Svijanští srdcaři
– od Kadaně po Petřkovice
Proč na tom záleží
Hospoda je víc než čtyři stěny a pár stolů. Je to místo, kde se zastaví čas, kde se řeší světová politika i sousedské drby. Za každým perfektně načepovaným půllitrem Svijan stojí člověk, který ráno odemyká dveře s vizí, že dneska bude u stolu zase veselo.
Tohle jsou skuteční lidé, kteří dělají Svijany tím, čím jsou.
Mapa vyprávění
Objevte příběhy hospodských, kteří každé ráno odemykají dveře pro své štamgasty. Vyberte si na mapě podnik ve svém okolí a seznamte se s lidmi, kteří tvoří srdce svijanské tradice. Jsou to právě oni, kdo stojí za atmosférou, kvůli které se hosté vracejí na jedno i na kus řeči.
Tankovna Astra
Kadaň
Historie podniku Tankovka Astra v Kadani se píše už třináct let, ale pro pětadvacetiletou Štěpánku Tupou, která podnik nedávno přebrala po svých rodičích, začal tento příběh mnohem dřív. „V kuchyni jsem běhala odmalička,“ usmívá se sympatická šéfová. Zatímco její vrstevníci trávili čas venku, ona už ve třinácti pomáhala na place a vydělávala si první peníze. I když vystudovala bezpečnostně-právní činnost a mohla nosit uniformu, srdce ji přitáhlo zpět k rodinnému řemeslu. Zkušenosti sbírala i ve velkoměstě, ale v Praze jí chyběly osobní vazby. Dnes vede rodinný podnik a vnáší do něj mladistvou energii.
Když v Tankovce Astra padlo rozhodnutí vsadit na Svijany, nebyla to náhoda, ale volba podložená odborností. Štěpánčina maminka Lada je totiž vystudovaná sládková. „Líbí se nám, že Svijany jsou jedinečný velký pivovar v českém vlastnictví, který používá české suroviny a drží se tradičního způsobu výroby,“ vysvětlila. Přechod na novou značku provázela vtipná zkouška místních pivařů – personál jim Svijany čepoval „na tajňačku“ místo původní značky. Když nikdo z nich nepoznal rozdíl, nebo si pivo dokonce pochvalovali, bylo jasno. Dnes je Astra prestižní certifikovanou tankovnou, kde prim hraje Svijanská 450.
Tankovka Astra je centrem společenského života. Štěpánka do provozu zapojila sociální sítě a začala pořádat nejrůznější akce a koncerty. Astra žije oslavami, svatbami i firemními večírky. Velmi silným momentem však byla doba covidu. Rodina, jejíž příjmy byly plně závislé na podniku, se ocitla v nejistotě. Tehdy se ukázala síla místní komunity. „Štamgasti nás nenechali padnout. Chodili k výdejnímu okénku, a když zákazy padly, opět k nám přišli posedět,“ vzpomíná Štěpánka. I díky tomu nemuseli propustit skvělého kuchaře, který v podniku vaří už dvacet let. Astra tak dál píše příběh silné komunity. ■
Sport Bar Balon
Liberec
Žádný sportovní fanoušek by neměl minout Sport Bar Balon, který stojí v samém srdci Liberce. Právě tam se kolem výčepu scházejí lidé, kteří na televizní kostce sledují sportovní přenosy. Podnik si za roky své existence vybudoval pověst místa, kde se sport jen pasivně nesleduje, ale skutečně se prožívá. Za podnikem stojí Jaroslav Žižka, který v gastronomii začal pracovat před dvaceti lety, a když se mu naskytla příležitost bar odkoupit, neváhal. „Byl to přirozený vývoj. Člověk už měl zkušenosti, vlastní představu a chtěl dělat věci podle sebe,“ popisuje.
