10,61 - ukázala časomíra. Famózní čas.
Jen Florance Griffithová-Joynerová zaběhla v Indianapolisu před 33 lety ženskou stovku ještě rychleji, ve světovém rekordu 10,49, tedy pokud bereme v potaz pouze výkony bez příliš silné podpory větru.
Tentokrát se hrdinka dne jmenuje Elaine Thompsonová-Herahová. Nejrychlejší z jamajského tria, které si podobně jako na hrách v Pekingu 2008 podmanilo kompletní stupně vítězů.
Přitom v Tokiu málem ani nebyla.
„Před měsícem a půl jsem si nemyslela, že na této olympiádě nastoupím. Ale věřila jsem v Boha a ten mě sem přivedl,“ říká 29letá žena.
Na jaře ji už opět trápilo zranění achilovky. Se sebezapřením startovala na jamajské kvalifikaci o Tokio, zdravá jen tak napůl, a na hry se odtud prosmýkla „až“ jako třetí Jamajčanka.
Nespolupracující tělo, toť neustále se opakující problém její kariéry.
Už sezonu 2018 předčasně ukončila kvůli zranění lýtka, s nímž laborovala i v dalším roce. Na mistrovství světa 2019 v katarském Dauhá skončila na stovce čtvrtá, ale ze semifinále dvoustovky musela kvůli velkým bolestem odstoupit.
„Má zatuhlé svaly v těle, které ji tahají za šlachu,“ vysvětloval tehdy trenér Stephen Francis.
Letos se pro změnu ozvala bolavá achilovka. „Copak to nikdy neskončí?“ hořekovala.
Přesto je nyní nejrychlejší ženou světa.
Aranžmá pro finálový běh ženské stovky bylo v sobotním večeru působivé, diváci nediváci. Celý stadion zhasl a potemněl, dokonce i obě obří videostěny, a silný proud světla ozařoval jen osmičku žen čekajících u bloků na startu.
Shelly-Ann Fraserová Pryceová, nejstarší z Jamajčanek, tu snila o unikátním zápisu do historie v podobě třetího titulu olympijské šampionky stovky po letech 2008 a 2012. Červenorůžovou barvu vlasů ze slavnostního zahájení her vyměnila pro tento účel za žlutooranžovou.
Letos zaběhla impozantních 10,63, nový jamajský rekord. Co na tom, že už oslavila 34. narozeniny.
Byla v Tokiu největší favoritkou.
Ale Thompsonová, obhájkyně titulu z her v Riu, se nezadržitelně hnala za titulem. Za polovinou trati se začala Fraserové vzdalovat. Brzy nebylo pochyb. Slavila a z plna hrdla nadšeně křičela ještě dřív, než proťala cílovou fotobuňku.
„Nemohla jsem si pomoci. Jinak mohl být můj čas ještě lepší,“ usmála se.
EUFORIE. Elaine Thompsonová-Herahová (vpravo) se řítí za dalším olympijským zlatem v běhu na 100 metrů.
Fraserová-Pryceová se musela spokojit se stříbrem, za cílem zůstala stát s rukama v bok a s dočasným zklamáním vtištěným v obličeji.
Nejrychlejší ženské stovkyHistorické tabulky 10.49 Griffithová-Joynerová 10,61 Griffithová-Joynerová 10.61 Thompsonová-Herahová 10.62 Griffithová-Joynerová 10.63 Fraser Pryceová 10.64 Jeterová 10.65 Jonesová 10.67 Jeterová 10.70 Griffithová-Joynerová 10.70 Jonesová |
Thompsonová usedla na bobek a kroutila hlavou, zatímco Fraserová a bronz oslavující Shericka Jacksonová ji poplácaly po zádech, aby se neřeklo. Žádné objímání se nekonalo. Trenéři všem hodili jamajské vlajky, zapózovaly s nimi. Čestné kolo se nekonalo, nebudou přece mávat prázdným sedačkám.
Vítězku ještě organizátoři zavedli k tabuli s rozsvíceným nápisem Olympic record, kde už vartovali fotografové. Jedna póza, druhá, třetí - a můžete opustit plochu, ano?
Pět minut po závodě už Jamajčanky pochodovaly novinářskou mixzónou. Jako by tato stovka byla extrémně rychlá nejen na dráze, ale i při plnění pozávodních povinností.
„Nemyslela jsem dnes na konkrétní čas, ani na olympijský rekord,“ svěřovala se její šampionka. „Všechny rekordy se stejně jednou vymažou a překonají, i kdyby to mělo trvat pět nebo deset let. Šlo mi jedině o zlato.“
Co by vás mohlo o (staro)nové olympijské královně zajímat?
Bývala rebelem, na střední škole proto nesměla z disciplinárních důvodů rok závodit za školní tým. Nyní se v Kingstonu na univerzitě věnuje oboru kulinářská studia, je vdaná za bývalého atleta, na Instagramu i Twitteru byste ji našli jako Fastelaine (Rychlou Elaine).
