Pražští policisté, kteří zasahují v metru tak opět používají již překonaný způsob dorozumívání. Ten ovšem vyžaduje víc mužů a víc vysílaček, než bylo nyní potřeba. Signál z povrchových vysílačů totiž dosahuje jen na okraj prostor metra. Jedna vysílačka tak musí být v těchto místech a teprve s dalším přístrojem se zasahující policisté mohou vydat na nástupiště či do dalších prostor. Jejich vysílačky komunikují pouze mezi sebou v tzv. přímém módu a tlumočení jejich informací nebo požadavků do Pegasu zajišťuje policista stojící na místě, které je ještě signálem sítě pokryto. Nevýhody jsou zřejmé: pro jeden zásah je potřeba více lidí, jejichž dorozumění s velitelskými strukturami či případnými posilami se zdržuje nutností předávat zprávy přes prostředníka. Navíc se tím také zvyšuje možnost zkreslení sdělovaných informací, což by mohlo mít dramatické následky při skutečném teroristickém útoku, kterého se představitelé vnitra obávali v souvislosti se zasedáním NATO. Ovšem pořádný komunikační problém může vzniknout i při přepravě většího počtu rozvášněných fanoušků některého fotbalového klubu.
„V současné době probíhají práce na demontáži zničených zařízení a jsou podnikány kroky směřující k povolení obnovy systému ( stavební řízení u drážního úřadu)“ uvádí policejní prezídium, což je u stavby podobného významu poněkud pomalý postup. Ze stejného prohlášení zároveň vyplývá, že „bližší informace o termínu přidělení finančních prostředků na likvidaci škod z povodní odbor komunikačních a informačních služeb nemá.“
Podle zatím neověřených informací je navíc obdobná situace i v některých oblastech povodněmi postižených jižních a západních Čech.
Zjevně tedy přetrvává dosavadní přístup, kdy ministerstvo vnitra chce po policistech výkony, jejichž provádění jim nejen nijak neusnadní, ale občas dokonce ztíží. Současný postoj k obnově infrastruktury Pegasu zničené povodněmi je toho jasným důkazem.
