Tuzemský trh je, co se mobilních značek týče, poměrně bohatý. Vedle známých a vesměs zvučných značek se na něm objevují i takové, které koncovému uživateli téměř nic neřeknou. Přitom mnohdy není důvod jim nedůvěřovat, za řadou z nich stojí silní hráči na trhu.
Nejznámější dvojkou jsou značky Huawei a Honor. Tedy mateřská společnost s dceřinou značkou, kdy honory platí za dostupnější alternativy špičkových hauweiů. Nejednou si ovšem Huawei novým modelem své druhé značky nasadil veš do vlastního kožichu. Na jednu stranu si ubírá potenciální zákazníky, na druhou nicméně finanční profit zůstává takzvaně v domě.
Taktika čínských společností je totiž promyšlená: tímto svérázným způsobem si zvyšují prodeje na úkor zavedených „západních“ značek a kontrolují ve výsledku i větší část trhu.
Huawei P30 Pro
Honor 20 Pro
Huawei P30
Honor 20
Důkazem toho je hlavně čínské Xiaomi, jehož tržní podíl raketově roste. Ani tato společnost totiž neprodává smartphony jen pod jednou značkou. Již loni si vytvořila značku Poco založenou na špičkových modelech za příznivé ceny. A hned první vlaštovkou vytřela konkurenci zrak: Pocophone F1 byl ve své době nejdostupnějším smartphonem s tehdy nejvýkonnějším Snapdragonem 845.
Jeden by si řekl, že dvě značky budou společnosti stačit. Omyl, letos v lednu Xiaomi oznámilo, že z do té doby běžné modelové řady Redmi se stane samostatná značka. A v březnu pak na trh dorazil první model herní značky Black Shark.
I za tou stojí Xiaomi, které mimochodem následně pod svá křídla přebírá i značku Meitu. V polovině roku ji převezme od stejnojmenné společnosti, která se jí zbavuje kvůli špatným tržním výsledkům. Obě společnosti přitom již koncem loňského roku uzavřely strategické partnerství.
Jako zdánlivě nesouvisející se mohou jevit Lenovo s Motorolou. Když čínská společnost v roce 2014 koupila americkou značku od tehdejšího vlastníka, kterým byl Google, měly obě v mobilním průmyslu zaniknout. Nově měla společnost Lenovo pro své smartphony používat označení Moto.
To se na telefonech skutečně po nějaký čas objevovalo, ale jen coby doplňující název nových motorol. Lenovo totiž i nadále na trh uvádělo smartphony pod vlastní značkou a Motorolu ponechalo při životě zejména kvůli její tradici a všeobecné známosti.
Značku Motorola koupilo čínské Lenovo od Googlu
Motorola One Vision
Motorola One
Motorola One Power
Podobně jako Motorola změnila vlastníka i značka BlackBerry. Tuto původně kanadskou značku v roce 2016 koupila hongkongská skupina TCL, která pro původního vlastníka, tedy kanadskou společnost BlackBerry (původně RIM) vyráběla její telefony na zakázku. Prvním byl model DTEK50 vycházející z Alcatelu Idol 4. Důvod je nasnadě.
Skupina TCL totiž ještě před BlackBerry získala licenci na původně francouzskou značku Alcatel. V roce 2004 vstoupila do společného podniku se společnosti Alcatel-Lucent, v němž držela majoritní podíl (55 %). V květnu 2005 se pak z Alcatelu stala dceřiná značka, TCL totiž odkoupilo podíl svého francouzského partnera.
BlackBerry DTEK50
BlackBerry DTEK50
Alcatel Idol 4
Alcatel Idol 4
Zdánlivě odlišné značky se tak pod křídly TCL staly jakousi uměle vytvořenou rodinou. Přitom po převzetí minoritního podílu se čínská skupina nechala slyšet, že značku Alcatel přestane používat. Do pěti let chtěla mobilní telefony prodávat pod vlastní značkou.
Rodinu TCL nicméně doplňují ještě Thomson, který se specializuje na obyčejné a seniorské mobily, a od roku 2014 také Palm. Ani tuto tradiční značku mobilních komunikátorů skupina TCL nepohřbila.
