Je pátek 27. srpna 2004, krátce před devátou hodinou večerní místního času. O hodinu víc než v Praze. Na ploše aténského Olympijského stadionu se v oštěpařském sektoru rozcvičuje dvanáct oštěpařek. Podle rozpisu začne jejich závod ve 20:55.
Hlavně nemyslet
Před dvěma dny se do nejdůležitějšího klání roku dostaly z kvalifikace. Až na Noraidu Bissetovou všechny přehodily limit 61 metrů. Nejdál další Kubánka, světová rekordmanka Osleidys Menéndezová. Jejích 64,91 metrů bylo o 52 centimetrů dál, než výkon druhé nejlepší v pořadí Nikoly Brejchové.
"Hodila jsem až moc. Ve finále budu začínat mezi prvními, což není moc dobré," štvalo trochu českou atletku. Na postup jí stačil hned první hod, stejně jako Menéndezové. Pak sbalila tašku a vydala se zpět do vesnice.
Následující ráno se začala připravovat na finále. "Byla jsem jen trochu posilovat břicho a záda kvůli korzetu. Ale jinak jsem typ, co potřebuje odpočívat a ne jako jiní makat ještě před závodem. Takže jsem pak jen odpočívala a snažila se na závod nemyslet," popsala dva dny čekání v olympijské vesnici Brejchová.
Bylo to dobře, trenérko?
K prvnímu hodu olympijského finále se v pátek rozběhla ve 20:57. To už věděla, co může čekat od zaplněného stadionu. Mezi soupeřkami měla dvě Řekyně - a stadion bouřlivým potleskem dal při oficiálním nástupu najevo, komu bude fandit. Brejchová házela hned po Mirele Manjaniové.
"Věděla jsem, že to bude šílený rachot, který se během chvíle neutiší, a tudíž psychickou zátěž. Ale docela jsem to zvládala, protože ona hodila a já jí vždy překonala. Naštěstí na nás v sektoru nepokřikovali," podotkla česká atletka.
V prvním kole její oštěp dopadl do vzdálenosti 62,46. Následovala gestikulace směrem ke trenérce. "Ptala jsem se jí, jak jsem byla daleko od odhazovací čáry, protože první rozběh je vždy nejistý, a zda to posunout. Mívám subjektivní pocit, ale bylo třeba se ujistit. Většinou máme stejný názor," vysvětlila rodačka ze Zlína.
Po prvním kole byla třetí. Všechny zaskočila fenomenální Kubánka Menéndezová. Její oštěp se zabodl 71,53 metrů daleko. Centimetr za světový rekord! Unikátní přesto byl - delší hod žádná z předchozích olympiád neviděla.
Do užšího finále jako druhá
Druhý pokus třicetileté závodnice pražského Olympu byl lepší - 63,77. Přesto nebyla spokojená a rozhodila rukama. "Sice jsem se zlepšila, ale úplně to netrefila. Věděla jsem, že potřebuju minimálně čtyřku, abych sahala po medaili. Člověk se snaží, ale často to bývá bezmoc," posteskla si.
Přesto se posunula na druhé místo a vydržela na něm i po třetím kole, kdy se rozhodovalo, kterých osm závodnic se dostane do užšího finále. Brejchová se opět zlepšila - oštěp o 23 centimetrů přelétl čtyřiašedestimetrovou hranici. Svěřenkyně trenérky Marcely Pilařové byla poprvé v závodě spokojená.
"Je to na hraně. To bude stačit na třetí až páté místo," říkala si v duchu. "Ten hod byl sice trochu chycený, ale věděla jsem, že s tímto výkonem se už dá bojovat. Hlavně jsem si však věřila, že se ještě zlepším," troufala si v tu chvíli atletka s osobním rekordem 65,71 metrů.
Zranění a odpočítávání
Ostatní soupeřky do té chvíle příliš nevnímala. Přišel však zlom - nevyvedený čtvrtý pokus, který naschvál přešlápla. "To se stává," konstatovala lakonicky. Daleko horší bylo, že se ozvala před olympiádou natažená mezižebra. "Píchlo mě, dostala jsem hroznou ránu do zad a strašnou křeč," podotkla Brejchová.
V pátém kole se povedla kuriozita, která se české atletce ještě nestala - její hod měřil na chlup stejně jako druhý. "To se mi nikdy nestalo, až teď a tady," kroutila nechápavě hlavou Brejchová. V tu chvíli se po bolavém předchozím hodu ale dostala psychicky nahoru. "Bylo vidět, že mám na medaili, pořád jsem házela víc než Marjaniová a Němka Neriusová."
Červíček pochyb kvůli zranění však začal hlodat. Poslední šesté kolo Brejchová propochodovala oštěpařským sektorem a snažila se soustředit. "Věděla jsem, že první místo je jasné, ale ostatní zůstávají otevřená, protože všechny soupeřky umí hodit daleko a záleželo, kdo to trefí. Mohly mě přehodit všechny. Takže jsem se modlila a odpočítávala: osmá dobrý, sedmá dobrý."
Medaile odběhla v dál
Oštěpařské klání se konalo zároveň s rozběhy čtvrtařských štafet a finále na deset kilometrů, takže občas musely závodnice čekat, až se běžci prořítí kolem. "Už jsem na to zvyklá z mítínků, takže koncentraci to nerozhodí," komentovala průtahy Brejchová. Přesto jí to trochu ovlivnilo - a to právě při rozhodujícím závěrečném pokusu.
"Je fakt, že jsem neměla čas se připravit, jak jsem zvyklá. Každý má rituál, stojí těch deset sekund na rozběžišti, připravuje se s oštěpem a má před sebou černý tunel. Já to nestihla, protože běžci v desítce byli hodně roztahaní, takže mi nevyšlo načasování. Ale nedalo se nic dělat, člověk musí umět improvizovat," nevymlouvá se.
Věděla, že do závěrečného hodu musí dát vše, pokud chce medaili. Ještě krátce po desáté hodině večerní byla stříbrná, ve 22:15 čtvrtá. Mezitím ji přehodily jak Neriusová, do té doby čtvrtá, tak třetí Marjaniová.
Bojovnice neuspěla
Stála na rozběžišti, soustředěný výraz ve tváři. Kolem ní se mihlo několik vytrvalců na deset kilometrů. Následovalo pár kroků, rozběh... A bylo jasné, že Nikola Brejchová zůstane bez medaile.
"Jsem bojovník. Cítila jsem, že mám na 65 metrů i víc. Jsem schopná je hodit i navzdory zranění, protože mám zvýšený práh bolesti a jsem svým způsobem magor. Ale to omezení zad bylo docela velké. Navíc jsem byla až moc nahecovaná, že jsem to zkazila," popsala Brejchová poslední olympijský hod, který doplachtil jen na 62,55 metrů.
Pak dostaly prostor emoce. Česká atletka seděla se zádumčivým pohledem na kraji oštěpařského sektoru. Byla-li zklamaná, včas v sobě smutek uzamkla. Mezi novináře přišla už vyrovnaná. "To se nedá nic dělat, je to sport. Přece kvůli tomu nebudu plakat, opíjet se na žal nebo si hodím mašli."
 Česká oštěpařka Nikola Brejchová skončila na olympijských hrách v Aténách čtvrtá. |
