"Možná jsme nezískali tolik medailí, jak si někdo představoval, ale já před olympiádou říkal, že pokud dosáhneme srovnatelných výsledků jako v Sydney, tak budu spokojen. Stalo se," řekl v rozhovoru pro iDNES Jirásek. Na počátku příštího roku ho čekají další volby do čela ČOV a zatím nemá protikandidáta.
Tuzemská olympijská bilance je nejhorší od olympiády v Melbourne v roce 1956. Výprava dopadla i hůře než v Sydney. Čím to?
S padesátými léty lze těžko srovnávat, od té doby se značně rozšířila konkurence i počet účastnických zemí. Oproti Sydney chybí jedna zlatá, ale zase je tu žeň čtvrtých, pátých a šestých míst i řada finálových účastí. To dříve nebylo, takže o budoucnost našeho sportu strach nemám. Je mi líto, když vím, že sportovec výkonu na olympiádě podřídil všechno, a pak je čtvrtý o pár centimetrů a nezíská medaili, která může být pro jeho kariéru důležitá. Ale to je sport. Třeba se to povede příště. Většina se o to může pokusit.
Kterých výkonů českých sportovců jste si nejvíc užil?
Desetibojařské zlato Romana Šebrleho. A musím přiznat, že jsem ve skrytu duše doufal ve zlato párové čtyřky, která byla nakonec stříbrná. Prožíval jsem i závod oštěpařky Nikoly Brejchové. Na tribuně mezi námi padaly pesimistické předpovědi, ale jen proto, abychom případný medailový neúspěch zahnali. Nepovedlo se, ale v tom je krása sportu. Patří k němu sláva i malé tragédie.
Chtěl jste vidět v akci všechny české sportovce. Jak se vám to dařilo?
Snažil jsem se být všude, ovšem nejvíc času jsem trávil na atletice. Utekla mi třeba gymnastka Dominika Červenková, protože její soutěž se křížila s jiným programem. Ale pokud se někdo dostal do závěrečných bojů, tak to jsem si nenechal ujít. Je složité být přímým účastníkem her a všechno stíhat. To je pak možná lepší dívat se doma na televizi a sledovat zpravodajství. Člověk ví všechno, ale zase by mu chyběla atmosféra. Hodně času jsem taky trávil na basketbalu. Vkládal jsem do českého týmu velké naděje. Spoustu hráček znám. Hned v prvním zápase jsem sice zažil šok z trojky v poslední vteřině, ale je to perspektivní tým. Věřím, že v Pekingu ukáže drápky.
Jste spokojen s tím, jak Řekové olympiádu zvládli?
Je vítězstvím, že se olympiáda konala v daném termínu a rozsahu, nebyla narušena terorismem a po stránce sportovní byla regulérní. Po všech počátečních peripetiích a obavách to klaplo. Atény udělaly dobrý dojem a odvedly kus práce.
Překvapil vás rozsah odhalených dopingových případů?
Je to velké minus a skvrna těchto olympijských her. Představoval jsem si, že to v tom velkém množství kontrol uvíznou jen případy z neznalosti, například když někdo bude smrkat a omylem použije lék, v němž bude efedrin. Ovšem počet případů úmyslného dopování je hrozivý. Největším zklamáním pak pro mne je přístup některých národních olympijských výborů, které se z dopingu snažily své sportovce vytáhnout nebo se proti výsledkům kontrol ohrazovaly.
Pořadatelé her sice prodali potřebný počet vstupenek, ale přesto návštěvnost zůstala za očekáváním. Navíc převážně řecké publikum příliš neoceňovalo výsledky sportovců z jiných zemí. Čemu to přičítáte?
Dalo by se možná kritizovat, že tady nebyla oproti Austrálii a USA taková účast na kvalifikacích. Velmi se tu projevovalo nacionální cítění, což mě mrzí. Na předchozích olympiádách, pokud si sportovec zatleskal o podporu, tak mu lidé pomohli a fandili. A ocenili, když dobře dopadl. To mi tady chybělo. V Sydney bylo od rána všude narváno, protože lidé tam mají sport rádi a rozumějí mu. V Salt Lake City zase táhl olympismus jako takový.
Ve hře je možná kandidatura Prahy na pořádání olympijských her. Čemu jste se v Aténách přiučili s ohledem na další rozhodování?
Byli tu zástupci pražské radnice, kteří si mohli udělat dojem o rozsahu. Já osobně jednal s členem Mezinárodního olympijského výboru a ředitelem her Gilbertem Fellim. Pozval jsem ho do Prahy, aby nám pomohl v úvodních úvahách o kandidatuře a my se neubírali hned od počátku špatným směrem. To je všechno.
A má tedy Praha ve srovnání s Aténami na to olympijské hry uspořádat?
Odpovím, ale je to jen můj dojem a přání otce myšlenky. Prostorově na to Praha má, schopní sportovní manažeři v České republice jdsou také. Teď je třeba posoudit zaplacení celého projektu. Podle mého soudu se dá řada staveb udělat jednodušeji a levněji a méně okázale, než tomu bylo v Aténách. Od toho je studie, kterou provádí firma PriceWaterhouseCoopers a do konce roku by měla být hotova. Na jejím základě jsem potom ochoten se tělem i duší za olympiádu v Praze postavit, nebo také ne. Teď však nechci předbíhat a dělat unáhlené soudy.
 Výškař Jaroslav Bába hovoří na slavnostním ceremoniálu v Českém olympijském domě v aténské čtvrti Mikrolimano. Vedle něj sedí předseda ČOV Milan Jirásek. (23. srpna 2004) |
