Cíl designérů chytrých telefonů je v současnosti zcela jasný. Chtějí vytvořit smartphone, který bude mít vpředu vlastně jen displej, nic jiného. Zatím ještě v takové situaci nejsme, ale už se jí hodně blížíme. Rámečky okolo displejů jsou dnes minimalizovány, zatím si většina smarpthonů ponechává jen větší či menší „bradu“ pod displejem.
V rámci bezrámečkového trendu už výrobci do displeje schovali třeba čtečku otisků prstů (ne, že by to bylo nutné, klidně může být na zádech), namísto výřezů teď vymýšlí, jak pod displej schovat čelní kameru. A existují i různá řešení, jak zamaskovat reproduktor sluchátka nebo jak se ho zcela zbavit.
Právě sluchátko bylo přitom tím, co v prvotních myšlenkách tohoto trendu inženýry trápilo asi nejvíc. Jen se podívejte na několik let staré smartphony, kolik místa vlastně sluchátko nad displejem zabíralo. Nebyla to malá plocha a upřímně, mělo to svůj účel, kterým byla kvalita telefonování. Aby tedy mohl bezrámečkový trend vůbec začít, museli inženýři přijít na to, jak se sluchátka zbavit.
Nenápadný průkopník
A na to byli experti v Japonsku. Tam vlastně, možná tehdy trochu nevědomky, bezrámečkový trend odstartovali. Právě tamní vývoj ukázal, že něco jako smartphone bez rámečků je vůbec možné. A tak vznikly smartphony, které jsou pro dnešní módní vlnu zcela zásadní. Navzdory tomu, že vlastně onu tehdejší technologii dnes využívá málokdo.
Vše odstartovala japonská Kyocera, která už dlouho vyvíjela způsob, jak se smartphonem telefonovat, aniž by potřeboval klasické sluchátko. Několikrát jsme si v minulosti na různých veletrzích vyzkoušeli její systém, který v podstatě používal jako reproduktor celý displej, jehož vibrace se přenášely přímo do citlivých kůstek sluchového ústrojí. Poprvé jsme dobře fungující prototyp zkoušeli v lednu roku 2012 na veletrhu CES v Las Vegas.
A právě v tom roce se na trh dostal i první smartphone, který telefonování bez sluchátka uměl. Stalo se tak v květnu a šlo o model Kyocera Urbano Progresso z tehdejší série Dingo. Určen byl pro japonského operátora KDDI a na svou dobu na první pohled nijak nevystupoval z řady. Ano, měl OLED displej a podporoval sítě WiMax, které se tehdy zdály být alternativou k LTE, ale v souboji technologií nakonec neuspěly.
I dnes ne působí Urbano Progresso, až na růžovou barvu přístroje, který se k nám dostal, nijak zvláštně. Je to obyčejný smartphone poplatný své době, který pod displejem neměl zatím ani senzorová tlačítka. Zato nad displejem opravdu chybí sluchátko, byť toho výrobce vlastně v designu přístroje nijak zásadně nevyužil: jednoduše sem místo sluchátka „plácnul“ označení modelu, aby bylo všem hezky na očích.
Ono řešení bez sluchátka označuje výrobce jako Smart Sonic Receiver a i když ho vlastně výrobce nijak zásadně nevyužil v designu telefonu, bez pochyby inspirovalo další, kteří už se nad možnostmi využití takové techniky zamysleli výrazněji.
Fascinující design
Příkladem je o dva roky mladší smartphone Sharp Aquos Crystal, který tehdy v roce 2014 zaujal snad celý svět. To je právě jeden ze smartphonů, který skutečně bezrámečkový trend nastolil a ve své době budil údiv. Po stranách displeje i nad ním jsou totiž opravdu minimalistické rámečky, které se ale navíc trochu schovávají, protože designéři orámování udělali tenčí, než je tloušťka samotného telefonu, takže bočnice začíná až mírně pod úrovní displeje. I dnes to vypadá fantasticky a Sharp Aquos Crystal budí zaslouženou pozornost. Vůbec nevypadá jako pět let starý smartphone, naopak snad až na celkovou tloušťku a design zad působí neuvěřitelně moderním dojmem. Jeho věk prozradí především pětipalcová úhlopříčka displeje a klasický poměr stran 16:9.
Mimochodem, ten tak zázračně a fantasticky vypadající displej vlastně vůbec není žádný „zázrak techniky“. Jde o klasický TFT panel s rozlišením 1 280 x 720 pixelů, ale jeho barevné podání a kombinace s nulovými rámečky jednoduše dovedou ohromit i dnes.
Aby takovou pozornost budil, používá i Sharp technologii reproduktoru v displeji. Tentokrát ovšem nejde o využití vodivosti lidského těla pro zvuk, takže není tak univerzální, jako řešení u starší Kyocery. Jenže na rozdíl od ní jsme si mohli volání se sluchátkem po celé ploše displeje u Sharpu vyzkoušet. Oba telefony jsou blokované na japonské operátory, takže v běžných sítích jsme s nimi telefonovat nemohli. Ale na Sharp se nám podařilo nainstalovat klasický Facebook Messenger, který podporuje i volání, čili jsme ho mohli vyzkoušet.
I po letech to funguje dobře – fakt, že není třeba řešit, jak správně přiložit telefon k uchu, je velmi komfortní. Na druhé straně „sluchátko“ takto není zrovna extrémně hlasité a je otázkou, zda by se s přístrojem dalo pohodlně telefonovat v hlučném prostředí.
Sharp tehdy před pěti lety svým designem zaujal natolik, že bylo jasné, kam se bude vývoj v příštích letech ubírat. A i když dnes téměř nikdo funkci displeje coby sluchátka nepoužívá (nejspíš i kvůli tomu, že se pod displej schovávají čtečky a chystají se na to i kamery), prošlapal cestu, ze které už není jak uhnout.
Fascinující design Sharpu a technika velmi nenápadné Kyocery tak stály u zrodu jasného trendu, který v současnosti vládne mobilnímu světu.
