Výsledek jejich šichty?
Parádní. Vždyť kde jinde byste měli předvést svůj nejlepší výkon sezony než právě na nejdůležitějším závodě roku. Zvládli to oba.
Vítězslav Veselý - 83,04, jeho nejdelší hod od roku 2016.
Jakub Vadlejch - 84,93, čtvrtý nejdelší hod celé kvalifikace.
Finálový pobyt pro dva a navrch v luxusním balení (rozumějte v sobotním závěrečném večeru atletických soutěží) je jim odměnou.
Než k tomu všemu došlo a oni vkročili na tokijské kolbiště, debatovali spolu, ve které kvalifikační skupině by si přáli házet. Přece jen začátek té první v 9.05 se vstáváním o půl šesté není žádný med.
„Já bych chtěl být až v té druhé,“ říkal Veselý.
„Mně je to jedno, jsem zvyklý vstávat brzy,“ povídal Vadlejch.
Vadlejch i Veselý postoupili do finále, oba přehodili sezonní maximum |
Los je nevyslyšel a poslal Veselého do ranního áčka, zatímco Vadlejcha do pozdějšího béčka. „Jo, tak funguje vesmír,“ zasmál se.
Vítězslav Veselý si po časném budíčku nařídil: „Soustřeď se na sebe, buď klidný a hlavně nic nepodělej.“
V prvním pokusu se to ještě nepovedlo. „Školácká chyba,“ vyčinil si. „Měl jsem v hlavě, že nesmím na rozběhu moc divočit, jenže pak jsem se rozběhl až příliš pomalu.“
Oštěp se zabodl pod 75 metrů a Veselý raději přešlápl. Tudy cesta nevede. Vedra přibývalo, slunce smažilo borce na ploše. Nohy už se mi roztékají, chce to hodit něco pořádného druhým pokusem, protože ten třetí už by byl vážně na riziko, přemítal.
A TEĎ PRODÁM FORMU. Vítězslav Veselý se chystá k dalšímu pokusu.
Tak to udělal. „Suprový hod,“ okomentoval druhý pokus, při němž se mu oštěp zabodl do vzdálenosti 83,04, o 40 centimetrů dál než byl letos zatím schopný hodit.
A u toho už zůstalo. Byl ve své skupině průběžně čtvrtý a nakonec pátý, když se až posledním hodem 85,64 od superzklamání zachránil superfavorit Johannes Vetter, pro nějž v průběhu sezony jako by 90 metrů nebyla žádná míra.
Český oštěpař sice - stejně jako většina dalších oštěpařů z áčka - neměl na kontě limit 83,50, ale ve druhé skupině by ho muselo přehodit osm oštěpařů, aby o finálovou dvanáctku přišel.
A tak byl Vítězslav Veselý... docela veselý.
„Mám teď hlavně dobrý pocit ze svého výkonu. Co bude s postupem, to bude, to už neovlivním,“ říkal. „Snad by mi to mohlo na finále stačit. Pravděpodobnost, že to bude stačit, je větší, než že finále nevyjde.“
Změníš milimetry a máš šest metrů navrch
Uvědomoval si, že v 38 letech by už pouhá finálová účast pro něj byla velmi solidním počinem. Vždyť mistr světa z Moskvy 2013 je v Tokiu o pět let starší než nejstarší ze zbylých protivníků. O nominaci na hry navíc musel bojovat do poslední chvíle, ve světovém žebříčku se stále pohyboval na hraně nominace.
S VEŠKERÝM ZAUJETÍM. Veselý předvedl nejdelší hod od sezony 2016.
„Proto jsem během šesti týdnů házel asi sedm závodů, abych nabíral body. Tak často jsem nezávodil ani jako mladý před deseti lety,“ porovnával. Tělo mu sice občas dávalo najevo „chlapče, už mám nějaká ta léta“ a druhý den po kvalitnějším tréninku si zpravidla připadal zmlácenější než za mlada, ale jinak se mu osvědčil změněný přístup k přípravě.
„Snažil jsem se o kratší intenzivní tréninky a víc odpočinku,“ popisoval. „Hodně teď dávám na pocity. Třeba jsem se ráno probudil a úplně změnil náplň tréninku nebo jsem se na něj úplně vykašlal. Házel jsem intuitivně, na pocit. A nedělal jsem už ani tak rychlé rozběhy, po kterých mě vždycky bolelo tříslo,“ vypočítával.