Důležitou součástí Balonu se postupně staly i Svijany. „Získali jsme regionálního dodavatele s neuvěřitelně osobním přístupem. Svijany pro nás znamenají tradiční, poctivé řemeslné pivo,“ popisuje Jaroslav. Spojení se Svijany navíc přišlo i od samotných hostů. „Byl to přímo jejich podnět, k našim lidem Svijany sedí,“ říká Jaroslav. V Balonu čepují pivo z tanků a hosté oceňují nejen samotnou chuť, ale i péči o výčep. „Značka Svijany je pro nás pečetí kvality, na kterou se můžeme spolehnout. Naším úkolem je profesionalita u pípy a tanků. Péči dáváme maximum.“
Jaroslava na práci v baru nejvíc baví kontakt s lidmi. „Nikdy nám nešlo jen o to, prodávat nápoje. Chtěli jsme vytvořit prostor pro setkávání. Když vidíte, jak lidé na baru diskutují, baví se a na chvíli hodí starosti za hlavu, dává vám ta práce smysl,“ vysvětluje. Za nejhezčí momenty považuje večery, kdy je podnik plný a všichni prožívají sport společně. „Bar pak dýchá jako jeden organismus. Obrovskou radost nám dělá i naše šipková komunita,“ popisuje Jaroslav, který chce, aby si lidé bar spojovali s pocitem naprosté pohody a bezstarostnosti. „Zkrátka přístav, kde je svět ještě na chvíli v pořádku.“ ■
Pizzeria Da Giorgio
Turnov
Brána do Českého ráje nebo třeba český granát. To si vybaví asi většina návštěvníků Turnova. Uniknout by jim ale neměla ani tamní Pizzeria Da Giorgio. Dřevěným interiérem podniku se line vůně poctivé italské kuchyně, za kterou stojí Kristjan Zeqiri. Do Česka se s rodiči a sourozenci přestěhoval z Kosova v roce 2002. A podnikání v gastronomii se stalo přirozenou součástí jejich života. „V roce 2007 jsme otevřeli restauraci v Semilech. Celý život se pohybuji v tomhle prostředí a vždy jsem věděl, co budu chtít dělat. To samé, co táta,“ vzpomíná Kristjan.
Do Turnova se dostal v roce 2019, kdy ho oslovil pivovar Svijany s možností otevřít nový podnik s jejich pivem na čepu. Tak vznikla Pizzeria Da Giorgio. „Od prvního dne jsem věděl, že tu chci Svijany. Je to lokální pivo a myslím si, že je to jedno z nejlepších, které můžeme čepovat,“ říká Kristjan a s úsměvem dodává, že v Česku je každý pivař. Podle něj ale není důležité jen samotné pivo, ale i to, jak se s ním pracuje. „Hodně záleží na tom, jak se pivo čepuje a jak se o výčep staráte. Je to živé pivo,“ vysvětluje s tím, že Svijany vnímá jako záruku kvality.
