Ani jeden z dvojice, která bude Česko reprezentovat na olympiádě v Aténách, však nepřipomíná sportovní hvězdu. Disciplína, kterou si vybrali (alespoň Hatla, Berrymu ji určili původní majitelé), totiž není pro jedince, kteří chtějí rychle vyniknout a zazářit na stupních vítězů.
Přesto Hatla před blížící se olympiádou hlásí: „Chceme oba vyhrát, já i kůň.“ Hned však přidá pokorný úsměv.
Čechoslovák naposledy startoval na olympiádě v military před 44 lety. Nedojel. Jezdce, ale „jen“ specialistu na parkúr, mělo Česko i v Barceloně, jenže nakonec nenastoupil.
Kdo má větší vliv na výsledek závodů? Kůň, nebo člověk?
„V dostizích a parkúru je to tak půl na půl. Ale u military ještě víc záleží na tom, jak dobrý je kůň,“ říká středočeský chovatel parkúrových koní a sám bývalý dostihový jezdec Bohuslav Pauzr.
Řada koňských expertů se shoduje na tom, že v Česku ještě všestranný kůň olympijského kalibru nevyrostl. Marek Šebesťák, majitel Berryho a muž, který se snaží pozvednout tradici jezdeckého víceboje, se proto pro koně vypravil do Anglie. Pomohl mu ho vyhlédnout trenér anglické reprezentace v military Kenneth Clawson.
Táhlo mě to ke koním
Hatla až v jedenatřiceti letech jezdí s koněm světové třídy.
|
Co je to military |
|
(ve čtyřech dnech musí dvojice zvládnout několik závodů) |
S jezdectvím začínal v Humburkách ve východních Čechách. Sice jako ostatní kluci s oblibou běhal i za míčem, ale táhlo ho to ke koním. „Asi jsem se s tím narodil. Na pouti, ale i v zoo mě nejvíc zajímali poníci,“ líčí.
Rodiče mu koně tolerovali, až když slíbil lepší prospěch ve škole.
V patnácti začal s military, kterému se profesionálně věnuje v Česku tak sto lidí. Dlouho pak jezdil v chovné stanici ve Slatiňanech.
Teď už rok a půl trénuje ve stáji Horse Academy, která ho rovnou katapultovala na sedm měsíců do Británie, kde jsou nejlepší podmínky pro olympijskou přípravu.
„Neuměl jsem anglicky ani slovo, byl jsem na prášky. Dnes už se dorozumím,“ směje se.
Nejvíc si cení třetího místa v letošním mezinárodním mistrovství Itálie. „Už mi ho začali v Irsku lákat do jiných stájí,“ říká Šebesťák, pro kterého je Hatla stájovým jezdcem číslo jedna.
Trenérským povinnostem v Radimovicích se však ani tak nevyhne.
Být špičkovým jezdcem je práce na dvanáct hodin denně. Hatla trénuje tři koně, každého dvakrát za den, pak dává hodiny jezdcům a také sleduje záznamy svých kvalitních soupeřů.
K-Boy nebo Beroušek
Když Berryho, valacha plemene irský sportovní kůň, vyvádějí ze stáje, neudělá jediný zbytečný úkrok. Ani nepokyvuje či netrhá hlavou jako sportovní koně nabití energií.
|
Jaroslav Hatla |
|
* 31 let |
Škarohlíd by řekl, že z dálky připomíná spíš apatičtější kobylu.
Zblízka ho ovšem prozradí tvrdé, svalnaté tělo a dlouhé a mohutné nohy.
„A to je právě ono. Je to nejúspornější kůň, co jsem kdy zažil. Ví, že nemá smysl dělat pohyby, které nepotřebuje pro závod. Šetří energii. Přijde na stadion a promění se v bojovníka, nemá strach,“ říká Hatla a popleskává Berryho po šíji.
Ten i po zahřátí a šesti parkúrových skocích na ukázku zůstane po povelu jezdce stát jako k zemi přibitý. Jen ušima drobně pootočí.
V jeho koňském rodném listě stojí nevyslovitelné jméno Kyrenejennalla's Boy, které vzniklo z iniciál čtyř původních anglických majitelek. Na soupisce v Aténách bude ryzák pod zkráceným jménem K-Boy. Ve stáji mu ale nikdo neřekne jinak než Berry. A jeho pečovatelky v Radimovicích jej počeštily na Beroušek.
 Jezdec Jaroslav Hatla na koni Kyrenejennalla's Boy. |
 Jezdec Jaroslav Hatla během přípravy na olympiádu. |
 Majitel Marek Šebesťák a jeho kůň Kyrenejennalla's Boy. |
