Marios, který se nyní snaží absolvovat dvanáct sezení soukromé terapie, v rozhovoru pro britské BBC dodal, že opravdovým zabijákem času je pro něj hlavně Instagram. Doufá, že na terapii se svého nutkání alespoň trochu zbaví.
„Stačí se podívat na statistiky času stráveného u obrazovky a zjistím, že jsem si včera telefon zkontroloval 116krát. Také jsem strávil přes tři hodiny zíráním na něj,“ přiblížil svou závislost. Nutkání reagovat na jakoukoli notifikaci je podle něj nepřekonatelné. Má potřebu reagovat okamžitě.
„Toto je pocit, který mám už mnoho let – ta nekontrolovatelná potřeba být na telefonu. Je to jako mít s sebou vlastního dealera drog. Svou drogu mám pořád v kapse – bliká, pípá a připomíná mi, abych si vzal dávku,“ dodal Marios.
BBC podotýká, že závislost na mobilu sice nebyla doposud ustanovena jako oficiální lékařská diagnóza, ale například i nedávný průzkum společnosti Deloitte uskutečněný v Irsku naznačuje, že nejde o banální záležitost. Téměř tři čtvrtiny (70 %) respondentů uvedly, že na svých mobilech tráví příliš mnoho času. Odborníci stále častěji varují před dopady nadměrného používání mobilů, respektive smartphonů. Podle nich totiž mění chemii lidského mozku, stále více lidí se tak stává zcela závislými na svých zařízeních.
Závislým na mobilu se může stát kdokoli
Podle terapeutky Kelly Watsonové z rehabilitačního centra Steps Together v městě St Helens může závislost na mobilu postihnout kohokoli.
„Všichni máme telefony, všichni máme podobné mozkové okruhy a mnoho z nás se může stát závislými,“ podotkla s tím, že část našeho mozku pracuje na systému odměn. Pokaždé, když obdržíme zprávu, lajk či si přečteme nějaké nové informace na webu, se v mozku uvolní dopamin neboli hormon štěstí – motivuje nás k činnostem a po jejich splnění vyvolává pocity radosti a uspokojení. Někteří se na těchto pocitech mohou stát závislými natolik, že v online světě zmizí hodiny, ne-li dny, jejich životů.
Nakolik může být taková závislost zničující, ví své i osmačtyřicetiletý James. Pomoc v centru Steps Together v Leicesteru vyhledal prvotně kvůli závislosti na alkoholu, vzápětí však zjistil, že nemá pod kontrolou ani svou digitální závislost. Po ztrátě zaměstnání začal trávit den procházením sociálních sítí a kontrolou zpravodajských webů. Jeho závislost na mobilu došla tak daleko, že po zveřejnění příspěvku na sociální síti byl vzhůru hluboko do noci, jen aby zkontroloval lajky a komentáře.
Přiznal, že potěšení z používání mobilu zmizelo, že se stal rukojmím digitálního světa. Ale i když měl pocit, že z něj vysává duši, nemohl přestat.
