Správě rezervací dosud chybí účinný prostředek k zabránění nelegální těžby dřeva v deštných pralesích. Kvůli rozloze nejsou správci často schopni dopravit se včas na místo zřejmého kácení lesního porostu. Boj s nezákonnou činností by jim mohl usnadnit projekt, jehož pilotní program probíhá v indonéské přírodní rezervaci Air Tarusan o rozloze 25 tisíc hektarů nacházející se na západní Sumatře.
Projekt sanfranciské neziskové společnosti Rainforest Connection do boje proti této nelegální činnosti zapojuje totiž chytré telefony s operačním systémem Android. Právě pro ně je vyvinuta speciální aplikace, která dokáže v hloubi deštného pralesa rozpoznat zvuk řetězové pily. Pokud se tak stane, obdrží správci rezervace v reálném čase informaci a do pár minut již mohou dalšímu poškozování křehkého ekosystému účinně zabránit.
Aplikace bude zpočátku dostupná pouze správcům daného území. Topher White, zakladatel Rainforest Connection, však připouští, že by později měla být bezplatně dostupná i široké veřejnosti. "Chceme, aby lidé měli pocit, že jsou součástí dramatických události spojených s ochranou životního prostředí," vysvětlil.
Telefony, aby bylo mimo jiné zamezeno i jejich cílenému poškození ze strany nelegálních těžařů, jsou zavěšené vysoko v korunách stromů. Aby bylo zajištěno nepřetržité monitorování daného území, jsou telefony k dobíjení baterií vybaveny solárními panely. Ty jsou navrženy tak, aby plně využily krátkého období, kdy na území deštných pralesů dopadá světlo.
Podle Tophera Whitea, zakladatele Rainforest Connection, každý z patnácti použitých telefonů dokáže pokrýt oblast v okruhu půl kilometru. Jde tedy o poměrně nízkonákladový způsob, jak monitorovat zejména vzdálenější části rezervace. A to i přesto, že v prvotních investicích se promítnou i náklady na pořízení nových smartphonů. White však, pokud se projekt osvědčí, počítá později i s využitím starších přístrojů, které darují příznivci při přechodu na novější modely.
Indonésie nebyla k pilotnímu programu tohoto projektu vybrána náhodně. Deštné pralesy na jejím území jsou jedny z nejstarších na planetě a jsou domovem stovek ohrožených živočišných i rostlinných druhů. Jen od roku 1960 jich více než polovina vymřela.
Správci se snaží nelegální těžbě předejít například leteckým monitorováním území, které je však finančně nákladné a nedá se tudíž pravidelně opakovat. Účinné není ani sledování satelitních snímků. Jejich prostřednictvím lze sice určit lokality, které kácení poznamenalo, avšak až se zpožděním. Ročně tak zmizí více než milion hektarů tamních lesů.
