Ten kontext je opravdu zajímavý. Zatímco první smartphone, IBM Simon, se dostal do prodeje v roce 1994, chytré hodinky už tou dobou existovaly v podstatě celé jedno desetiletí. Japonská společnost Seiko představila svůj model UC-2000, nebo také Data-2000, veřejnosti už v roce 1983. Tedy ve stejném roce, kdy se na trh dostal vůbec první komerčně dostupný mobilní telefon, legendární Motorola DynaTac 8000x. Do prodeje se však chytré hodinky Seiko, tedy vůbec první chytré hodinky na světě, dostaly podle dobových pramenů nejspíš až o rok později, tedy v roce 1984, i když lze najít zmínky pamětníků i o roku 1983.
A jeden exemplář tohoto letos 37 let starého pozoruhodného kusu výpočetní techniky jsme teď mohli v redakci vyzkoušet. A byla to podobně zajímavá zkušenost jako naše setkání s již zmíněným IBM Simon. Byť toho totiž hodinky v podstatě moc neumějí, jejich nadčasovost opravdu překvapí.
Plastové digitálky
Na první pohled jsou Seiko Data-2000 takové klasické digitálky s designem z devadesátých let. Pozorného diváka ovšem zaujme černobílý displej, který není segmentový, jako bývalo u digitálních hodinek obvyklé, Tvoří ho totiž sady pixelů: na displeji je zřetelná matice 10 x 4 segmentů, z nichž každý obsahuje 5 x 7 obrazových bodů. Displej tak má vlastně rozlišení 50 x 28 pixelů, čímž tehdejší první mobilní telefon na světě se segmentovým panelem výrazně překonává.
Kromě samotných hodinek je ovšem klíčovou součástí chytré sestavy i samostatná klávesnice, do jejíž levé části je lze zasadit. Právě klávesnice je klíčem k jakési aktivaci chytrých funkcí. Standardně totiž Data-2000 v podstatě zobrazují čas a datum, mají funkci stopek s mezičasem a disponují budíkem. Pomocí klávesnice lze ovšem do dvou porcí paměti uvnitř hodinek uložit libovolný text o délce až tisíc znaků (v ASCII kódování). Klávesnice také umožňuje nastavovat kontrast displeje a také umožní využít hodinky jako kalkulačku.
Vedle standardní klávesnice, která byla součástí prodejního balení hodinek, ovšem existuje i klávesnice pokročilá, která přináší ještě širší funkční možnosti. Má tiskárnu, takže lze uložený text z hodinek vytisknout, nicméně důležitější je, že disponuje i paměťovými kartami s uloženými programy a tyto programy lze do hodinek přenést. O přenos dat se v obou případech starají cívky: jedna je vestavěná v hodinkách, druhá v plošce, na kterou se do klávesnice hodinky umisťují.
Namísto klávesnice smartphone
Onu pokročilou klávesnici sice k dispozici nemáme, nicméně fanoušci této revoluční techniky od japonského Seika vytvořili její softwarovou náhradu. Pro telefony s Androidem tak existuje aplikace UC-2000 Keyboard, která emuluje funkce hardwarové klávesnice. Na displeji telefonu vypadá jako v podstatě ta základní hardwarová, která byla součástí balení s hodinkami, ale přináší i možnost nahrávat do paměti hodinek programy.
Má to nicméně trochu zádrhel: onen přenos není moc spolehlivý, celá sestava je totiž velmi choulostivá. Aby byla alespoň nějaká šance na úspěch, musí být splněno několik předpokladů: samotná cívka v hodinkách musí být skutečně nedotčená, přičemž platí, že sama je mechanicky velmi choulostivá a mnoha uživatelům hodinek se podařilo ji třeba při výměně baterie poškodit. Taková cívka pak nemusí komunikovat ani se standardní klávesnicí, natož s tou softwarovou v telefonu.
U ní se totiž o komunikaci s hodinkami stará cívka hlasitého reproduktoru nebo sluchátka telefonu. U každého smartphonu tak musí uživatel hodně experimentovat s umístěním hodinek na displej do ideální pozice, kde cívka v hodinkách bude lícovat s cívkou v mobilu. A ještě je potřeba experimentovat s ideální hlasitostí: příliš nízká znamená nezdařilý přenos, příliš hlasitá komunikaci zahltí a opět dojde k chybě.
I když toto vše „vychytáte“, ani pak není vyhráno: původní klávesnice totiž s hodinkami komunikuje na frekvenci 32 KHz, jenže takovou ani ty nejlepší reproduktory v moderních smartphonech „nezahrají“. Autor aplikace tak zvolil frekvenci zhruba poloviční, případně mohou uživatelé experimentovat s frekvencemi 20,48 a 24 KHz. U té nejvyšší by podle autora měla být spolehlivost komunikace nejlepší, jenže tu zvládají jen některé smartphony: specificky je zmíněn oblíbený Samsung Galaxy A51, se kterým jsme (mimo jiné) také funkci softwarové klávesnice zkoušeli.
Citlivý kousek
Nicméně náš úspěch byl pouze částečný: běžnou komunikaci s hodinkami jsme rozběhali, ukládání textu, nastavení kontrastu, kalkulačka a další „obvyklé“ funkce fungovaly bez problémů. Ale přenos aplikací do hodinek se nám nezdařil. Jak tedy vypadaly v roce 1983 v chytrých hodinkách plánovač, hra se závodem běžců nebo třeba oblíbené učební kartičky třeba pro trénování slovní zásoby, jsme si vyzkoušet nemohli. Je to velká škoda, protože autor aplikace dokonce pro Seiko UC-2000 a Data-2000 připravil i dva nové programy: klasický Tetris a také nové grafické ciferníky.
Nutno podotknout, že zkoušení přenosu aplikací je trochu nervák, při kterém většinou dojde k „zaseknutí“ hodinek. Naštěstí existuje přímo v softwarovém emulátoru tlačítko na resetování hodinek, které je nutné stisknout společně se správnou kombinací tlačítek na samotných hodinkách.
Teoreticky tedy i v dnešní době zvládnou historické chytré hodinky Seiko Data-2000 (nebo UC-2000, technicky jde o stejné produkty, jen v jiné barvě a dostupné tehdy na jiných trzích) i něco navíc oproti moderním základním chytrým hodinkám, tedy těm, které mají spíše fitness funkce, než těm skutečně chytrým. Jenže v praxi jsou připomínkou toho, jak byl a je revoluční hardware sice fascinující, nicméně jak komplikované a choulostivé v praxi používání takových revolučních řešení bylo.
Zatímco první mobilní telefony trpěly nevalnou výdrží baterie (ta je mimochodem na tu knoflíkovou u UC-2000 solidní, i když záleží na intenzitě používání – rok by vydržet měla), tak Seiko Data-2000 to zase měly složité s onou komunikací. A namísto těch moderních bychom je dnes ani rozhodně nepoužívali: poměrně vzácné a ceněné zařízení totiž nedisponuje například vůbec žádnou odolností vůči vodě, takže jim může způsobit úhonu i trochu neopatrné mytí rukou.