Zpočátku bylo těžké se prosadit, protože dřívější provozovatel se věnoval české kuchyni. Nakonec si ale i Pizzeria Da Giorgio našla své stálé hosty. Pro Kristjana je ovšem důležitý každý zákazník. „Myslím si, že jim tu chutná jídlo i pivo, ale hlavně se jim líbí prostředí a atmosféra,“ popisuje s tím, že nejhezčí jsou pro něj chvíle, kdy se restaurace stává místem důležitých životních událostí. „Je hezké, když tu děláme svatby, to je radost.“ Kristjanovi záleží na tom, aby si lidé spojovali pizzerii především s příjemným zážitkem. „Chtěl bych, aby si lidé říkali, že tu čepujeme výborné pivo, máme dobrou kuchyni a že je tu příjemná atmosféra. Nejvíc mi záleží na tom, aby hosté odcházeli s úsměvem a cítili se u nás vítaní.“ ■
Restaurace Radnice
Jablonec nad Nisou
Mírové náměstí v Jablonci nad Nisou zdobí známá radniční věž. Kousek od ní pak stojí historický měšťanský dům. V minulosti sloužil třeba jako železářství, dnes v něm lidé najdou restauraci Radnice, kterou vede Don Karaqi. „Během studia jsem přemýšlel, co budu dělat, a rozhodl jsem se nastoupit k tátovi do rodinné firmy, která působila v gastronomii. Nechtěl jsem ho v tom nechat samotného,“ vzpomíná. Když se pak naskytla příležitost otevřít si vlastní podnik, neváhal. „Říkal jsem si, že je to nádherné místo přímo v centru města a byla by škoda nezkusit tam vybudovat poctivou pivnici s kvalitním jídlem.“
Od začátku byla s podnikem spojená i značka Svijany. „Spojení s ní nám dávalo smysl lidsky i filozofií přístupu ke gastronomii a kvalitnímu pivu,“ vysvětluje Don. Podle něj si hosté k pivu postupně našli cestu a našli v něm zalíbení. „Často stačí, aby člověk přišel a pivo opravdu ochutnal – teprve pak zjistí, jaký má charakter,“ dodává. Svijany jsou pro Dona jasná volba číslo jedna. „Víme, že vždy dostaneme kvalitní pivo – a jsme na něj hrdí. Chceme lidem ukazovat, že poctivé české nepasterizované pivo má svoji kvalitu i charakter,“ vysvětluje.
Don popisuje začátky v restauraci jako nesmírně těžké. „Hned první den po otevření přišel obrovský nápor hostů a my jsme nevěděli, kam dřív skočit. Byly chvíle, kdy jsem litoval, že jsem do toho vůbec šel. Dnes už máme stabilní podnik, kvalitní tým a skvělé hosty,“ těší Dona, který zpětně vzpomíná především na pozitivní momenty a restauraci každý den otvírá se stejnou filozofií, kterou měl na samém začátku. „Chci, aby lidé cítili, že nás práce opravdu baví a děláme ji srdcem. Jsem rád, že kolem sebe mám tým lidí, kteří společně tvoří místo, kam se každý den těšíme,“ uzavírá Don. ■
Hospoda U Partíka
Litvínov
Nenápadný dům na kraji Litvínova má pestrou historii. Ve 30. letech minulého století ho postavil Němec Karl Türmer s vidinou, že v něm bude provozovat hostinec. Po odsunu prvního majitele sloužil jako zázemí pro stavebníky přilehlých paneláků i jako bytový dům a pak zase jako hospoda. V roce 2009 se vlastníkem objektu, a tedy i restaurace stal pan Zralý, otec současného majitele Radka Zralého. Společně se pustili do velké rekonstrukce, aby místu vrátili někdejší důstojnost. Jejich snahu před lety ocenila i pravnučka pana Türmera. Při návštěvě byla nadšená z toho, jak místo zase ožilo.
Pokud jde o pivo, od začátku tu čepují Svijany. „Čepoval je už předchozí majitel a my neměli důvod cokoli měnit, protože lidé byli absolutně spokojení. Je to český pivovar s poctivým řemeslným pivem, což návštěvníci dokážou ocenit,“ říká Radek. Nejoblíbenější je tanková jedenáctka – Svijanský Máz 11 %. Mezi dámami vítězí pivo černé – Svijanská Kněžna 13 %. „Svijanské pivo sem táhne nejen české, ale i německé hosty. Ležíme kousek od hranic a němčina nám tady zní poměrně často. Je vidět, že Svijany našim západním sousedům hodně šmakují,“ směje se Radek. Jeho hospoda figuruje na předních příčkách žebříčku samotného pivovaru.
