Příběh Czechoslovak Group

Kořeny. Společnost Excalibur Army se objevila v obchodním rejstříku 7. 12. 1995. Po pětadvaceti letech na jejím základě vyrostl jeden z největších soukromých holdingů v zemi. Mezi jeho vlajkové lodi patří i automobilka Tatra. Foto: ČTK

Advertorial vytvořeno
ve spolupráci
s CSG Je leden 2013. Kopřivnický výrobce náklaďáků Tatra je na dně. V účetnictví červeně svítí jeden a půl miliardy závazků a má za sebou mizernou sezonu. V dražbě opět mění majitele. Pokolikáté už? Skeptičtí jsou fanoušci značky, zaměstnanci, politici. Jenže tentokrát je všechno jinak. Tatra začíná fungovat pod taktovkou úspěšného zbrojaře Jaroslava Strnada a jeho společníka, průmyslníka Reného Matery. A stává se klenotem impéria, které dnes nese název Czechoslovak Group.

Převzetí Tatry v roce 2013 bylo zásadní. Ale – historickou terminologií – bylo jen jakýmsi přelomem letopočtu. Cesta, která k tomuto milníku vedla, začala přesně před čtvrtstoletím, kdy se Jaroslav Strnad pustil do byznysu s nepotřebným armádním materiálem. Dnes je skupina, kterou vybudoval, největší rodinnou firmou v zemi.

Střih do roku 1995: ten byl totiž pro vznik celého impéria klíčový. Tehdy Jaroslav Strnad založil Excalibur Army. Symboliku s artušovskou legendou nehledejte. Ten název měla zkrátka ready-made firma, kterou tehdy čtyřiadvacetiletý podnikatel převzal. A její primární byznys byl obchod s nepotřebným armádním vybavením.

Czechoslovak Group v číslech

Vžijte se do té doby – armáda se připravuje na vstup do NATO. Navíc zdědila obrovské množství techniky, vybavení a munice, jež si socialistické Československo pořídilo na třetí světovou válku se Západem, která naštěstí nikdy nepřišla. Na povětšinou sovětskou vojenskou techniku kouká jako na šrot. Nepotřebuje ji, nedokáže ji zužitkovat. Jenže ten šrot, který v československé službě jen „trénoval“ a nikdy nebyl naostro nasazený, je malý poklad. V desítkách zemí tyto stroje stále slouží a mají život o hodně těžší než v poklidné střední Evropě. Tak proč ze „šrotu“ neudělat zásobárnu náhradních dílů?

Trpělivé budování kořenů

Jen na vysvětlenou, v jádru byznysu nebylo zbrojní vybavení vyřazených strojů. Největší poptávka byla po daleko přízemnějších věcech – těch, které stroje využívaly denně, bez ohledu na bojové nasazení: motorech a jejich součástech, převodovkách, dílech pohonu… Ne všechny součástky ale byly v odpovídající kondici. Logicky následoval servis a repase. Byla to win-win strategie: Excalibur Army nabízela v armádních tendrech na odkup nepotřebného majetku dobré ceny, protože dokázala onen nepotřebný „šrot“ zhodnotit a vrátit do života. A armáda nepotřebný majetek prodávala za vyšší cenu, než kdyby šlo jen o samotné železo.

Těch víc než deset let, kdy bez velké mediální pozornosti budoval Jaroslav Strnad svoje podnikání, je z dnešního pohledu zásadních. Nabízí se přirovnání ke stromům. Když vyrostou v tvrdém prostředí, mají neuvěřitelně silný kořenový systém, i když na povrchu je jen malý kmínek. Až dozraje ta správná chvíle, dokáže takový strom zesílit a růst mnohonásobně rychleji.

V případě stromu Jaroslava Strnada přichází ta správná chvíle v roce 2008. Na prodej je zkrachovalý vojenský opravárenský podnik v Přelouči, nedaleko Strnadova rodiště v Chrudimi. S podnikem specializovaným na vojenskou techniku získává Excalibur Army první velkou výrobní kapacitu. Další silná větev se objeví o dva roky později, kdy Strnad skupuje od minoritních akcionářů podíly ve společnosti DAKO-CZ. Ta v současnosti dodává brzdné systémy na všechny typy kolejových vozidel od tramvají po lokomotivy do celého světa.

Kostlivci vs. rychlé peníze

A pak přichází klíčový rok 2013. Je čas nasadit bezmála dvěma dekádám nenápadného kořenění a růstu tu nejkrásnější korunu. Když děláte do vojenské techniky, jste strojař a máte český pas, velmi pravděpodobně pro vás nebude existovat větší symbol, než je značka Tatra. Platí to dnes a platilo to i před deseti lety. Jenže zatímco dnes je Tatra naleštěným symbolem rodinného impéria Strnadů, před deseti lety byla pořádně zaprášená.

