Potřeba komunikace přinesla lidstvu mnoho užitečných technologií. Navzdory současným, moderním a bezdrátovým supersítím tu stále ještě zůstavávají staré a osvědčené možnosti výměny informací. Potrubní pošta je jednou z nich. Málokdo by dnes věřil tomu, že pražská potrubní pošta, stará přes sto let, by ještě dnes fungovala a byla i využívána. Jak to tedy opravdu s pneumatickým systémem vypadá?
Aktuální stav potrubní pošty v Praze
Pražský potrubní skvost má na starosti Český Telecom (CTc), který se dosud snažil národní technickou památku udržet v chodu. Vždyť tento předchůdce TCP/IP posílá "pakety" rychlostí až 10 metrů za sekundu, s tím, že rychlost lze regulovat podle typu zásilky. Ve srovnání s klasickou městskou kurýrní službou je to pořád rychlejší a spolehlivější způsob přepravy dokumentů.
Služby pražské sítě ještě na konci devadesátých let využívalo přes dvacet firem. Telecom zpoplatňoval "účastnickou stanici" paušálem 4000 korun měsíčně a poplatkem 3,20 za zaslanou zásilku. Zaměstnanci Telecomu si pro svůj unikát dokonce vyráběli sami náhradní díly. I přes své nízké provozní náklady je potrubní pošta ztrátový podnik, a pro ČTc to je už jen záležitost image.
Předloňské povodně bohužel dočasně ukončily provoz pneumatického dopisování. Ještě před povodněmi využívala služeb potrubní pošty Česká pošta na zasílání telegramů a pražské banky pro komunikaci. Voda však zatopila pět z jedenácti podzemních strojoven a opravy dosud nebyly ukončeny.
Podle mluvčího Telecomu, Vladana Crhy, je potrubní pošta v současné době mimo provoz a zatím není jasné, kdy by mohla fungovat. "Snažíme se systém doopravit a zakonzervovat, ale povodeň celý systém dost poničila. Není to ale naše současná priorita, tak to nejde tak rychle," dodal Crha. Podle Jaroslava Háka, který má potrubní poštu u Telecomu na starost, není vyloučeno ani prohlášení pražské pošty za národní technickou památku.
Technologie pneumatické dopravy se uplatňuje i v menším měřítku než v celoměstských systémech. Velké sklady, banky nebo supermarkety rády investují do ekologického a ekonomicky výhodného systému "intranetu". Velkou službu prokazuje potrubní pošta také v nemocnicích a v úřadech.
Alternativní využití systémů potrubní pošty
Jeden z nejmodernějších systémů nemocniční pneumatické přepravy mají v pražském Motole, kde je potrubní pošta řízená počítačem. Vypadá sice podobně jako ta po Praze, ale má místo pák a ventilů LCD displeje a membránovou klávesnici. Využívají ji k posílání hlášení, operačních dokumentů, vzorků krve nebo RTG snímků mezi sálem a jednotlivými odděleními nemocnice. Podobně využívali potrubí i v nemocnici v Karlových Varech, kde si propojili transfůzní stanici s ambulancí a operačním sálem, což výrazně snížilo čekací lhůty na krev.
Potrubní pošta byla donedávna využívána i na vládní úrovni. V této oblasti ale už směrnice EU a NATO nutí zákonodárce k zavedení nového vládního systému utajeného spojení. Ministr Gross představil již v únoru novou koncepci, která již s potrubní poštou nepočítá a snaží se ji naopak nahradit digitálním šifrováním.
Mapa pokrytí Prahy potrubní poštou
Historie a funkce potrubní pošty
Princip potrubní pošty vynalezl Denis Papin, který tímto nalezl další způsob přenášení energie. Nový a efektivnější způsob přenášení zpráv zrychlil pošty v mnoha evropských velkoměstech. A stačilo tak málo - potrubí, vzduchotěsné pouzdro a kompresor. Samotný přenos zprávy probíhá tak, že na straně odesílatele dmychadlo fouká vzduch, který před sebou tlačí kapsli s dopisem k adresátovi.
Pro zajímavost trocha technických detailů - ocelové roury potrubí mají vnitřní průměr 65 mm, hliníkové pouzdro má vnější průměr 50 mm a délku 215 mm. Těsnící kožené kroužky na pouzdrech mají průměr 61 mm a pracovní tlak vzduchu je 0,4 - 0,6 atm.
První linka pneumatické pošty se rozjela už v roce 1853 v Londýně. O dvanáct let později si už mohli posílat zprávy potrubím i v Berlíně. Tamní síť se během svého provozu rozrostla, až na celkových 400 km délky tratí. Za rok tak mohla odbavit přes 4 milióny telegramů, vstupenek a dopisů. Říká se, že celý systém nepotřeboval ročně více než dvě opravy.
V roce 1887 dorazila rychlá pneumatická pošta i do Prahy. První spojnice vedla mezi Hlavní poštou v Jindřišské ulici a poštovním úřadem na Malém náměstí v domě U Rottů. Postupně se dotvářela paprskovitá struktura pražské potrubní sítě. Od 4. března 1889 se začaly touto cestou přijímat i listovní zásilky.
Centrála sídlí pořád v budově hlavní pošty v Jindřišské ulici a pod Prahou je přes 60 km poštovních drah. "Páteřní" tratě jsou mezi centrálou a pobočkami v Nuslích, Dejvicích, Vinohradech, Smíchově a na Palmovce. Z technického hlediska je zajímavé, že potrubí prochází i třemi pražskými mosty a jinak je skryto přibližně metr pod úrovní městského terénu.
