Názorná ukázka meziměstského spojení byla možná díky dvojici šňůrových propojovacích stolů, které se v muzeuzaloženém manažerem pevné přístupové sítě Cetinu Vladimírem Fabínim, nacházejí. V době, kdy jsme schopni se v řádu několika sekund spojit s kýmkoli kdekoli na Zemi, je až k neuvěření, že na spojení s druhým účastníkem mohl volající čekat i dlouhé hodiny.
Rozhodujícím faktorem byla totiž vzdálenost mezi městy volajícího a volaného, potažmo aktuální obsazenost jednotlivých linek, přes než bylo nutné spojení obou účastníků uskutečnit. Ne vždy totiž mezi „výchozím“ a „cílovým“ městem existovaly přímé linky – spojovatelky tak musely hovor propojit přes dílčí volné linky, tedy i přes několik dalších měst.
Fotoreportáž z muzea společnosti Cetin si můžete připomenout zde:
Socialistické telefony, takové jsme měli doma. Našli jsme je v muzeu |