Z pozice věřitele tehdy Jaroslav Strnad se společníkem Reném Materou automobilku přebírali s půldruhou miliardou nesplacených závazků a produkcí potácející se na hranici pěti set vyrobených vozů ročně. „Dohromady nás dal opravdu projekt Tatra, kde jsme již byli zaangažováni zhruba dva roky díky převzetí provozu svařovny, lisovny a nářaďovny Tawesco,“ vzpomíná na tehdejší start spolupráce a úvah o převzetí Tatry René Matera, který je dodnes v kopřivnické automobilce podílníkem. „Ze stojící výroby, červených čísel a spousty kostlivců ve skříních se nám podařilo postavit tuto českou značku na vlastní nohy, a co víc, vrátit ji do prosperujícího stavu i přes různé turbulence,“ vzpomíná Matera na nejistou dobu, kdy se automobilka potácela nad propastí.

Zpětně to vypadá, že dostat Tatru z kolenou zpět na nohy zas tak velký problém nebyl. Matera ale s odstupem času připouští, že na hraně balancovali se Strnadem dlouho. „I v době, kdy jsme ještě nevěděli, kam Tatru směřovat, a vedly se i námluvy s potenciálními investory, Strnadovi ani jednou nepodlehli vidině velkých a rychlých peněz. To heslo ,Tradice je budoucnost‘ není jen mottem firmy, ale opravdovou realitou, kdy Strnadovi budují české a slovenské firmy v prosperující budoucnost. I díky tomuto ojedinělému přístupu tak i Tatra zůstává česká.“

Všimli jste si toho množného čísla u jména Strnad? Ne, není to omyl. Ten rok do firmy ve svých dvaceti letech nastoupil syn zakladatele skupiny Michal.

Tatra a VOP? Cesta k výrobě

A ještě jednu věc nelze v přelomovém roce 2013 opomenout: k přeloučské vojenské opravárně přibyla její známější šternberská sestra. Legendární VOP-026, ve kterém armáda dřív servisovala i vyvíjela těžkou techniku. Pro skupinu znamenalo převzetí podniku schopnost realizovat generální opravy vojenské techniky. A také vyvíjet vlastní.

Tyto dvě akvizice byly zásadní. Výrobní kapacita otevřela Jaroslavu Strnadovi a jeho synovi cestu ke světovým zbrojovkám. Tou první je General Dynamics. V rámci partnerství získává skupina Excalibur licenci na výrobu kolových obrněných transportérů Pandur II ve větší, osmikolové verzi. Druhou je pak francouzská státní zbrojovka Nexter Systems. Ta využívá know-how kopřivnické Tatry a společně s ní vyvíjí obrněné vozidlo Titus. To stojí na legendárním tatrováckém podvozku s páteřní rourou a nezávislými výkyvnými poloosami. A právě v těchto dnech jsou Strnadi před uzavřením smlouvy o založení společného podniku s německou skupinou Rheinmetall.

Současnost. Povrchová úprava nového obrněnce pandur ve firmě Tatra Defence Vehicle. TDV má licenci na výrobu a servis od společnosti General Dynamics. Foto: Petr Topič, Mafra

Stále rostoucí pomyslný strom otce a syna Strnadových je v té době už holdingem, stále ale používá značku Excalibur. Jenže v hlavě zakladatele hlodá myšlenka složit poctu základům, ze kterých vyrostl. Československému strojírenskému a zbrojařskému průmyslu, jeho značkám. „Jednou jsme spolu jeli z Prahy po přebírání nějakých ocenění. V autě jsem Jaroslavu Strnadovi říkal o síle značky Made in Czechoslovakia a domény Madeinczechoslovakia.com s tím, že má ve světě zvuk. V té chvíli jen poslouchal, ale dobře si to zapamatoval, včetně mých argumentů. Po letech mi sám zavolal, ať tu doménu koupíme,“ vzpomíná Lukáš Novotný, marketingový manažer celé skupiny. Doména Made in Czechoslovakia se nakonec prolnula i do názvu celé skupiny. V roce 2016 se z holdingu Excalibur stala Czechoslovak Group.

Akviziční apetit Jaroslava Strnada a jeho syna, který od roku 2015 zastával post generálního ředitele, dál rostl. Získávají většinu v tradičním českém výrobci hodinek PRIM nebo v mošnovských leteckých opravnách Job Air Technic. Ze skupiny to dělá v roce 2016 největšího průmyslového investora v zemi.

Těžiště v Česku a na Slovensku

Mezi tradičními českými značkami se v akviziční smršti objevuje i první vlaštovka nového oboru, do kterého se Strnadovi pouštějí: letecký průmysl. Radarového výrobce RETIA doplňuje i jeho konkurent ELDIS a dodavatel systémů pro řízení letového provozu CS Soft. Na Slovensko míří investice do výcvikového centra pro piloty.