Radek je veselá kopa. O své hospodě vypráví s nadšením a zápalem. Pořád přemýšlí, co by ještě vylepšil. Už tady toho zažil opravdu hodně – stejně jako jeho zaměstnanci. Zvládl vybudovat stabilní sestavu. „Támhle máme nad jedním stolem mastný flek na zdi. Jedna ze začínajících servírek před lety nevybrala zatáčku a ze svijanského prkénka jí vylétla žebra. Vedle zdi to odnesl i jeden z hostů. Pán k nám chodí pořád a slečna patří mezi naše nejlepší servírky,“ směje se Radek. U Partíka na vás dýchne rodinná atmosféra. „Jsme rodinný podnik. Hospoda je náš život a štamgasty bereme jako kamarády.“ ■
Restaurace U Rokytky
Praha 8
O tom, že sluncem zalitý výčep téhle hospůdky jsou nebesa v Libni, psal už Hrabal. Restaurace U Rokytky na náměstí Dr. Václava Holého, dříve známá jako U Lišků, má bohatou historii, kde se naseděly už generace štamgastů. Současný majitel Miloš Provazník sem na pivo a karty chodíval taky. Měl to tady rád, a tak když se mu po revoluci naskytla příležitost, někdejší socialistický podnik proměnil v útulnou hospodu. Chtěl dát libeňákům místo s dobrou tradiční kuchyní, kde si budou nad pěnivým mokem vyprávět příběhy a nezůstane jen u jednoho.
V případě Miloše si Svijany vybraly jeho. Když hledal černé pivo na čep, objevila se krásná obchodní zástupkyně a představila výbornou Svijanskou Kněžnu 13 %. Svijany tak doplnily jiné pivní značky, které podnik tehdy nabízel. Po ničivých povodních, kdy se celá provozovna ocitla pod vodou, se ale dodavatelé piva k majiteli otočili zády. „Kdo nás podržel, byl Pivovar Svijany. Podpořil nás a pomohl s obnovou – zařídili truhláře, vybavili nás výčepním zařízením,“ vypráví Miloš silný příběh. „Na Svijany k nám tehdy jezdili i přespolní. Až později nastal velký boom, snad jsme jim jejich pomoc v šíření povědomí o jejich pivu trochu vrátili,“ věří Miloš.
V prostorách dnešní restaurace U Rokytky se v minulosti scházela stará libeňská parta – včetně spisovatele Bohumila Hrabala, který hospodu proslavil ve svých prózách. Dnes má podnik ráz klasické české hospody s pivními tanky a navazuje na dlouholetou tradici poctivé lidovky. A příběhy lidí se tu píšou dál: potkat se tu dají dámy v letech, které výběr piva nechají na výčepním, který pak nestačí nosit jedno za druhým a pokaždé jiné, ale i dvacetiletí muži, kteří pivo nepijí, štamgasti, na jejichž místo se nesedá, nebo vtipný servisák kuchyně, který pravidelně přijíždí černým pohřebním vozem. Hrabalův duch tu zkrátka žije dál. ■
Hospůdka
České Budějovice
Kateřina Skopalová vždycky toužila po hospodě. A v přízemí svého domu si tenhle sen už patnáct let plní. „Už v roce 1992 jsme tu mívali kavárnu. Na čas se to sice přerušilo, ale pak jsem si řekla, že hospůdku obnovím. Dnes je docela těžké mít restauraci, takže já mohu být vděčná štamgastům. Někteří z nich sem chodí opravdu těch patnáct let, jsou z nás už kamarádi. Chtěla jsem tu vytvořit opravdu domácí prostředí,“ rozhlíží se majitelka a hospodská v jedné osobě po útulném lokále ze „staré“ školy.
Ve městě dvou velkých českobudějovických pivovarů se staletými tradicemi se ale Kateřina rozhodla jinak. V té době vsadila na pivovar z Libereckého kraje. „Říkala jsem si, že bych chtěla něco, co v Budějovicích moc není. Svijany se mi líbily. Uchytily se, zkoušíme neustále jejich různé druhy piv a lidé si na Svijany zvykli. A opravdu chodí na dobré pivo. Když pivovar udělá například jarní speciály, jsou už lidé zvyklí chodit k nám tato piva ochutnávat,“ zmiňuje. U baru také visí certifikát, na který je majitelka Hospůdky náležitě hrdá a který zaručuje pravidelnou a garantovanou příkladnou péči o svijanské pivo.