Palm smartphone 2018
Palm smartphone 2018
Palm smartphone 2018
Palm smartphone 2018
Další nejen v Evropě známou značkou je OnePlus. Ta prorazila coby výrobce špičkových smartphonů za velmi příznivé ceny, a to netradičním způsobem. Její telefony bylo možné získat jen prostřednictvím internetu na pozvánky, v určité dny nebo na pořadník. Vlastníkem je čínský koncern BBK Electronics. A není překvapením, že není zdaleka jedinou mobilní značkou v jejím vlastnictví.
Do stejné rodiny totiž z těch známějších spadá i Oppo či Vivo. Ty koncernu generují velké prodeje, působí však především na domácím čínském trhu. Dlouho se nicméně hovoří i o expanzi na evropské trhy, ta ovšem stále nepřichází. Kromě toho BBK Electronics vlastní i mobilní značky Realme a Imoo. A nejnověji i IQOO, pod níž chce již zmíněné Vivo uvést skládací smartphone.
OnePlus 7 Pro
Oppo K1
Vivo NEX Dual Display
Velmi živo bylo v posledních letech okolo původně finské Nokie, jejíž mobilní divize opakovaně změnila vlastníka. Nokia ji totiž v roce 2014 prodala americkému Microsoftu, který měl velké plány ji dostat opět na výsluní.
Legendární značku se mu ovšem vzkřísit nepodařilo, a tak byla Nokia po dvou letech opět k mání. Práva k užívání získala koncem roku 2016 nově založená společnost HMD Global se sídlem ve finském městě Espoo, tedy v domovském městě Nokie. V čele nového vlastníka přitom působí někdejší vrcholní manažeři Nokie.
Nokia 8 Sirocco
Nokia 8 Sirocco
Nokia 9 PureView
Nokia 9 PureView
Novodobé nokie se vyrábějí v továrnách společnosti Foxconn, která je mimochodem mateřskou společností tchajwanského Sharpu. Tedy značky, která svůj návrat na evropské trhy avizovala již v září 2017 na berlínském veletrhu IFA. Na udržení další značky se Foxconn aktivně podílel. Řeč je o Essentialu Andyho Rubina, který společnost finančně podpořila a ve svých továrnách i vyráběla.
Essential PH-1
Essential PH-1
Essential PH-1
Vzpomeňme Nubii, tedy pokus čínského koncernu ZTE proniknout na mimoasijské trhy. Vytvoření samostatné značky v roce 2012 se společnosti ovšem neosvědčilo, následně ji tak vyčlenila mimo koncern jako samostatnou. Ve druhé polovině roku 2017 se pak ZTE zbavilo majoritního podílu. Většinový podíl tak nyní drží blíže nespecifikovaní investoři, původní vlastník si ponechal nicméně 49,9 % akcií.
Nubia Alpha
Nubia Red Magic Mars
Nubia X
Nubia X
Podobným outsiderem, ovšem na domácím čínském trhu je skupina Transsion. Zatímco pro evropský trh je neznámým hráčem, tak na africkém dominuje. A to prostřednictvím značky Tecno. Ta není přitom jedinou, která do zmíněného čínského koncernu patří. V Africe a v jižní Asii kromě ní působí i prostřednictvím značek Itel či Infinix.
Na první pohled stejně neznámé mohou být pro Evropany i vlastní aktivity čínského výrobce mobilních telefonů Tinno Mobile. Ale zdání klame. Tato společnost vytvořila kromě značky Sugar Phone i Wiko, která jí měla pomoci prorazit na evropské trhy, respektive na francouzský mobilní trh. A tah to byl úspěšný, v roce 2013 šlo ve Francii o druhou vůbec nejprodávanější mobilní značku hned po Samsungu.
Zahuštění trhu zdánlivě novými značkami, kdy zákazník obdrží více za méně peněz nebo totožný smartphone jen v jiném obalu, má svůj smysl. Pokud se někdo brání konkrétní značce, pak existuje šance, že se jej podaří ulovit na jinou, se zavrženíhodnou zdánlivě nespřízněnou značku. Peníze z prodeje přitom skončí v jedné kase.
Xiaomi je důkazem, že ani v budoucnu nepůjde o nic neobvyklého. Na trhu se tak můžeme dočkat ještě mnoha rozličných mobilních pozlátek, jejichž prostřednictvím si budou chtít známí výrobci utrhnout pro sebe drobná, byť ve výsledku důležitá tržní procenta.