Snad i proto o něm šly z českého tábora zvěsti: Víťa vypadá v tréninku fakt dobře. „Díky tomu jsem šel do kvalifikace s vědomím, že mám něco v kapse a můžu to vytáhnout,“ říkal.
To Jakub Vadlejch vstupoval do své skupiny B s pocitem: „Já tu snad už při rozcvičení shodil pět kilo, to vedro je enormní.“
Jinak se cítil výborně. Hlava pracovala na 100 procent. Při rozcvičování sice ještě necítil, že by ruka vyloženě střílela, ale tak to má rád, protože to nejlepší si schovává na závod.
Bohužel, první dva pokusy 79,27 a 78,96 nic světoborného nevěštily.
Třetí ho musel zachránit.
A povedl se mu náramně.
Co při něm změnil?
„Maličkosti. Milimetry. Udělal jsem skoro totéž co předtím, jen o trošičku líp, s maličkým počkáním levé ruky. A bylo z toho šest metrů navrch.“
Jakmile oštěp odhodil, věděl, že poletí až za žlutou čáru označující limit. A když poté na světelné tabuli naskočilo dokonce číslo 85, pomyslel si: Tohle jsem nečekal.
A jednou ten oštěp nenajdou
Vadlejch spokojeně mašíroval z plochy, zatímco jiným bourákům zůstaly oči pro pláč. Kvalifikace byla posledním tokijským představením pro aktuálního mistra světa Andersona Peterse i dva medailisty z minulé olympiády Juliuse Yega a Keshorna Walcotta.
Německý soupeř Julian Weber se k Vadlejchovi naklonil a povídal mu: „Ty až jednou ten oštěp hodíš rovně, tak ho nenajdou.“ Jak vidno, český vicemistr světa z roku 2017 má navzdory poněkud protrápeným posledním sezonám u protivníků stále velký respekt.
Usmívat se tou dobou mohl rovněž Veselý, v součtu obou skupin mu patřilo postupové 8. místo. „To je skvělé, že ve finále budeme oba,“ radoval se Vadlejch. „Ale mně bylo úplně jasný, že Víťa hodí. Byl na tom v tréninku dobře. A v hlavě je závodník.“
On sám se po čtvrtém místě v kvalifikaci zařadil mezi medailové kandidáty, byť (oprávněně) tvrdil: „To ještě vůbec nic neznamená.“ Rozhodně se však ujistil: „Všichni ti kluci jsou porazitelní. Všechny už jsem je někdy porazil. Forma každého z nich může kolísat. Finále bude i o nastavení hlavy.“
Ta jeho je na tom momentálně dobře. „Hrozně mě překvapilo, že jsem i dopoledne hodil 85 metrů,“ říkal a se smíchem plánoval nejbližší chvíle: „Teď si dám vroucí sprchu, ne? No, spíš se obložím ledem.“
Před ním a před Veselým je nyní velmi neobvyklé čekání. Kvalifikaci totiž v Tokiu odděluje od sobotního finále tři a půl dne.
Nevídáno, neslýcháno.
„Pořád je to lepší, než když jsme měli v Berlíně i Dauhá jen den, což je opačný extrém,“ porovnával Vadlejch. „Povrch je tu rychlý a kope víc do zad, aspoň se všechno vyhojí.“
S čímž Veselý jen souhlasil: „V mém věku se taková pauza pro zklidnění jen hodí.“
V sobotním večeru se představí s dalšími deseti nejlepšími oštěpaři těchto her v závodě, který měl mít podle průběhu sezony jednoznačného kandidáta na zlato v Němci Vetterovi, který však ve středu nepřesvědčil.
„Ačkoliv v Johannesově případě by bylo lepší, kdyby hodil v kvaldě 94 metrů, protože to by se pak mohl sesypat z toho, že hodil moc dobře a že od něj tudíž každý očekává, jak ten velehod ve finále zopakuje. Takhle naopak bude mít pocit, že nemá co ztratit,“ nechal do oštěpařského uvažování nahlédnout Vadlejch.
„Každopádně to bude v sobotu zajímavé,“ ujistil. „Oštěp je tu otevřený. Není jako čtvrtka překážek, kde jsou tři lidé ulítnutí do kosmu.“