Smutná realita těchto her: překonáte olympijský rekord na stovce, ale skoro nikdo to naživo nevidí - aneb tribuny Olymp. stadionu minutu po doběhu ženské stovky. Čas 10,61 Thompsonové-Herahové je o setinu lepší než dosavadní rekord legendární Griffithové Joynerové ze Soulu 1988. https://t.co/KNh7mSIqDq
V roce 2014 se kouč Francis údajně pokusil změnit její osobnost. „Řekl mi, abych se nebála lidí, byla méně vážná a více se usmívala. Asi ve mně viděl něco, co jsem já neviděla.“
Tehdy jí trenér zároveň oznámil: „Máš na mnohem rychlejší časy, než předvádíš. Jen musíš víc pracovat.“
Kdo ví, zda ji o tom už tehdy přesvědčil. Každopádně v Tokiu sděluje: „Věděla jsem, že bych mohla běžet stovku pod 10,7 už od sezony 2016.“
Nyní se to skutečně stalo. „A já ten pocit zatím úplně nevstřebala,“ říká. „Zeptejte se mě za měsíc, jaké to je.“
Jejím vzorem byl - jaké překvapení - Usain Bolt. V Paříži 2024 by mohla vyrovnat jeho famózní olympijský počin a na třech hrách po sobě ovládnout stovku i dvoustovku. „Není mi čtyřicet, ale teprve 29 let, takže mám před sebou ještě dost závodů. A vidíte? Stále se zlepšuji,“ připomněla.
Také proto přišel na tokijské tiskové konferenci na přetřes čas, jenž byl dlouho považován za zápis pro věčnost - světový ženský rekord 10,49 Griffithové-Joynerové.
„Pracuji na tom. Všechno je možné,“ reagovala Thomsonová.
Dámy a pánové, toto je nejrychlejší žena planety pro rok 2021: Elaine Thompsonová-Herahová, odkud jinud než z Jamajky, vítězka finále stovky na tokijské olympiádě. A ten čas vážně stojí za to: 10,61. https://t.co/wM84PwnwEX
Shally-Ann Fraserová-Pryceová na ni přitom hleděla zkoumavým pohledem starší kolegyně, která přemýšlí, zda se ta mladší jen vytahuje, nebo to myslí naprosto vážně.
Každopádně ženská stovka se v posledních letech ocitá v pozici mimořádně atraktivní disciplíny a nabízí stále rychlejší časy. Tentokrát jamajské trio zbytek světa dokonale vyšachovalo, čtvrtá Marie Jose Ta Louová z Pobřeží slonoviny se v čase 10,91 dívala medailistkám s uctivým odstupem na záda.
KRÁTKÁ OSLAVA ZLATA NA STADIONU... a pak honem zase pryč.
Ovšem je tu jedna sebevědomá (i velmi sebestředná) vyzyvatelka vyhlašující, že ty největší počiny na stovce jsou předurčeny pro ni.
Ano, řeč je o té samé mladé dámě, která v červnu na začátku svého prvního výjezdu na evropské závody v kariéře dorazila na Zlatou tretru a prohlásila tam, že v Ostravě se jí vůbec, ale vůbec nelíbí.
Slečna Sha’Carri Richardsonová.
Dlouhé nehty, vlající vlasy, snaha o extravaganci a nebetyčné charisma. Dívka nové generace, pouhých 21 let mladá, letos zvládla stovku na Floridě za 10,72.
V Tokiu však není. Byla by, kdyby ji americká asociace nepotrestala měsíčním zákazem startu za pozitivní test na marihuanu. Tu si údajně vzala v reakci na smrt své biologické matky.
Jak by asi finálový závod vypadal, pokud by zaklekla do bloků?
„Bez komentáře,“ reagovala na dotaz na téma Richardsonová zlatá Thompsonová-Herahová
„Bez komentáře,“ zopakovala rovněž Fraserová-Pryceová.
„Nebudu mluvit o Sha’Carri,“ řekla i Blessing Okagbareová z Nigérie, ještě předtím, než sama musela před semifinálovými běhy opustit scénu kvůli pozitivnímu testu na růstové hormony při mimosoutěžní kontrole.
Jen americká sprinterka Teahna Danielsová, na sedmém místě jediná finalistka v dresu USA, se zatvářila přívětivěji. „Byla bych ráda, kdyby tu Sha’Carri byla, je to velký talent. Ale to víte, věci se stávají,“ pronesla.
Bez Richardsonové každopádně působilo jamajské galapředstavení ještě dominantněji. Dokonce na tiskové konferenci žertem padlo, že Jamajčankám by měli udělit zlaté medaile za štafetu 4x100 metrů předem, protože v ní příští týden stejně s nikým nemohou prohrát.
„Nejdřív musíme předat kolík,“ zasmála se Fraserová-Pryceová.
Pro ženu mnoha barevných odstínů vlasů bude právě tato štafeta posledním olympijským závodem v životě.
„V Paříži 2024 už startovat nebudu. Příští rok na mistrovství světa v Eugene ukončím kariéru,“ řekla pevně a odhodlaně.
Shally-Ann Fraserová-Pryceová se nestala první ženou v historii, která vyhrála olympijskou stovku třikrát, odveze si stříbro. Nepomohla ani změna barvy vlasů z červené na žlutou. (Mimochodem, mnozí se divili, že velká stylistka s nimi nemá sladěnou roušku:)) https://t.co/b74sGJnXN6
„Víte, je mi 34 let a jsem opravdu vděčná, že mi bylo dopřáno startovat na čtyřech olympiádách a že jsem to mohla zažít i jako máma,“ rozhovořila se. „Vždycky jsem byla poctivý sportovec. Vždycky jsem chtěla vyhrávat. Mnohokrát se mi to povedlo. No a... dneska ne.“
V Tokiu jí tento záměr překazila o pět let mladší kolegyně. Nejsou kamarádky, spíš jen krajanky a konkurentky. Přesto nejrychlejší žena současnosti Thompsonová-Herahová říká: „Shelly-Ann kdysi nastavila laťku pro nás, další generaci. Až odejde ze sportu, zanechá po sobě stopu. Protože byla inspirací pro všechny.“