Karty. Kromě téměř rodinné atmosféry, jejímž dokladem je třeba to, že si naprostá většina hostů Hospůdky tyká, jsou tu stěžejním bodem karty. Každé úterý před pátou odpolední se stůl naproti výčepu zaplní, doprostřed se položí balíček karet, spousta drobných – a může se začít hrát. „Začíná se přesně v pět odpoledne, kdy kolega hodí na stůl kožený pytlík s penězi. Bouchne to a jedeme na to. Nehrajeme o žádné velké sumy, jen o koruny. Máme to k tomu našemu tlachání. Scházíme se takhle už od revoluce! Vystřídali jsme spousty hospod, ale tady se nám líbí. Pivo tu mají výborné,“ pochvalují si letití karbaníci. ■
Na rohu
Brno
V samotném centru Brna, na rohu ulic Divadelní a Orlí, stojí pivnice s příznačným názvem Na rohu. Tu před sedmi lety zachránil Tomáš. „Každý má od dětství nějaký sen. Já si vždycky přál mít svou českou hospodu,“ nastiňuje. Když se naskytla příležitost přetavit dětský sen v realitu, Tomáš nezaváhal a pustil se do přestavby, aby podnik vypadal přesně podle jeho představ. „Mým cílem bylo vytvořit oázu klidu, zvolil jsem proto jednoduché barvy a spoustu dřeva. Chci, aby si sem lidi přišli odpočinout, pobavit se s přáteli a dát si dobré jídlo a pivo,“ vysvětluje Tomáš.
I z tohoto důvodu padla volba na Svijany. „Celý tým okolo pivovaru je jedna velká rodina, což se dá říct i o Brnu,“ říká Tomáš a dodává, že právě „rodinné“ zázemí je tím, čeho vždycky chtěl docílit. „Zdejší lidé jsou hodně rozdílní, chodí sem všechny věkové kategorie, různé národnosti, rodiny s dětmi i party kamarádů. V takto různorodém prostředí je důležité mít určité jistoty – a jednou z nich jsou Svijany,“ zdůrazňuje Tomáš. Jak sám říká, česká hospoda by bez dobrého piva nebyla hospodou – a právě tato značka naplňuje představu jeho vysněného podniku.
Za roky provozu už zažil ledacos, v paměti mu ale zůstal jeho podnikem uspořádaný kvíz na téma Harry Potter. „Přinesl nám sem i kousek magie, lidé přišli v kostýmech, bavili se, soutěžili a bylo vidět, že si takto strávený čas opravdu užívají,“ vypráví Tomáš a se smíchem dodává, že v průběhu večera obsluhoval v masce skřítka Dobbyho, a přestože se mu v ní špatně dýchalo, bavil se celý podnik. „Takové momenty vám vynahrazují všechny možné peripetie, v tu chvíli opadne veškerý tlak a člověk se jenom baví,“ dodává s tím, že kvůli této atmosféře vstává každé ráno s úsměvem a nemůže se dočkat, až se znovu otevřou dveře jeho pivnice. ■
Petřkovická restaurace
Ostrava-Petřkovice
Petřkovice, vstupní brána do Slezska, jsou ještě Ostrava a zároveň je tato městská část malebnou vesnicí na Prajzské, kde si na náměstí nelze nevšimnout krásné školy z červených cihel, opravené budovy obecního úřadu a zrekonstruovaného kulturního domu. Právě v něm sídlí Petřkovická restaurace, kde se odehrává podstatná část kulturního života obce. Kateřina Mecová tam začala před čtyřmi lety jako zaměstnankyně, ale doslova pár dní nato ji provozovatel kvůli tragédii v rodině šokoval. „Vezmi to místo mě,“ nabídl. „Tři dny jsem to nikomu neřekla. Pak jsem šla za bráchou, který měl s provozem restaurací zkušenosti. Seřval mě, pohádali jsme se. Ale za tři hodiny přišel s plánem,“ vzpomíná Kateřina.
S bratrem Michalem rozjeli denní restauraci, kam místní chodí na oběd a pivo. „Jsme region rázovitý a vždycky se najde brblal, který bude chtít něco jiného. Ale my jsme vsadili na Svijany a jsme nadmíru spokojení – stejně jako hosté. Neměnili bychom,“ zdůrazňuje Kateřina. Poctivé, dobře načepované Svijany oceňují i hosté řady firemních večírků a více než desítky pravidelných plesů. „Sice končíváme kolem osmé ráno, ale to je holt plesová sezona,“ líčí Kateřina. A místní komunita to oceňuje. „Lidi se vracejí, třeba na naše pravidelné hody podpořené tradičními Svijany,“ říká šéfka oblíbené restaurace.
O oblíbenosti Petřkovické restaurace svědčí i jeden z majitelčiných zážitků. „Bylo to loni o chladné březnové neděli. Zničehonic se sem nahrnulo sedmdesát hostů, jako by čekali venku. Okamžitě jsme měli plno. Já chtěla utéct a brečet. Lítala jsem po place, roznášela jídlo a pivo. I brácha až z kuchyně viděl, že toho mám nad hlavu,“ vypráví žena, která drží rodinnou tradici. „Sice jsem vystudovala sociální služby, ale máme to v rodině, mamka i brácha jsou z oboru. Tak v tom tady pokračujeme.“ ■
Motorest Nové Ransko
Ždírec nad Doubravou
Kdo projíždí mezi Havlíčkovým Brodem a Pardubicemi či Hlinskem, toho motorestu si nemůže nevšimnout. Stojí hned u silnice v Novém Ransku, místní části Ždírce nad Doubravou, a zvláště v létě je obsypán řidiči i cyklisty. Už jedenáct let jeho kdysi pošramocenou pověst napravuje Jaromír. Prostory si pronajal poté, co skončil s hospodou v asi dvacet kilometrů vzdálené Přibyslavi. Aby na novém místě, kde vůbec nikoho neznal, zapadl a seznámil se s místními, obětoval první rok svého působení v Novém Ransku. „Trávil jsem tu se štamgasty u stolu víkend co víkend, v pokoji nad hospodou jsem nocoval. To jsem byl ale mladší a ještě ve formě,“ směje se sympatický hospodský.
Jaké bude v motorestu točit pivo, věděl hned. Z Přibyslavi si s sebou přivezl Svijanský Máz 11 %. „Narazil jsem na něj už dávno při svých toulkách Brnem. To pivo mě uchvátilo, bylo vynikající,“ vzpomíná. Okamžitě se rozhodl, že s pivovarem naváže spolupráci a právě toto pivo bude v přibyslavské hospodě čepovat. Místo bylo první ve městě, kde se Svijany pily. A značce zůstal věrný i ve svém novém působišti. „Byla to jasná volba. Svijanský Máz 11 % jsme tu měli přes deset let. A teď jsme najeli na nový Svijanský Šlik 11 %, chtělo to drobnou změnu. Je trochu víc hořký, ale chutná,“ vysvětluje Jaromír. Na čepu ovšem rád protočí i svijanská sváteční piva a speciály.
