Hrad, katedrály, prezidentský palác, univerzitní kampus, vyhlášená čtvrť Temple Bar či most pro pěší Ha’penny Bridge. Ale také spousta ikonických uliček lákajících k nákupům. To vše si o posledním únorovém víkendu v hlavním městě Irska spolu s přáteli dosyta užívala i Romina z Argentiny. A ačkoli je Irsko na evropské poměry velmi bezpečnou zemí, a to i co se týče drobné kriminality, tak jí ukázalo i svou temnou stránku.
V sobotu totiž během odpoledního nakupování přišla o telefon. Ne však svou vinou, připravil ji o něj neznámý lupič. Telefon jí vytrhl a zmizel. Prvotní šok a beznaděj vzápětí vystřídala malá naděje.
Jednu z Rominých kamarádek totiž napadlo na ukradený telefon zavolat. Jaké bylo překvapení, když se na druhém konci ozval mužský hlas. A navíc byl ochotný „vyjednávat“. Přišla od něj totiž nabídka, že Romina může telefon dostat zpět. Jenže ne zadarmo…
Zloděj nabídl, že jí telefon prodá zpět. A to za blíže nespecifikovaný finanční obnos. Ženy souhlasily a Romina si s mužem domluvila místo setkání. Ještě před tím ovšem zamířila na stanici dublinské metropolitní policie, kde strážníky o všem vyrozuměla.
Lapka se tak namísto vytouženého finančního obnosu dočkal pout. Ve sjednaný čas na sjednaném místě na něj totiž nečekala jen Romina, ale i strážníci. Ti ho pohotově zatkli a telefon vrátili právoplatné majitelce. Zloděj tak nyní namísto užívání si „lehko“ získaných peněz bude mít co vysvětlovat.
Ač se dublinská metropolitní policie k případu víc nerozepsala, tak postup okradené argentinské turistky lze považovat za správný. Nejednou v minulosti se totiž okradení rozhodli jednat na vlastní pěst. Sice se mnohdy domohli telefonu zpět, zároveň se však vědomě vystavili značnému riziku. Policie od takového postupu odrazuje, opakovaně upozorňuje, že zloděj může být nevyzpytatelný, může být po vlivem nějaké omamné látky, nebo dokonce ozbrojený. Lidé by se proto v takovýchto případech vždy měli obrátit na policii.
