„Co se týče účelu využití pevných linek, v případě domácností je to v naprosté většině příjem hovorů nebo odchozí volání. V případě firem zhruba tři čtvrtiny tvoří telefonování, dále interní firemní komunikace a minoritně signalizace zabezpečení,“ uvedla Blanka Vokounová z tiskového oddělení O2, která je největším poskytovatelem pevných linek.
Hlasový provoz na pevných linkách podle ČTÚ v roce 2024 meziročně klesl o 32 procent, stejně jako tržby operátorů z poskytování této služby. Počet mobilních SIM používaných pro volání se pak pohybuje okolo 14 milionů a objem hlasového provozu se v roce 2024 zvýšil meziročně o tři procenta.
O rychlý růst počtu pevných telefonů v 90. letech se zasloužil rozvojový plán dominantního SPT Telecomu (nyní O2), ve kterém držel majoritu stát. Firma měla každý rok od ČTÚ stanoveny ukazatele, které musela plnit. Mezi nimi byl i počet vybudovaných linek. Před rokem 1989 se na zřízení telefonu čekalo několik let. Ještě v roce 1996 byla průměrná čekací doba na pevnou linku 17 měsíců. V roce 1994 bylo v pořadníku uvedeno víc než 634 tisíc čekatelů. V roce 2001 se počet linek vyšplhal na 3,86 milionu, pak začal klesat.
Po masivním nástupu mobilních telefonů v polovině 90. let minulého století začali uživatelé klasické metalické pevné linky využívat především k připojení k internetu prostřednictvím technologie xDSL. Počet xDSL přípojek se v posledních pěti letech pohybuje na hranici jednoho milionu, což z něj činí druhý nejvyužívanější typ pevné přípojky, hned za wi-fi. Dotahují se něj ovšem optické přípojky, které umožňují vyšší přenosovou rychlost. Celkový počet služeb přístupu k internetu v pevném místě dosáhl v roce 2024 podle odhadu úřadu hodnoty 4,16 milionu.
Největšími poskytovateli služeb prostřednictvím technologie xDSL podle počtu přístupů k internetu byly v roce 2024 společnosti O2, T-Mobile a Vodafone, jejichž souhrnný tržní podíl dosáhl u této technologie 97,2 procenta.
O prvenství rozhodly pouhé dvě hodiny
V sobotu 14. února uplyne 150 let od chvíle, kdy Graham Bell podal svůj patent na telefon. A to za příslovečných pět minut dvanáct. Jen o pouhé dvě hodiny později dorazil do téhož úřadu jiný vynálezce, Elisha Gray. Ten svůj přístroj nazýval „elektroharmonický telegraf“ a domáhal se uznání svého, podle vlastního přesvědčení, unikátního nápadu.
Z nevídané situace nakonec vyšel vítězně Bell, který 7. března 1876 získal patent číslo 174.465, podle všeho jeden z nejvýnosnějších v historii. Tři dny na to, 10. března 1876, se v domě na bostonském Exeterském náměstí číslo pět uskutečnil první telefonický hovor: Bell si svého asistenta Thomase Watsona, který se v tu chvíli nacházel o dvě místnosti dál, přivolal telefonem.