Za jedenáct let zažil v motorestu mnohé. I období, kdy ho oprava hlavního silničního tahu o živobytí málem připravila. Ze dne na den kvůli uzavírce přišel téměř o všechny zákazníky. „Nikdo se sem nedostal. Nás pět tady stálo, měli jsme navařeno a za celý den přišlo dvanáct lidí. A to jsme měli na rok dopředu domluvené svatby, které tu hostíme,“ líčí. Přišel o polovinu letní sezony. Jako už mnohokrát si ale poradil. Motorest začal dělat jídla do krabiček a rozvážet je po okolí, víc se zaměřil na catering. „Není dnes snadné provozovat hospodu. Někdy přijdou velmi nečekané překážky. Je ale potřeba vydržet, občas zatnout zuby a vypořádat se s nimi i za cenu toho, že jdu proti proudu,“ říká Jaromír. ■
U Dvou kocourů
Harrachov
Když se řekne Harrachov, většině lidí se vybaví horské túry nebo lyžování na zasněžených svazích. Stojí tu ale i restaurace U Dvou kocourů. Podnik, který funguje od roku 2016, si vybudoval pověst místa s poctivým pivem, dobrou kuchyní a atmosférou. Její provozovatel Martin se přitom ke gastronomii dostal spíš náhodou než dlouho plánovanou cestou. „Dříve jsem dělal úplně jiné věci. Pak přišlo složitější období a potřeboval jsem restart,“ vzpomíná. V Harrachově je konkurence obrovská a první roky provozu byly náročné. „Někdo moudřejší než já řekl, že rozjet restauraci trvá tři až čtyři roky. A z vlastní zkušenosti musím říct, že je to pravda,“ říká Martin, který restauraci provozuje s manželkou Eliškou.
Jednou z jistot se pro podnik staly právě Svijany. „Na začátku jsme to chtěli jen zkusit, ale hosté byli s pivem spokojení. Postupně se budovala spolupráce a po několika letech se změnila v přátelství,“ popisuje Martin. V Harrachově jde o jednu z mála restaurací, která svijanské pivo čepuje. „Je to jiné pivo, než jaké dnes běžně vaří velké pivovary. Je nepasterované,“ vysvětluje Martin, podle kterého si ho chválí i zahraniční turisté. Restaurace navíc nabízí i vlastní speciál, který pro ni svijanský pivovar vaří. Jde tak o jediné místo, kde hosté mohou ochutnat Micáka.
Za roky provozu zažil Martin v restauraci spoustu zajímavých momentů, ale na jeden z nich se těší každý rok. Vždy na konci zimní sezony kolem restaurace prochází tradiční průvod s Krakonošem. „Naše terasa se vždycky promění v jakousi tribunu. Lidé sledují kočár s Krakonošem a společně si to užívají,“ popisuje. A právě o tom podle Martina hospoda je. Nejde v ní jen o jídlo a pivo, ale hlavně o pocit, se kterým lidé odcházejí domů. „Chtěl bych, aby si lidé pod restaurací U Dvou kocourů představili příjemnou hospodu, příjemný personál, dobré jídlo a dobré pivo.“ ■
Restaurace u Pilařů
Pardubice-Popkovice
Když se řekne Popkovice, místním se nevybaví jen pivo nebo jídlo, ale hlavně roky poctivé práce jedné rodiny. Budova původně sloužila jako sokolovna a svůj nový příběh začala psát v roce 2013. Tehdy podnik převzala rodina, která má gastro v krvi. Otec celý život vařil a lidé dodnes vzpomínají na jeho známou jídelnu na Karlovině. „Táta musel provoz ukončit a hledal nové místo. Zrovna jsem dokončil vysokou. I když jsme s manželkou oba z jiného oboru, chtěli jsme rodině pomoct,“ vzpomíná Petr Pilař.
