Jak jste k ní vůbec přišel?
Dostal jsem jí před lety od své holky, která se mezitím stala mojí manželkou.
Už máte vyhlédnutou čepici novou?
Nemám. Syn hraje baseball, tak mi možná jednu dá.
Zpět k závodu. Věřil jste před poslední položkou, že se do finále ještě protlačíte?
Člověk musí doufat a nic nevzdávat předem. Skoro se to dnes vyplatilo. Když jsem ale dával v poslední položce devítku za devítku, věděl jsme že šance klesá.
Působíte pohodovým dojmem, ale nedolehne na vás časem zklamání, že jste skončil jedno místo od postupu?
To už na mě dopadlo na palebné čáře. Ale jak řím, život jde dál a musím se připravit na další závody. Třeba se to za čtyři roky na hrách v Pekingu povede lépe. Tedy pokud se tam probojuju... Strašně moc se těším na nové sezony, až budem opět sbírat body pro olympijskou účast.
V druhé polovině závodu jste sedmkrát trefil nejvyšší možnou devítku, tedy 9,9...
Smůla. Kdyby se střílelo na papírové terče, stáli bychom po závodě před výsledkovou listinou a čekali, jestli tam třeba nějaký kalibr nedaj. Ale tady se střílí na elektroniku a hotovo. Výsledek už nikdo nezmění.
Jak se vnímal, že vás mnozí pasovali za jasného medailového favorita?
To mě rozhodit nesmělo. Když člověk vyhraje tři Světové poháry za sebou, pak se stane nejlepším střelcem světa a při vstupu do nové sezony je nejlepší na dalším svěťáku, nemůže čekat, že by lidi říkali: Jo Tenk, ten si tam jede pro deváté místo.
Jak velkou roli sehrála porce smůly?
Možná to smůla byla. Ale možná jsem měl naopak štěstí a můžu být rád za deváté místo (smích)
Rozptyluje střelce, když musí sledovat pohyb nevyzpytatelného větru?
Patří to k závodu, ale je to úkon navíc.
Kdy naposled jste trefil na velkém závodě sedmičku?
No, není to tak časté. Ale kdy se mi to "povedlo" naposled si opravdu nevzpomínám.
Ta sedmička přišla krátce po sérii čtyř desítek...
Prostě v nejblbější dobu. Člověk pak znejistí, začne se bát. Není to to pravé.
Po páté střele v páté sérii jste se posadil, proč?
Cítil jsem únavu, ztrátu koncentrace. Věděl jsem, že v té době to ještě není možná úplně ztracené, tak jsem se potřeboval zklidnit.
Když vystřelíte, vycítíte bez pohledu na terč jak se vám rána povedla?
Že to nebylo to pravé, se vycítit dá.
Čím zapijete své aténské účinkování?
Já skoro nepiju, ale možná bych měl zase začít (smích). Ne, vážně. Občas si dám pivko nebo sklenici vína. Ale tři měsíce před Aténami jsem se snažil nepít vůbec.
Je vám dvaatřicet, jak dlouho byste chtěl u aktivní střelby vydržet?
Těžko říci. Asi tak dlouho jak to půjde. Hodně bude záležet na zdraví. Teď jsem dva měsíce stál kvůli potížím s bolavým ramenem a byl jsem z toho hodně nervozní. Holt se projevilo osmnáct let aktivního střílení. A taky nesmím dostat "cukavku" do ruky. (smích)
Jaké závody vás čekají v nejbližší době?
Tím, že jsem vyhrál v Sydney, nominoval jsem se na říjnové finále Světového poháru v Thajsku. Doufám, že tak nebude foukat tolik jako tady...
