O mobilních sítích rozhoduje politika. Globální standard možná skončí

Přestože v budování 5G sítí rozhodně není Evropa u konce, tak už se řeší následující generace mobilních sítí. A podle všeho to bude boj o to, kdo bude technologickým lídrem pro příštích 15 až 20 let.

ilustrační snímek | foto: Profimedia.cz

Novinky v technologiích mobilních sítí se dnes jako první objevují především v Asii. I proto panují v Evropě a USA vážné obavy, aby se nezaspalo jako v nástupu 5G. V Číně je 5G už dnes naprostý standard. Do konce letošního roku budou v Číně téměř tři miliony 5G základnových stanic. Města jsou pokrytá už téměř ze sta procent, nyní tamní operátoři masivně rozšiřují pokrytí ve venkovských oblastech. Loni bylo pokryta zhruba polovina malých obcí, na konci letošního roku bude čínská obec bez 5G signálu už spíš výjimka.

Ostatně tamní výrobci smartphonů se na čínském trhu už přístroji bez 5G téměř nechlubí. Zájem zákazníků je minimální, vlastně ani nemají důvod kupovat telefon bez 5G, když jejich ceny začínají v přepočtu na třech tisících korunách.

Nástup 5G zachytil čínské telekomunikační firmy v čele s Huaweiem velmi dobře připravené. Samotný Huawei investoval do vývoje 5G technologií velké částky a vlastně z poměrně významné části samotnou technologii definoval. Čínské společnosti drží víc než čtvrtinu všech patentů v rámci technologie 5G, další čtvrtinu drží společnosti jihokorejské. Tradiční technologické firmy z Evropy a USA zaspaly.

I to má svůj důvod. Dodavatelé telekomunikační infrastruktury z Číny v minulé dekádě technologicky dohnaly tradiční značky jako je Ericsson či Nokia a pomocí výhodných cen se jim podařilo opanovat dodávky do celého světa včetně Evropy. Jen USA si svůj trh začaly chránit a zašlo to až tak daleko, že na čínské společnosti uvalily embargo, které následovala Kanada. Nejvíce dotýká společnosti Huawei . V Evropě je přístup umírněnější, ale Huawei ani zde nemá snadnou pozici, což platí i o České republice. V USA pak místo Huaweie zabral Samsung, který se ale zatím potýká s výrobními kapacitami a Evropa zatím pro něj není prioritou.

Na druhou stranu, Huawei, ZTE a další čínští dodavatelé nejsou na Evropě závislé. Zbytek světa geopolitické půtky mezi Čínou a Západem nezajímají. Chtějí dobré ceny a ty čínské společnosti umí. Ať už přímo, nebo v rámci různých státních incentiv.

Karty v 5G jsou už rozdané. Jenže v mobilních technologiích je nutné plánovat na pětiletky či dekádu dopředu, takže dodavatelé technologií, operátoři či regulátoři už řeší příští generaci mobilních sítí. Ta se všeobecně a logicky označuje jako 6G. A ač i k pilotním projektům je zatím dost daleko, přibližně zhruba ona pětiletka, tak je nejvyšší čas řešit samotné parametry technologie.

Že je vlastně nejvyšší čas, ukázala nedávná 6G konference v Berlíně. Své postupy tam prezentovaly společnosti z celého světa, včetně českého operátora O2 (rozhovor v boxu níže). Stejně jako nedávný veletrh MWC v Barceloně, ukázala i konference v Berlíně, že významnou roli v 6G chce hrát japonské NTT Docomo. To je ve vývoji poměrně daleko, první testy plánuje do roku 2027. V Evropě pak prim hraje sdružení Hexa-X, které financuje Evropská unie a členy jsou významní evropští operátoři a dodavatelé technologií. Významné prostředky chtějí investovat i USA a celkově je znát, že západ chce předejít fiasku s vytvořením standardů u 5G.

Proč 6G? Odpovídá Jan Hruška, technologický ředitel O2

Proč je vůbec potřeba dnes řešit 6G, když ani 5G není zatím plně v provozu a kapacitně určitě chvíli vystačí.
Technologie pro mobilní sítě vznikají vždy s velkým předstihem. Nejprve jako definice standardů 3GPP (3rd Generation Partnership Project), což je sdružení organizací, které v telekomunikacích působí v různých rolích, jako centra výzkumu a vývoje, výrobci technologií, operátoři a podobně. Ti se napřed musí dohodnout, jaké nové vlastnosti bude 6G mít, a společně definovat, jak se tyto vlastnosti budou realizovat ve všech částech technologie (tj. co daná věc znamená pro základnovou stanici, pro centrální systémy operátora, pro telefony a další koncová zařízení a podobně). Jedině tak se dá garantovat, že až výrobci těch jednotlivých částí sítě dodají nové verze svých zařízení na trh, bude všechno dohromady fungovat. Celý proces je tedy dost časově náročný a od nápadu ke spuštění v reálném provozu obvykle trvá několik let.

