Půjdeme s vlajkou vesnicí

12 2004
Markopoulo - (Od zvláštního zpravodaje MF DNES) - Kateřina Kůrková, první česká medailová naděje na olympiádě. Střílet bude už v sobotu dopoledne. „Vím, že nejsem perfektní,“ říká s úsměvem mistryně světa i Evropy: „Když ta placka nepřijde, žádná katastrofa.“

Vy nesníte o olympijské medaili?
Fakt na to nemyslím. Přišla jsem dneska na trénink a vidím, jak skvěle střílí Korejka vedle mě. Říkám si: To je dobrý. Ona je robůtek, co tady zmůžu já? Ale závod může být jiný. Nervózní určitě nejsem.

Po příletu jste trénovala poprvé. Během prvních čtrnácti ran jste čtyřikrát minula desítku.
Byla jsem z toho všeho kolem roztěkaná. Autobus přijel pozdě, čekala jsem na zbraň, vedro, je tady spousta lidí... Ale když jsem si na to zvykla, zlepšovalo se to, ne?

Vedro vám v tak těžké výstroji nebylo?
Bylo mi tak akorát. Ale když trefím devítku, je mi zatracený vedro.

Vy jste si z Atén vlastně jen odskočila na čtyři dny. Předtím jste tvrdila, že všechno je tady vynikající.
Pořád jsem spokojená, jen dneska to chvíli nešlo. Někdy sundám vestu, rozepnu těžké střelecké kalhoty a čekám, dokud si to nesedne.

Co v tu chvíli děláte? Nadáváte?
Znám ten pocit. Můžete se postavit na hlavu a nic. Prostě se perete. Chce to trpělivost, hlavně trpělivost. Víte, potřebovala jsem, aby mi flinta nelítala ani do jedné strany, ale udělala jen malý hup nahoru.

Proto jste si vzduchovku i sama štelovala?
Měla jsem pocit, že mířím moc pod terč. Postupně se tělo usadilo.

Poplašná siréna vám během tréninku nevadila?
Ne, já jen slyšela, jak něco píská. Věnovala jsem se sama sobě.

Už jste nafasovala i startovní číslo - 1309. Doléhá na vás atmosféra závodu?
Ne, to až v sobotu vstanu. Ale to číslo musím hned dát do kufříku, na ztrácení jsem expert. Absolvovala jsem už tři závody na svěťáku, kdy mi museli číslo namalovat na záda. Startovka zůstala na pokoji. Nebo tahle akreditační kartička: nejlíp ji připnout na krk, spát a koupat se s ní, aby nikde nezůstala ležet.

Olympijská střelnice vám vyhovuje?
Určitě, působí pěkně, mám ráda, když je všude dřevo. Možná osvětlení shora je trochu ostřejší a podlaha laminátová, ale není to žádný problém.

Podlaha se houpe, nějaký vztekloun vedle vás může rozhodit.
Když se neuklidní, asi ho praštím. Ale vážně - to musíte upozornit rozhodčí, ti ho zklidní.

Do závodu zbývají dva dny. To znamená i dva tréninky?
Nevím. Jeden určitě. Obvykle trénink den před závodem vynechávám. Ale uvidím, jestli ho nebudu potřebovat, abych se cítila jistější.

Slavnostní zahájení bude bez vás?
Bohužel. Nešlo by být do noci na ceremoniálu a ráno střílet. Ale vymýšlíme s tátou kulišárnu. Martin Tenk měl nést vlajku, ale střílí taky v sobotu. Nechceme ho ochudit, tak až naši vykročí na stadionu, my půjdeme olympijskou vesnicí.

To myslíte vážně?
Jasně, rovnou po bulváru.

Kateřina Kůrková při střeleckém tréninku.

Autor:

Nejčtenější

Breakdance na olympijských hrách? Premiéru může mít v Paříži 2024

Letní olympijské hry v roce 2024 bude hostit Paříž

Breakdance by mohl mít olympijskou premiéru v roce 2024 na hrách v Paříži. Organizátoři chtějí v...

Vystoupit se zlatem z vládního speciálu? Krása, básní mladý hokejista

Čeští hokejisté po příletu z Evropského olympijského festivalu mládeže.

Hokejová reprezentační sedmnáctka si vynahradila neúspěch na listopadovém turnaji World Hockey...

Další z rubriky

Romane, milujeme tě, volali v Rychnově


Rychnov nad Kněžnou Ranní slunce odhaluje městečko schované v údolí. Rychnov nad Kněžnou, místo, jež desetibojař Roman...

Desetibojař Šebrle je českým hrdinou

Bába, Capalini, Šebrle

Praha Jediná zlatá medaile desetibojaře Šebrleho. Tak zůstane aténská olympiáda 2004 uchována v kronikách...

Capalini si užil večery. Zvyká si na slávu


Praha Třebaže už má doma pěknou medailovou sbírku, nic nepřekoná olympijský bronz z Atén. Moderní...

Najdete na iDNES.cz