Revoluční systém pomáhá osobám se zrakovým postižením v případě ztráty orientace. Využívá k tomu kombinaci navigační technologie GPS a možností mobilní sítě GSM/GPRS.
Nevidomý tak může být jednoduše navigován na základě zjištění jeho polohy. V případě nouze mu stačí zavolat na speciálně zřízenou telefonní linku, která údaje o jeho poloze získává z GPS přijímače. Ten musí mít navigovaná osoba stále u sebe.
Vývoj tohoto systému trval skoro dva roky a pracovali na něm studenti Českého vysokého učení technického (ČVUT) ve spolupráci se sdružením nevidomých SONS. - více zde
Jak to funguje
Celý systém se skládá v podstatě ze dvou částí – přenosného modulu, který má u sebe každý nevidomý, a z operačního střediska disponujícího příslušnými mapovými podklady.
Modul v zásadě obsahuje přijímač GPS, GSM/GPRS modem, řídící mikropočítač, paměť a napájecí baterii. Pro jeho činnost lze zvolit různé varianty, např. přímou komunikaci s řídícím střediskem a nebo ukládání dat do vnitřní paměti (kapacita záznamu je 280 tisíc údajů).
Je řešen tak, aby byl co nejméně nápadný, aby nevidomého co nejméně omezoval a také aby byl co nejjednodušší na obsluhu. GPS anténu, jež je integrována s přijímačem a propojena kabelem s vlastním modulem, si nevidomý připne na rameno.
GPS přijímač a GSM/GPRS modem
Přesnost lokalizace je přitom závislá jak na sklonu GPS přijímače, tak na jeho viditelnosti pro satelity. Ideální je kolmé namíření antény k nebi, což lze jednoduše uskutečnit buď již zmiňovaným připnutím na rameno nebo na popruh batohu. Přijímač by neměl být ničím zakryt.
Systém vychází ze standardních průmyslových řešení GPS, obvykle používaných pro automobilovou navigaci, s úpravami HW a SW pro tuto specifickou aplikaci. Tím je zároveň zajištěna i návaznost na další technologický vývoj v oblasti a jednotlivé modulové bloky jsou snadno modifikovatelné.
V současné době je použit 20-ti kanálový GPS přijímač integrovaný s GPS anténou do jednoho pouzdra. Obsahuje nejnovější chip Sirf Star 3, který se vyznačuje vysokou citlivostí. Umí přijímat i signály z korekčních satelitů WAAS/EGNOS.
Problémem jsou mapy
Větší problém než citlivost přijímače představují současné mapové podklady. Dnes dostupné mapy jsou totiž zaměřeny na automobilový provoz a postrádají důležité informace z hlediska nevidomého – např. cestičky v parcích, chodníky, případně přechody pro chodce apod.
Nevidomý přitom má na výběr, zda si modul zapne či nikoliv (tj. jestli chce, aby ho bylo možné sledovat nebo ne), resp. jestli nechá data ukládat pouze do vnitřní paměti modulu a ty pak jsou použita pouze v případě skutečné potřeby. Jestliže potřebuje nevidomý pomoci, zavolá ze svého mobilu operátorovi a ten mu již poradí, kudy a kam má jít.
Co všechno vidí operátor nevidomých?
Operační středisko se pak skládá z mapové aplikace, která přenáší GPS souřadnice na mapu. V případě přenosů GPRS je pro komunikaci použito internetu.
Celý modul i s licenčním poplatkem na využití map vyšel před dvěma lety – při zahájení práce na lokalizaci nevidomých - přibližně na 20 000 Kč. V současné době se jeho cena pohybuje mírně nad 15 000 Kč a do budoucna bude samozřejmě ještě dále klesat spolu s poklesem cen jednotlivých komponent.
Co bude dál
Současná varianta bude v brzké době nahrazena další verzí zahrnující již poznatky vzniklé z reálného provozu. Ty zahrnují nejenom konstrukční záležitosti (zvuková signalizace stavu baterie, jiné uspořádání ovládacích prvků, atd., atd.), ale zejména se předpokládá aplikace dalších komponent.
„Vývoj technologií i aplikací GPS je velmi rychlý. Současný stav technologie i jejich aplikací však předpokládá, že uživatel je schopen se systémem komunikovat na základě obrazové informace na displeji a to je právě to, co nevidomý postrádá," řekl vedoucí projektu Jiří Chod.
Již od začátku bylo záměrem nasadit projekt co nejdříve do praxe. Nevidomí potřebují pomoc hned a ne až za několik let, kdy technologický pokrok umožní jejich využití pro takto specifickou skupinu.
V tuto chvíli se nachází projekt ve třetí testovací fázi, kdy operační centrum převzalo sdružení SONS. Spravuje tak nynějších deset modulů, které již používají nevidomí či slabozrací jedinci.
"Již nyní však připravujeme další verzi modulu, která bude obsahovat i kameru a využije službu Push to talk,“ upozornil Jiří Chod.
Nevidomí se operátorovi neztratí ani když jezdí MHD.
Do budoucna by tedy nevidomému stačilo jen stisknout tlačítko na modulu a okamžitě by se mohl spojit přes Push to talk s operátorem. Ten by pak pro lepší představu o situaci na místě měl k dispozici i obraz z kamery. Pro službu Push to talk by to tak bylo asi jedno z opravdu mála smysluplných nasazení.
Jak projekt vznikl
Celý projekt vznikl v rámci Výzkumného a vývojového centra, které společně provozuje Ericsson, ČVUT a Vodafone (www.rdc.cz). Na projektu pracovali studenti FEL ČVUT pod vedením docenta Jiřího Choda.
Dokud si však vývojáři neumějí představit, jak složitý život osoby se zrakovým postižením vedou, není jednoduché dotáhnout projekt ke zdárnému konci. Proto byli při vývoji využity poznatky zástupců Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých ČR (SONS ČR)
Ti měli za úkol vysvětlit specifické požadavky a potřeby nevidomých v jejich každodenním životě. Klíčovým cílem totiž bylo vytvořit pro nevidomé v praxi použitelné zařízení.
Problémy nevidomých, které systém umí řešit:
