsme udělali. A jak skvělý pocit z toho ještě dlouho budeme mít.
Dál vás žene olympijský sen. Bude bronz z Baku nakopnutím?
Hadrava: Fakt se na to těžko odpovídá. Je to zablýsknutí se na lepší časy; uvidíme, jak se nám bude dařit, důležité je výsledky potvrzovat. Třeba bychom teď mohli v rankingu poskočit výš. Cesta je ještě dlouhá, ale uteče rychle, času moc není.
