Ve světě PDA s PocketPC se uplatňuje strategie „jeden systém, mnoho výrobců“ známá z běžných PC. Tak, jako není problém koupit osobní počítač za několik stovek s tím, že na něm půjdou provádět základní operace, dá se pořídit podobně jednoduché PDA. Stejně jako od počítače však ani od něj nemůžeme očekávat zázraky. Naproti tomu existují přístroje se stejnou verzí systému, ale mnohem širšími možnostmi použití.
Podobně, jako u PDA s PalmOS (článek, jak vybírat použitý palm, naleznete zde), i v případě jejich bratříčků od Microsoftu existuje několik základních kritérií, podle nichž je možné se orientovat při výběru. Komplikací je v prvé řadě právě mnohem širší nabídka současných modelů a rozptyl jejich možností. To ale neznamená, že by se v PocketPC nešlo orientovat, právě naopak.
1. Výrobce a model
PDA s PocketPC vyrábí mnoho různých firem, často zvučných značek. Asi nejčastěji je u nás možné se setkat s produkty společnosti Compaq, respektive Hewlett-Packard prodávané pod původní značkou iPAQ. Další poměrně rozšířenou značkou je Fujitsu-Siemens, Dell, Acer a OEM produkty tchajwanského výrobce HTC prodávané jako komunikátory prostřednictvím mobilních operátorů. Reálně se ale je možné setkat s mnohem pestřejší varietou značek. Málokterý z výrobců přitom nabízí jediné zařízení nebo omezenou škálu přístrojů. Většinou existují modely jak nižší, tak vyšší třídy. Stává se často, že je od sebe vizuálně odlišíme jen velmi stěží, protože používají velmi podobné kryty a designérské prvky. Pro přesnou identifikaci, s čím máme tu čest, je tedy vždy potřeba podívat se na označení typu a do nastavení.
Z těchto přístrojů mají reputaci nejlepšího dílenského zpracování právě PDA od HP. Jsou po fyzické stránce odolná a vydrží i případnou malou nehodu. Na druhé straně některé typy nejsou příliš promyšlené po stránce designu. Například odstávající tlačítka, zejména pokud jsou na boku přístroje, mohou představovat problém (pravidelný otěr vede k jejich zasekávání a následné ztrátě funkce). PDA obsahující biometrické snímače je potřeba ochránit před jejich poškozením. Tím se rozumí zejména poškrábání snímací plochy, nebo její zanesení špínou či agresivní chemikálií. Podobně, jako s odstávajícími tlačítky je to i s anténkami bezdrátových adaptérů – pokud trčí mimo obrys přístroje, pak jsou kandidáty na poškození a je nutné se jim při výběru zařízení podrobně věnovat.
Podobnými problémy jako iPaq trpí také produkty dalších výrobců. U přístrojů Dell bývají obtíže s tlačítky, ale hlavně s materiálem, ze kterého je vytvořeno tělo PDA. Byly u nich také zaznamenány častější potíže s nabíjením, ale to se samotnou konstrukcí zařízení přímo nesouvisí. Není nám známo, že by podobným problémem trpěly výrobky Fujitsu – Siemens, jejichž zpracování je výborné.
Jen podle výrobce nelze usuzovat očekávanou fyzickou životnost přístroje. Pokud je ale to možné, vyplatí se vsadit na iPAQ nebo na Siemens. Dále platí, že čím lacinější byl přístroj v době své výroby, tím hůře odolává zubu času. Ne nejlépe jsou na tom v tomto smyslu PDA od Dellu a také xDA komunikátory, zejména staršího data produkce.
