Komunikace automobilů s okolím je jedním z kroků k automatizované automobilové dopravě. Rychlá komunikace automobilů s infrastrukturou nebo přímo mezi sebou je pak považována za jednu z důležitých aplikací pro budoucí sítě 5G, jejichž nástup nás čeká v nadcházejících letech. Automobilka Seat teď takovou komunikaci testuje a to i přesto, že síť 5G není k dispozici.
Za účelem testu implementovali ve španělské Segovii do vylepšené LTE sítě operátora Telefóniky speciální aplikační server od Nokie, který umožňuje v rámci testu dosahovat podobných časů odezvy, jako mají nabídnout 5G sítě. Test tak může běžet na stávající 4G síti a automobilka si přitom snadno může ověřit funkčnost komunikačního řešení v praxi.
V Segovii testuje Seat dva scénáře, o které se řešení na bázi standardního protokolu C-V2X (C značí Cellular – tedy mobilní, V2X je protokol pro vehicle-to-everything komunikaci) postará.
První má potenciál zlepšit plynulost dopravy: dopravní infrastruktura na základě polohy, směru pohybu a rychlosti vozidla vyšle k autu zprávu, že nadcházející světelná křižovatka změní aktuální zelený signál na červený. Vůz si informaci na základě svých vlastních dat propočítá a pokud usoudí, že nestihne křižovatkou na zelenou projet, upozorní na fakt, že padne červená, řidiče. Ten tak může plynule zpomalit místo překvapeného prudkého brzdění v poslední chvíli.
Druhým scénářem je vlastně jakési „vidění za roh“. Auto dostane od infrastruktury informaci o tom, že na přechodu pro chodce za rohem stojí chodci, kteří chtějí přecházet. Pokud řidič zapne směrovku pro odbočení do tohoto směru, je na displeji vozu upozorněn, že si má na tyto chodce dát pozor. Informaci o přítomnosti chodců získává infrastruktura ze statických kamer nainstalovaných na křižovatce.
Test má za úkol především prověřit technologickou funkčnost a spolehlivost takového řešení. Samotná implementace do praxe pak zůstává velkou otázkou. Zobrazování informací v testovacím Seatu Ateca na displeji „mezi budíky“ totiž není z hlediska budoucího využití ideální: taková informace odpoutá pozornost řidiče od vozovky, a může tak vlastně působit trochu kontraproduktivně.
Právě způsob prezentace nasbíraných informací řidiči je jednou z největších otázek disciplíny komunikace aut s infrastrukturou a mezi sebou. Množství dat, která jsou k dispozici, totiž může být ohromující, a řidič by se tak v budoucnu ocitl pod neustálou „informační palbou“. Ale v dalším kroku mají tyto nasbírané informace sloužit také pro podporu samořiditelných aut, kde už množství dat samozřejmě problém nepředstavuje.
