V polovině května na Zlaté tretře hodila 65,13 metru, což ji stále drží na pátém místě světových sezonních tabulek.
O týden později na závodech v Linci ale přišla první komplikace. „Odštípl se mi kousek žebra. Házela jsem špatně, hodně jsem uhnula doleva a byla to docela velká rána, takže mi sval odštípnul trochu špičky žebra,“ líčila tehdy reprezentantka.
V červnu na ME družstev v Kluži už ale závodila. Nejen, že nechyběla, dokonce zvítězila, a českému týmu tak zajistila plný počet bodů. Kromě nich si z Kluže odvezla i zablokovaný krk. „Profesor Petr Kolář mi řekl, že došlo k distorzi krční páteře, trochu se mi posunul obratel a tlačil mi na nějaký nerv.“
V Tokiu už by ji ale nic limitovat nemělo. „Žebro se mi zlepšilo hodně a krk už taky cítím jenom malinko. Už jsem házela i bez (bederního) pásu, což je pro mě docela dobrá známka toho, že se to zaléčilo dobře,“ pochvalovala si.
Den a noc
Od zmíněné Kluže už házela dvakrát. A pokaždé s úplně jiným pocitem i výsledkem.
Nejprve zářila 7. července v Maďarsku, na Diamantové lize v Monaku to naopak nebylo ono.
„Ten závod v Maďarsku byl pro mě docela klíčový v tom, že jsem tam házela daleko, i když ty pokusy byly třeba s přešlapem. To byla dobrá známka,“ popisovala Ogrodníková svůj výkon na maďarském mítinku, kde se dvakrát dostala přes hranici 62 metrů.
O dva dny později se představila v Monaku na Diamantové lize. Zatímco parťačka Barbora Špotáková tam kralovala, Ogrodníkové se příliš nedařilo.
„Trošku jsem doufala, že v Monaku to (Maďarsko) zopakuju. Nevím, co se stalo, vůbec tomu nerozumím. Už jsem ten závod hodila za hlavu, protože to byl opravdu nějaký zkrat. Jsem ráda, že jsem si ho vyžrala takhle před olympiádou,“ popisovala s typickým úsměvem ve tváři.
Olympijská premiéra jedině s copánky
Největší výkonnostní progres Ogrodníková zažila v sezonách 2017 a 2018, kdy si zvýšila osobní rekord postupně o více než pět metrů. Od té doby se pravidelně účastní mezinárodních akcí. Na evropském šampionátu v roce 2018 skončila stříbrná, k tomu stihla získat i dva národní tituly.
Olympijskou zkušenost ale ještě nemá.
Tokio – hod oštěpem ženy(Nikola Ogrodníková, Barbora Špotáková, Irena Gillarová)
|
„Vzhledem k tomu, že to je můj první start na hrách, tak se hrozně těším. I když za těch podmínek, co nás tam čekají, to bude takové kostrbaté. Přesto si myslím, že si to tam užiju,“ říká oštěpařka.
V myšlenkách už má i olympijský kvalifikační závod.
„Důležité bude soustředit se hnedka zkraje na první hody. Hodit co nejdál a potom v klidu projít do finále. Ale tak jednoduché to nebude. Kvalifikační limit bude podle mě docela vysoký,“ tuší.
Olympijský závod si zaslouží i tradiční úpravu zevnějšku.
„Jediné, co si udělám, jsou nějaké copánky, protože to už je taková moje tradice. Potetovaná už jsem dost,“ směje se Ogrodníková.
Do Tokia odcestovala spolu s dalšími atlety klasickým linkovým letem. „Roušku budu mít samozřejmě celou cestu na sobě,“ ujišťovala ve světle množících se případů nákazy v českém týmu.