Pokusím se Vám vylíčit svůj zážitek, který je starý asi dva měsíce. Věřte či nevěřte, ale vše se to stalo a na začátek mohu jenom prozradit, že to skončilo „happyendem“.
Byl již konec školního roku a u nás na internátu to začínalo ožívat mnohem více, než tomu bylo během celého školního roku. Ve všech hlavách se začali rojit ty nesmyslné, hloupé a vůbec všelijaké nápady, které produkuje radost nadcházejících letních prázdnin. A tak se v hlavách mých třech spolubydlících vyrojil skvělý nápad jak potrápit kamarádku, která má o pár desetin lepší průměr než ony.
Vše to začalo již po mém příchodu na pokoj. Neustálé narážky, rejpání, no znáte to. Mělo to být ještě horší, to jsem však ještě netušila... Tereza mi vzala mobil, který do té doby pokojně ležel na stolku, a hodila ho Zuzce na postel, já jsem pochopitelně tento pohyb opětovala a hrnula se k Zuzčině posteli přes celý pokoj. Ta však mobil hodila Janě a tak se uzavřel ještě několikrát celý kroužek.
Nakonec se všechny ty „nádhery“ postavily a házely si můj mobil ve stoje po pokoji. Jedna stála u dveří, druhá u okna a já mezi nimi běhala jak blbá. Jenže co čert nechtěl a možná ani jedna z nich, bylo to, že když už jsem měla mobil na dosah Janiny ruky, ta ho obrovskou silou vymrštila k Tereze stojící u okna. Jenže ta ho nechytila. Pouze se zavlnila záclona a mobil byl v „čudu“… lépe řečeno venku na ulici.
Rychle jsem skočila k oknu a představujíc si ty nejhroznější scénáře rozbitého telefonu, zjistila jsem, že z našeho druhého patra mobil nespadnul na tvrdou dlažbu nýbrž do písku korby Avie stojící před domem. Ihned jsem běžela dolu řidičem. Vše mu v mžiku vysvětlila. On mi pomohl vysadit na korbu a já se vrhla po mobilu, jenže pokud jste někdy něco měli s pískem zjistíte, že čím více hrabete tím se osudný předmět zahrabává hlouběji.
Nemohla jsem svůj mobil nahmatat, a rozbrečela se bezmocností. Řidič mi přislíbil, že mi může pomoci pouze tím, že mne vezme s sebou na stavbu, kde to vyklopí a mobil najdeme. Na stavbu jsme dorazili za pár minut. Ukrajinští kolegové mi pomohli a mobil jsme našli. Byl celý a ještě dokonce během cesty v písku stačil přijmout jednu SMS od Jany, která se mi tím moc omlouvala… Pak mne ještě pan řidič odvezl nazpět před internát a já mu na rozloučenou poděkovala velkou pusou. Takže vše dobře dopadlo do slova a do písmene, tedy ehm, do písku.
Máte také svůj příběh? Zašlete nám ho na redakce@mobil.cz a zúčastněte se soutěže o mobilní telefon Siemens ME45.
