Japonská společnost Mitsubishi Electric a její dceřiná firma IP Talk uvedly na trh bezdrátový telefon pracující využívající Wi-Fi v pásmu 2,4 GHz a japonskou síť PHS (Personal Handyphone System, technicky podobná standardu evropských bezdrátových telefonů DECT, v Japonsku se používá zejména na FWA) v pásmu 1,9 GHz. Telefon kromě hlasové komunikace zvládá i odesílání a příjem textových zpráv (v Japonsku ovšem místo SMS a MMS používají mobily standardní e-mail).
Telefon si vystačí s běžným hotspotem, komunikuje pomocí standardního protokolu SIP a protokolu HCAP (HTTP-based Conference Application Protocol, protokol konferenčních aplikací založený na HTTP; protokol HTTP známý z webových prohlížečů relativně dobře prochází firewally). Pro připojení do sítě slouží adaptér CompactFlash, měl by být nahrazen adaptérem standardu SD, jakmile se na trhu objeví adaptéry pro Wi-Fi ve formě karty SD, telefon se tak bude moci zmenšit. Adaptér Wi-Fi v telefonu využívá zatím standard IEEE 802.11b (rychlost na fyzické vrstvě až 11 Mb/s na 2.4 GHz, modulace DSSS), časem by měl být rozšířen o podporu 802.11g a 802.11a (rychlost na fyzické vrstvě až 54 Mb/s na 2,4 GHz resp. 5,3 a 5,8 GHz, modulace OFDM). Hlas je přenášen rychlostí 8 kb/s (u sítí GSM je to 9,6 nebo 14 kb/s).
Telefon řídí mikrokontrolér M32R, který dodává rovněž Mitsubishi Electric. Přístroj se snaží šetřit energií z akumulátoru, v pohotovostním stavu zapíná radiovou část pouze jednou za několik sekund. Výdrž baterie se tak podle výrobce zvýšila až dvacetkrát, dosahuje zhruba 30 hodin. Telefon váží 120 gramů a je asi o 2 až 3 cm větší než běžný mobil, po přechodu na adaptéry SD by se měl telefon zmenšit. Cena by se měla pohybovat mezi 300 a 400 dolary.
Zajímavý je firmware telefonu, výrobce zvolil za operační systém japonskou platformu μITRON, která se vyznačuje modularitou, kompatibilitou se zbytkem rodiny TRON (The Realtime Operating Nucleus, Operační jádro pro práci v reálném čase, japonský standard pokrývající průmyslové roboty a počítače od PDA po mainframe), rozvinutou podporou multitaskingu a vícebajtového kódování znaků (japonské abecedy kandži, katakana a hiragana dohromady obsahují tisíce znaků). Operační systém μITRON je k dispozici zdarma a při vývoji software je použito standardní vývojové prostředí T-Engine, podle výrobce se tak doba vývoje i cena snížily na polovinu.
Zajímavé tarify, obchodní model ve hvězdách
Japonský alternativní operátor IP Talk založený firmou Mitsubishi Electric nabízel zajímavé ceny již dříve. Za hovor z internetu na jakoukoli pevno linku v Japonsku si účtuje v přepočtu 2,23 Kč za tři minuty, z čehož vychází minutobá cena na 0,74 Kč. Hovory uskutečněné mezi přístroji Wireless IP Talk by měly být zdarma v rámci měsíčního paušálu, který činí v přepočtu 242 Kč.
Kazujoši Kodžima, který vede tým internetových zařízení u IP Talk, uvádí jediný problém: „Velkým operátorům se nelíbí zavádění této technologie, protože znamená snižování cen služeb. Jejich inženýři jsou technologií velmi zaujati, jejich top management nikoli.“
Název jako vylovený z písmenkové polévky: VoIPoWLAN
Wireless IP Talk se zařadil po bok telefonů komunikujících pomocí internetového protokolu přes Wi-Fi. Zatím není jasné, na jakou cílovou skupinu by měly být tyto telefony cíleny, telefonování přes veřejné Wi-Fi hotspoty nelze považovat za rozumný obchodní model. Lze však předpokládat, že Wi-Fi se časem stane běžným ve firmách i v domácnostech, běžné bezešňůrové telefony tak mohou být časem nahrazeny telefony jako Wireless IP Talk, pro které se začíná používat označení VoIPoWLAN (Voice over IP over WLAN, hlas po internetovém protokolu po bezdrátové lokální síti). Asi nejvíce očekávaným telefonem tohoto druhu je Cisco 7920, podobné telefony již dodávají Spectralink a Symbol Technologies.
Uvidíme, jakého tržního podílu se podaří technologii VoIPoWLAN dosáhnout a jaká část z něj připadne telefonům. Jako zajímavé řešení se nabízí i PDA vybavené bezdrátovým adaptérem.