Začátky nebyly jednoduché. Za barem i v kuchyni stáli čtyři členové jedné rodiny a od prvního dne měli jasno, že na čepu budou Svijany. „Nevybírali jsme podle trendů. Prostě nám chutnaly a nechtěli jsme prodávat něco, za čím si sami nestojíme,“ říká Pilař. V okolí tehdy převažovala jiná piva, ale oni chtěli jít vlastní cestou. Postupně si hospoda vybudovala silnou partu lidí, kteří sem chodí skoro denně. „Máme rádi nejen to pivo, které se stalo naší součástí, ale i lidi, kteří v pivovaru pracují. Jsme hrdí, že jde o českou značku.“
Za ty roky už popkovická hospoda zažila ledacos. Pořádají se tu pivní soutěže a štamgasti berou boj o vítězství překvapivě vážně. Ti nejvěrnější mají svou přezdívku zaznamenanou v síni slávy na stěně. Když je v Pardubicích Zlatá přilba, bývá podnik narvaný hosty z Německa a Polska. „Svijany jim chutnají tak moc, že nám pivo mizí rovnou s půllitry,“ směje se Pilař. I přes starosti, které sem tam přijdou, je ale na místní hospodě důležité něco jiného: pocit, že se lidé vracejí rádi. Kvůli pivu i atmosféře, kterou nejde ničím nahradit. ■
Bar Safír
Mladá Boleslav
Na první pohled nenápadný bytový dům. V jeho sklepení se však ukrývá místo, které musí nadchnout každého milovníka klasické poctivé hospody a hlavně svijanského piva. Je to totiž jediná hospůdka v Mladé Boleslavi, kde čepují výhradně Svijany. Příjemný podnik zvaný Bar Safír s velkou zahrádkou a „country“ interiérem s dřevěnými lavicemi a bytelnými stoly vede už přes deset let Kateřina Soukupová, která s provozem restaurací spojila prakticky celý svůj profesní život. Rodačka z Mladé Boleslavi se ve svých 21 letech přivdala do rodiny v Hradci Králové, která měla rovnou čtyři hospody – a pochopitelně ji tento obor hned vtáhl a už nikdy nepustil. Po čtrnácti letech se ale přestěhovala zpátky do Mladé Boleslavi a práci našla právě v Safír Baru v Sychrově ulici. „A už jsem tady zůstala. Před deseti lety se mi navíc splnil sen, když se mě majitel zeptal, zda to tady nechci sama provozovat. A já neváhala. Je to asi sen každého v gastronomii, mít něco svého,“ říká Kateřina.
Svijany v podniku čepují přes dvacet let. „Dokonce si myslím, že jsme jediná hospoda v Mladé Boleslavi, která má opravdu jenom Svijany. Na čepu máme více druhů, a jsme díky tomu vyhledávaní nejen štamgasty, ale i lidmi z okolí, kteří na toto pivo nedají dopustit,“ říká spokojeně Kateřina. Svijanský pivovar je díky své blízkosti k Mladé Boleslavi ve městě známou a vyhledávanou značkou. „Také se mi líbí, jak se o nás starají a že mají pro zákazníky zajímavé akce jako pět plus jedno pivo zdarma nebo každý rok pivo za dvacet,“ doplňuje Kateřina.
Na své práci miluje hlavně to, jak spojuje lidi. „Pro mě je nejsilnější, když se tady lidem líbí natolik, že si u nás udělají i narozeninové oslavy, vánoční večírky, přijdou na koncert, na sportovní přenos a prostě se u nás dobře baví. Zkrátka že jsou tady spokojení, a když napíšou třeba nějakou příjemnou recenzi, mám z toho vždycky dobrý pocit,“ říká Kateřina. V její hospůdce se sice nevaří, na oslavy ale umí pohoštění zajistit, a navíc tu nikomu ani nevadí, když si hosté přinesou něco vlastního. Nikdo ovšem neodmítne výborného utopence či nakládaný hermelín, který je specialitou paní provozní. „Vyrábím je netradičně – s hořčicí, chilli papričkami a nálevem z octa a svijanského piva. Lidé jsou z nich nadšení,“ dodává. ■
A kde pijete své Svijany vy?
Příště, až půjdete kolem té „své“ hospody, vzpomeňte si na Radka, Jardu nebo Štěpánku za pípou. Jsou tam pro vás. Dejte si na ně jedno Svijanské.
Chci o pivovaru vědět více