Podobně se s velkým předstihem definují nové rozsahy kmitočtů, které budou operátoři využívat. Tady je proces ještě delší, vzpomeňte si třeba na novou frekvenci 700 MHz pro 5G, kterou nejprve muselo uvolnit televizní DVBT vysílání, následně probíhala aukce kmitočtů, teprve potom operátoři začali tuto frekvenci používat, nejprve však museli instalovat na základnové stanice nové antény a další technologii. A mimochodem dodnes máme v síti relativně málo telefonů, které 700 MHz umí reálně využít.

Má O2 plány, kdy by mohlo začít 6G testovat a případně nasadit?
Podle roadmapy 3GPP budou první definice 6G sítě finálně vydané kolem roku 2030. Poté se postupně objeví nová technologie na trhu a my ji budeme moci testovat, nejprve v laboratoři, následně na pár místech v reálné síti. Komerční provoz 6G tedy očekávám určitě po roce 2030.

Angažuje se O2 v nějaké alianci na vytvoření 6G standardů?
Pouze nepřímo, pro přístup k projektům výzkumu a vývoje, kam patří i vznik standardů pro nové generace sítí, využíváme členství v partnerském programu společnosti Telefonica. Sami se soustředíme na praktické využití technologie pro naše zákazníky na českém trhu.

Bude v rámci standardizace 6G hrát roli geopolitika a případně hrozí, že se globální standard nevytvoří?
Současná polarizace světa na západní a východní část představuje riziko, že se rozpadne globální telekomunikační komunita, která od 3G sítí hraje zásadní roli ve sjednocení standardů, a umožňuje tak jednodušší a rychlejší rozvoj telekomunikačních technologií. V tuto chvíli se všechny klíčové organizace, bez ohledu na jejich příslušnost k západnímu či východnímu táboru, shodují v tom, že chtějí na 6G standardech pracovat společně. Mimo jiné z praktických důvodů: přes obchodní omezení pro některé čínské dodavatele, stále existuje globální trh, západní firmy dodávají technologie operátorům v Asii a naopak. Pokud by tedy mělo vzniknout nějaké „západní 6G“ a „východní 6G“, zkomplikuje to život všem a firmy v telekomunikačním sektoru by to pocítily i na své ziskovosti.

Co nejdůležitějšího příští generace mobilních sítí může pro zákazníka přinést?
Standard 6G stále není pevně ukotvený, nicméně základní obrysy už má. Bude pokračovat další zlepšování ve směru vyšších rychlostí, kratší odezvy, větší hustoty zařízení, která mohou se sítí najednou komunikovat. Specifické téma pro 6G je energetická úspornost – první posun přineslo už 5G, ale zejména po skokovém nárůstu cen energií v posledních 2 letech je energetická efektivita klíčovou součástí 6G designu od samotného začátku. V oblasti internetu věcí se objevují pasivní senzory a actory, tedy zařízení, která nepotřebují externí zdroje energie (třeba baterii). Představte si třeba tlačítko (např. bezdrátového domácího zvonku), které využije pouze energii vygenerovanou stiskem tlačítka k tomu, aby vyslalo signál a vám třeba zazvonil mobil. Může pak fungovat prakticky věčně, bez výměny baterií.

Velmi zajímavou oblastí 6G jsou i terahertzové vlny, tj. nová část elektromagnetického spektra, se kterou se počítá pro mobilní komunikaci. Toto pásmo přinese obrovskou kapacitu (rychlosti v řádu stovek gigabitů za sekundu), ale na velmi krátkou vzdálenost. Využití se očekává třeba pro komunikaci mezi součástkami stroje nebo třeba vašeho auta. Proti drátovému propojení přinese větší flexibilitu a nižší spotřebu.

Jenže na trhu je hodně kohoutů, a tak je také možné, že po letech globálně sjednocených technologií může 6G přinést rozkol. Starší připomenout, že ještě na začátku milénia rozhodně neplatilo, že by jeden systém používal celý svět. Vzájemně nekompatibilních standardů bylo hned několik. Ano, vyhrálo GSM a následné 3G, 4G a 5G sítě, ale to se nemusí opakovat.

Dnes je sice málo pravděpodobné, že by budoucí mobily nezvládly všechny standardy, což kdysi nebylo vůbec běžné. Ale problémy to samozřejmě může přinášet. Třeba pro operátory, kteří nebudou mít dostatečně velký výběr dodavatelů technologií, protože některé firmy se prostě soustředí na standardy, jež se v Evropě nebudou používat.