2. Hardware a jeho testování
U PDA s PocketPC je hardwarová konfigurace konkrétního modelu mnohem významnějším parametrem, než je tomu v případě zařízení s PalmOS. Velikost paměti, rychlost procesoru a možnosti periférií mají výrazně větší dopad na výkon aplikací a použitelnost přístroje. Dva různé procesory na stejné frekvenci mohou mít velmi odlišný výkon, což se prakticky projeví odezvou aplikací a hlavně multimédií. Nedostatek na straně CPU může znamenat komplikaci při používání jiné části PocketPC, například Wi-Fi adaptéru, respektive internetové telefonie přes něj. Obecně platí, že pokud jsou pro vás multimédia jen málo významným zpestřením a potřebujete PDA hlavně pro plánování času a správu osobních informací, je lhostejné, jaký procesor máte. Jestliže ale je chcete více používat, pak by před výrobky jiných dodavatelů (např. Samsung) mělo dostat přednost PDA s procesorem Intel.
Velikost paměti, kterou má zařízení k dispozici určuje, kolik dat se do něj vejde a jak náročné aplikace v něm mohou fungovat. Náročnost je přímo úměrná operačnímu systému, takže pro WM2003 je 64 MB paměti více než vhodné. Starší verze operačního systému (2002, 2000) mohou bez obtíží pracovat s menším množstvím (32 nebo 16 megabajtů), avšak tím se velmi omezuje velikost informací, které PDA pojme.
Prakticky každé PDA obsahuje rozšiřující slot, někdy i dva, a další možnosti rozšíření. Pokud kus, který kupujeme obsahuje podporu karet typu SD/MMC, pak by neměla chybět možnost pracovat s rozšířením SD/IO. Ta se využije v případě, kdy chcete rozšířit přístroj pomocí tohoto slotu například o kamerku, nebo GPS modul.
Prakticky u všech PDA je standardem infračervený port pro synchronizaci a spojení s periferiemi. Dnes jej ale využijete již jen málokdy k něčemu jinému, než jako dálkové ovládání. Důležitější je přítomnost integrovaného rádiového adaptéru. Při jeho výběru je vhodné dát přednost Bluetooth před Wi-Fi. První uvedený typ totiž využijete pravděpodobně mnohem častěji. Funkci bezdrátu je potřeba si zkontrolovat. To neznamená pouze jej zapnout a vypnout, ale zkusmo PDA spojit s jiným přístrojem a uskutečnit přenos dat. Nešvarem některých zabudovaných Wi-Fi adaptérů je jejich neochota se deaktivovat. Spuštěný adaptér, který nepoužíváte je pak jednak konzumentem drahocenné energie akumulátoru, ale také rizikem pro vaše zařízení (lze je skrze něj napadnout). Skrytá porucha adaptéru je potom nepříjemností, která značně snižuje jak cenu, tak i další použitelnost zařízení.
Další věcí, kterou je potřeba důkladně otestovat je interní flash paměť. Mnoho PDA s PocketPC využívá volnou část paměti flash, v níž je uložen operační systém jako odkládací paměť – disk. Předností je využití této paměti pro zálohu RAM přístroje. Když vám dojde energie, nebo jste přinuceni k tvrdému restartu, můžete paměť obnovit z trvalého úložiště. Při zkoušení určitě do tohoto úložiště překopírujte několik souborů, nebo vytvořte zálohu. Případné problémy se zápisem do flash totiž znamenají i potíže během eventuální aktualizace operačního systému na vyšší verzi.
3. Operační systém
Nejstarší verze PocketPC, byť je stále plně použitelná, dnes představuje víceméně již jen vzpomínku. I použitý přístroj, který se chystáte koupit, by měl být vybaven WM2002 nebo 2003. V prvním případě by pak měla být k dispozici aktualizace na druhý z uvedených systémů. Ne od všech počítačů s WM2003 je možné očekávat aktualizaci na zatím poslední verzi systému 2005. V případě PDA, která jsou nativně vybavena systémem 2002 je to pak velmi nepravděpodobné. PDA s operačním systémem ve verzi 2002 je možné používat pro většinu základních, běžných úkolů. Ale ačkoliv WM 2003 z uživatelského hlediska představují spíše zpříjemnění práce s přístrojem, mnoho programů je vyžaduje a na starší verzi nebude fungovat.