Díky provázaným akvizicím v českém leteckém průmyslu nenápadně vznikla skupina, která je schopna dodat celý projekt letiště na klíč, od radarů přes software pro letové dispečery či letištní cisterny a údržbářská vozidla na podvozku Tatra až po řídicí věž, kterou vyrábí CSG na Slovensku. Není v českém průmyslu mnoho firem, které by dokázaly převážně vlastními kapacitami dát dohromady investiční celek za miliardu, jakým je moderní letiště.

Předat žezlo, zvolnit krok

Za rok 2017 skupina reportuje obrat 24 miliard a EBITDA, tedy zisk před započtením úroků, daní a odpisů, 2,7 miliardy. Za pár let skupina neuvěřitelně vyrostla a největším oříškem je všechny součásti uřídit. Jenže to už není práce Jaroslava Strnada. V roce 2018 zakladatel úspěšné skupiny oznamuje překvapivý krok. Celou firmu převádí na svého syna, který v ní od roku 2015 pracoval na pozici generálního ředitele. Michal Strnad se stává nejmladším českým miliardářem, otec se jde věnovat restrukturalizaci těžce zasažených podniků vítkovické strojírenské skupiny a vedle toho rozvíjí byznys s recyklacemi a výrobou vagonů. To vše pod hlavičkou zcela nového holdingu CE Industries. CSG tak přebírá plně Michal, který se z generálního ředitele stává i vlastníkem.

„Syn se potatil. Již odmala při svých brigádách postupně poznával celou firmu, později skupinu, včetně lidí. Když se pak velmi záhy stal jejím generálním ředitelem, málokdo znal skupinu lépe než on. Byl na tuto roli skvěle připravený,“ hodnotí tento krok Lukáš Novotný, který je jedním z blízkých spolupracovníků Strnada juniora.

Mladý generální ředitel se soustředí právě na konsolidaci celé skupiny. Z pohledu novinových titulků to není tak atraktivní téma jako nákupy slavných českých značek v problémech, za zdmi kanceláří koncernových firem je ale rozhodně veselo. Oproti svému otci pracuje Michal Strnad systematičtěji. „Za jeho úspěchem stojí fakt, že je hodně disciplinovaný a umí vytrvale jít za svým cílem. Ale opravdový úspěch nemůže stát pouze na pracovitosti jednotlivce. Dalším faktorem je jeho zdravá byznysová intuice, která je do značné míry podložená perfektní znalostí trhu. V neposlední řadě se určitě umí obklopit schopnými a šikovnými lidmi, kteří dokážou jeho vize naplňovat,“ hodnotí práci nástupce Miroslav Dorňák, místopředseda představenstva skupiny a jeden z manažerů, které si Strnad junior přivedl právě proto, aby mu pomohli celou skupinu zefektivnit.

Klíčový úkol, který si nová generace v čele skupiny vytkla, je propojit jednotlivé části firmy tak, aby si vzájemně pomáhaly růst. Jedním z prvních kroků Michala Strnada tak byl plán na rozdělení celé Czechoslovak Group do divizí. „U divize CSG Aerospace jsme si ověřili, že to funguje a že motto naší skupiny ,Celek je víc než pouhý součet jeho částí‘ platí. Proto vznikají nové divize,“ nastínil Lukáš Novotný.

Budoucnost. Prototyp podvozku obrněnce Titus, který používá osvědčenou tatrováckou koncepci. Vzniká ve spolupráci s francouzskou státní firmou Nexter. Foto: Alexandr Satinský, Mafra

Po ekonomické stránce dávají vnitřní změny smysl, alespoň při pohledu na výsledky hospodaření. Za rok 2019 firma vykázala třímiliardový zisk, obrat se vyšplhal na 28,5 miliardy. Jen Tatra, která je největší firmou v celém holdingu, dosáhla téměř šestimiliardových tržeb a na zisku skupiny se podílela dvanácti procenty. „Výsledky vidíme i teď. I přes složité covidové období je skupina v dobré formě a to nám ukazuje, že směr, kterým jdeme, je správný,“ hodnotí Dorňák.

Byznysmeni schopní podpořit dobrou věc

Pro otce a syna Strnadovy je typické, že příliš nestojí o mediální pozornost. Rozhovory dávají sporadicky. Jejich spolupracovníci o obou mluví jako o mužích, kteří se nebojí riskovat, jdou si tvrdě za svým cílem a mají obrovskou podnikatelskou intuici. Zisky svých firem reinvestují do nových byznysových příležitostí. Jsou také schopni významně podpořit dobrou věc, zejména ve spojení s dobrým nápadem. „Vybavuje se mi Michalova reakce na nápad vydražit trabant od Leoše Mareše v charitativní dražbě před dvěma roky. Řekl mi: Lukáši, do toho jdeme. Trabant jsme skutečně za milion korun vydražili a touto částkou přispěli nadaci Pomozte dětem,“ vzpomíná manažer marketingu CSG Lukáš Novotný.