4. Není nabourané?
První, co bychom měli zkontrolovat když vezmeme Pocket PC do ruky je jeho intaktnost. Není někde „nabourané“? není zaseknuté tlačítko? Nepohybuje se displej ve svém rámečku? Jdou tlačítka snadno zmáčknout a vracejí se stejně lehce zpět? Pokud má PDA vyjímatelnou baterii, sedí tato pevně ve svém prostoru? A lze ji snadno vyndat, „nedrhne“? Je v pořádku šachta pro stylus?
Pokud je vše v pořádku, musíme otestovat všechny mechanické konektory, rozšiřující sloty a další spojení přístroje s okolím. Zejména citlivý je systémový konektor, propojení s kolébkou, eventuálně s nabíječkou. U iPAQů, které jsou jím vybaveny je potřeba zkontrolovat slot na přídavné kabátky – jackety. I když žádný nemáme, podívejte se, zda v něm není nečistota či jestli nejsou zohýbané kontakty. Vyzkoušejte vložit a vyjmout SD kartu a především, pokud ji přístroj podporuje, i kartu Compact Flash, jejíž slot je citlivější. U SD karty záleží nejen na snadnosti použití jejího mechanismu, ale i na tom, zda PDA přítomnost karty okamžitě rozpozná. Pokud ne, může být problém na dně slotu.
Po tomto, základním vyzkoušení je třeba přístroj podrobit zatěžkávací zkoušce. Nejprve prověřte displej. Je-li to možné (většinou ano), zvyšte jas displeje v nastavení nebo v programu dodávaném výrobcem, bývá standardně nainstalován na maximum. Nestane se, že osvětlení displeje „plave“? Pokud ano, blíží se jeho životnost konci. Pokud má PDA automatický detektor okolního jasu, zapněte jej a sledujte změny podsvícení. Měly by vždy být plynulé a adekvátní okolnímu osvětlení. Obrazovku můžete otestovat i některým programem na přítomnost mrtvých pixelů.
Následovat by měly testy všech bezdrátových rozhraní v přístroji, jak bylo uvedeno výše. Nic nepokazíte, když pustíte několik programů, i komunikujících po síti současně. Tím máte možnost otestovat stabilitu přístroje při co nejvyšším zatížení. Na škodu by nebyla zkusmá synchronizace s počítačem, přesněji připojení k PC v režimu hosta. To se ale v mnoha obchodech s použitými zařízeními realizuje velmi stěží. Lze tak zkontrolovat stav kolébky a systémového konektoru.
5. Není kradený a nekrade?
Jak již bylo uvedeno v díle k počítačům s PalmOS, PDA by mělo být co nejkompletnější. Kromě samotného přístroje jej musí být v čem nabíjet a synchronizovat s počítačem. Tedy, kolébka či kabel je nutností a minimálním důkazem, že přístroj není kradený. U PocketPC se k tomu přidává ještě jedna maličkost a tou je operační systém. Přístroje, které jsou z původní verze upgradované na vyšší by k tomu měly mít doklad, ideálně v podobě samolepky. To platí zejména u těch zařízení, kde je upgrade placenou službou. V opačném případě máte zřejmě pirátskou verzi Windows Mobile a i když vám ji na ulici nikdo kontrolovat nebude, mohli byste mít problém například v případě potřeby servisu.
Závěr
Mnoho rad, které jsme uvedli v článku o nákupu použitého palmu platí i pro PocketPC. Než se do takové koupě pustíte, zkuste o ní pořádně popřemýšlet. Sežeňte si k vybranému kusu co nejvíce informací. Jedině tak vás nic nepřekvapí a obchodník neobalamutí. V každém případě je nákup bazarového PDA lacinou a lákavou možností, jak přijít k přístroji, který bude velmi dlouho a poctivě sloužit.
